Když dětem nejde matematika, možná nerozvinuly smysl pro rovnováhu, říká waldorfský učitel

Zaznamenala jsem, že waldorfští učitelé spolu často mluví o dětech a jejich vývoji, o tom, jaké schopnosti v nich právě uzrávají. Je to tak?
Waldorfská pedagogika opravdu pečlivě reflektuje vývoj a zrání dítěte a tomu přizpůsobuje vzdělávání – ale v tom není ojedinělá, do jisté míry to dělá veškerá současná pedagogika. Co je asi jiné, je, že se na člověka a jeho vývoj dívá ze širšího hlediska, než je ten běžný. Ačkoli bývá někdy vnímána jako jakási „duchařina“, projevuje například obrovský zájem o tělo a jeho zdravý vývoj. Zakladatel waldorfské pedagogiky Rudolf Steiner se velmi zajímal o přírodní vědy. Stejně jako J. W. Goethe, jehož přírodovědná zkoumání ho velmi inspirovala. Steiner byl mimo jiné editorem Goethových přírodovědných spisů. 

Vycházel Rudolf Steiner z vlastních pozorování dětí a mladých lidí?
Steiner byl dobrým pozorovatelem a měl i pedagogickou zkušenost. Jeho zkušenost ovšem zahrnuje i stránky, které většinově nejsou považovány za skutečné, a to specificky pojatou duševní a duchovní dimenzi. Lidská bytost je podle něj trojčlenná a waldorfská pedagogika klade velký důraz na souvislosti mezi vývojem fyzické, duševní a duchovní stránky člověka.

Pedagogicky je to velmi komplexní systém.
Můj německý kolega Wolfgang Shad jednou vyprávěl anekdotu o Johannu Sebastianu Bachovi. Za skladatelem přišel jeho žák a s velkou úctou se ho ptal, co musí člověk umět, aby hrál na varhany tak, jako on. A on mu řekl: „To je snadné, musíš ve správnou chvíli zmáčknout tu správnou klávesu.“ Což je podle mě i dobrá definice waldorfské pedagogiky. Chceme co nejpřesněji vědět, co nám v dítěti v daném věku vychází vstříc a čím to můžeme nejlépe oslovit.

Proč se vlastně waldorfská škola tolik zaobírá tělesnou stránkou, když jde primárně o vzdělávání?
Podle Steinera není nic fyzického, žádný proces ani vývojový krok, který by zároveň nepoukazoval na to, co se děje v netělesné stránce člověka. A naopak, není nic duševního, co by si nehledalo nějaký tělesný výraz.

Například aby bylo dítě zralé pro školu, musí být dostatečně vyspělé i po tělesné stránce, protože to s duševní vyspělostí koreluje. Do nějakých šesti sedmi let je lidský organismus zaměstnán hlavně fyzickým zráním a na to jdou téměř veškeré „tvůrčí síly“. A základní formy orgánů se opravdu vyvíjejí do tohoto věku, pak již více méně jen rostou, zvětšují se. Steiner považoval za vnější, fyzický, znak školní zralosti výměnu zubů.

Nenecháváme děti dozrát. To se může negativně projevit až v pozdějším věku

Jaké důsledky má podle waldorfského přístupu to, když jde do školy nezralé dítě?
Když jsou „tvůrčí síly“ angažované ve vývoji člověka zaměstnané stavbou těla a my je oslovíme různými kognitivními podněty předčasně, nepoškodíme ani tak intelektuální vývoj, jako spíše fyziologický základ zdraví. To se může projevit až v pozdějším věku. Jako středoškolský učitel vidím u svých žáků lavinovitý nárůst různých zdravotních problémů, jako jsou například alergie, poruchy příjmu potravy a další psychosomatické problémy. A interpretuji to mimo jiné tak, že naše civilizace obecně nenechává děti dozrát, nedává dost prostoru jejich raným fázím vývoje.

Na co se tedy soustředí waldorfské předškolní vzdělávání? Co musí uzrát?
Stimuluje hlavně smyslové vnímání dítěte. Vycházíme z toho, že když malé dítě vyrůstá v bezpečném a krásném prostředí a mezi laskavými lidmi, kteří se zabývají smysluplnou činností, bude se vyvíjet zdravě. Nyní jsou již vědecky potvrzené souvislosti mezi tím, jak dobrou má člověk geometrickou představivost, a tím, zda byla u něj již v předškolním věku rozvíjena jeho smyslová orientace v prostoru a rovnováha. To je jen jeden příklad. Nedostatek bohaté tělesné – smyslové – zkušenosti v dětském věku může způsobit, že se nevytvoří dostatečný základ pro vyšší myšlenkové operace.

Dnešní společnost ale stále uvažuje tak, že pro posílení matematických schopností je třeba zvýšit čas věnovaný matematice. Přitom by se dosáhlo lepšího výsledku dostatečným pohybem v přirozeném prostředí, smysluplnou činností v přírodě, ale i podporou uměleckých předmětů. Už relativně dlouho se ví, že provozování hudby podporuje matematické myšlení.

Některé děti jsou velmi zvídavé a chtějí se učit číst i psát už v předškolním věku, mají zájem o různé vědecké i abstraktní otázky. Jak by s tím naložil waldorfský učitel nebo rodič?
Otázka je, jestli tyto inklinace my dospělí v okolí dítěte nevyvoláváme nebo neposilujeme.

Mezi dětmi jsou i takové, které mají velmi silnou touhu po vědění a poznání, aniž by to rodiče nějak ovlivnili. Intelektově silně disponované děti bývají doslova hladové po nových informacích, mají řadu složitých otázek, a to ještě před nástupem do školy. Měly by se v tom podle vás brzdit?
Brzdit by se děti neměly, spíš musíme pochopit, co a v jakém věku děti nejlépe rozvíjí. Zhruba do osmi devíti let – je to individuální – žije dítě ve vztahu ke světu, který by se dalo nazvat magickým. Když se vás zeptá, co je to slunce, nepátrá nutně po vědecké teorii. Když nerozumíme tomu, z čeho jeho otázka pramení, a začneme mu vysvětlovat princip termonukleární reakce, ve skutečnosti mu na jeho otázku neodpovídáme. Jeho otázka je ve skutečnosti mnohem hlubší. Jeho vědomí je spíše imaginativní, a pokud tomu neumíme vyjít vstříc, můžeme tohle dětské vnímání světa rozbít. Můžeme oslabit jeho sílu představivosti, která mu pak bude chybět v dalším životě.

Někteří rodiče jsou ale z principu proti tomu, aby se dětem vykládaly „báchorky“, vidí to jako lhaní. Chtějí dětem vysvětlovat svět v souladu s vědeckým poznáním, i když s ohledem na věk dítěte.
Všechno má svůj čas. Podle waldorfské pedagogiky mýty a pohádky, pohyb a umělecké aktivity dítě v určitém věku sytí lépe než encyklopedie. V předškolním věku se dítě nachází v předvědeckém stavu mysli. Předkové s tímto předvědeckým stavem mysli uměli intuitivně pracovat lépe. Vezměme si třeba „báchorku“ o tom, že děti nosí čáp. Předávali si ji lidé ve vesnických rodinách, kde i malé děti viděly, jak se zvířata páří, jak se rodí mláďata. Přesto se uchoval poetický obraz, že dítě přináší velký pták odněkud z nebes. Spíš než k fyziologii plození se vztahuje k nehmotným aspektům lidské bytosti. Čáp, který krouží vysoko na nebi, v lidech evokoval příchod, vtělení lidské duše do hmotného světa. Moderní člověk už pro to ale nemá porozumění, a děti tak zatěžujeme přílišnou intelektualizací.

Už jste se toho lehce dotkl, ale přesto položím otázku, proč waldorfská škola tak bazíruje na uměleckých aktivitách. Často jsem slyšela, že nejde o cíl sám o sobě. Jak to je přesně myšleno?
Waldorfská škola klade velký důraz na smyslovou, bezprostřední zkušenost a z ní pramenící učení, a také na tělesný prožitek. Umělecká činnost je mimo jiné důležitý nástroj pro pěstování vůle, činorodosti, na rozdíl od aktivit intelektuálních, které v sobě tento náboj nemají. Jejím prostřednictvím se „impulzuje“ vůle. Zatímco „suché“, abstraktní učení vůli neaktivuje, my se ji snažíme prokrvit uměním. To je třeba ten důvod, proč se děti učí psát dříve než číst a učí se to přes malování tvarů písmen. Ve waldorfské první třídě se „píše“ nejdřív pastelkami. Písmeno je konvenční symbol, ale my mu můžeme vdechnout sílu a životnost pomocí obrazu, který s ním spojíme. Umění je pro nás čistou iniciativou. Nic uměleckého nevznikne bez vnitřního impulzu.

Když se podíváme kolem sebe, vidíme, že mladým lidem dnes chybí právě vůle. Nedávno jsem se bavil se svým přítelem, stavebním podnikatelem, o tom, jak si vedou v práci jeho mladí zaměstnanci, a on mi řekl, že bývají unavení a bez vůle.

Jste učitelem biologie na waldorfském lyceu. I ve vašich hodinách se uplatní umění?
Ano, například když probíráme vnitřní orgány, tak je kreslíme. Kromě jiného užitku si myslím, že se žáci s tvary orgánů lépe sžijí, když si je nakreslí. Duch doby vyjadřuje dobře jedna historka s inspekcí. Paní inspektorka nás za hezké kresby pochválila, ale pak mi řekla: „Ale to jste taky mohl promítnout.“ Samozřejmě, mohl jsem vzít dataprojektor a ušetřit všem práci. Ale to já právě nechci, vím, proč kreslíme. Když budu věci jen ukazovat a vysvětlovat, je to daleko pasivnější způsob výuky.

A stihnete pak probrat vše, co je třeba, když tolik kreslíte?
Myslím, že všichni pedagogové, kteří mají smysl pro realitu, vidí, že učební plány jsou přecpané. Bylo by mnohem lepší soustředit se na nějakou základní strukturu vzdělání a mít prostor jít i do hloubky. Cílem je, aby toho žáci věděli dost na to, aby se vyznali ve světě, ne nějaký pseudo-akademický profil. Méně je více, říkám, a nebojím se to dělat.

Waldorfské školy jsou známé mimo jiné tím, že se snaží děti držet co nejdál od informačních technologií. Proč?
Jsme přesvědčeni, že předčasné, věku neodpovídající užívání digitálních technologií dětem škodí, a nejsme jako waldorfští učitelé a rodiče sami, řeší to teď hodně škol i rodin a v některých zemích i vlád. Některé státy, které byly dříve naprosto progresivní a technologiím optimisticky otevřené, vzaly poctivě na vědomí nová vědecká zjištění. Postoj k technologiím ve školách změnily a omezily je. Švédsko například zavedlo v roce 2022 zákon, který školám umožňuje zakázat používání chytrých telefonů ve třídách, s cílem minimalizovat rozptylování a zlepšit soustředění žáků.

Kdy je tedy ten správný věk na to, aby děti začaly používat chytrý telefon?
S technologiemi se má člověk potkat ve věku, kdy je dostatečně odolný a rozvinul určité předdigitální (analogové) dovednosti. Svoje dítě taky nenecháte řídit auto v pěti letech, ani v deseti. Všichni se shodnou na tom, že to má svůj čas. To neznamená, že auta jsou špatná, ale dítě za volantem ano. Smartphony jsou nebezpečné hračky i nebezpeční průvodci dospíváním, aplikace v nich jsou konstruované tak, aby co nejvíc a co možná nejdéle upoutaly vaši pozornost a čas strávený na mobilu nebo u počítače pak chybí někde jinde. Děti mají méně pohybu a jejich smyslové vnímání, motorika se nerozvíjí dostatečně a přirozeným způsobem. Nerozvíjí se jejich vůle ani paměť.

Mimo jiné není pro dítě zdravé, když hlava zažívá něco jiného než zbytek těla, jak se to děje ve virtuální realitě, kdy na obrazovce padáte do propasti, ale ve skutečnosti sedíte na židli. Vnímání těla (propriorecepce, rovnovážný smysl) jsou funkčně odtržené od smyslů zaměřených na vnímání vnějšího světa (zrak a sluch). Dospělý člověk tohle ustojí, ale pro menší děti expozice těmto zážitkům dobrá není.

Jaká pravidla jste nastavil vy svým dětem?
Moje dcera neměla do šesté třídy žádný mobil. Pak dostala tlačítkový a na chytrý telefon si počká, až jí bude šestnáct a bude na střední škole.

Jak tohle omezení dcera snáší?
Je teď ve věku, kdy se ozývá a protestuje, ale my jako rodiče máme silně na paměti, co chytré telefony dětem berou, takže jsme pevní. Byť je asi ve třídě poslední, kdo nemá svůj chytrý telefon. I když je na waldorfské škole, různé rodiny se s tím vyrovnávají různě. Jsem ale přesvědčený, že to za to stojí, protože na ní bude poznat, že vyrostla bez mobilu.

A neznevýhodňuje ji to ve škole? Informační technologie jsou povinnou součástí základního vzdělávání.
Odpovím nepřímo. V kalifornském Sillicon Valley už čtyřicet let existuje waldorfská škola, jmenuje se Waldorf school of the Peninsula, která pokrývá celý cyklus vzdělání, od předškolního přes základní až po střední. Chodí tam děti lidí na vysokých postech v IT byznysu. Technologie se do výuky prakticky nezapojují, i když je jinak škola akademicky poměrně rigorózní. Mezi rodiči jsou softwaroví vývojáři, a přesto se nebojí, že dítě zůstane pozadu. A nechtějí vidět své děti s telefonem v ruce možná i proto, že vědí, jaká rizika to má. Nechtějí, aby na nich být závislí.

Učíte teenagery. Jak se vám daří pracovat waldorfskou metodou s mladými lidmi ve fázi, kdy zpochybňují autoritu dospělých?
Ve věku dospívání je pro žáky zásadní takový učitel, který si sám klade existenciální otázky ve vztahu ke svému oboru. Středoškoláci potřebují vidět člověka autenticky hledajícího, pevného ve svém oboru, ale vztahujícího se ke světu jako celku. Myslím, že oceňují, že pro mě biologie není jen předmět, který je musím naučit, protože to třeba budou potřebovat u přijímaček. Je to pohled na svět a na život, na člověka, který spolu rozkrýváme.

To nejpodstatnější se v tomto věku nedává vůbec najevo. To, co se odehrává uvnitř, je často v přímém rozporu s tím, co mladý člověk ukazuje. Suverenita a silná slova maskují křehkost a nejistotu. Nesmíme se tím nechat oklamat. Mladí lidé mají ty nejhlubší otázky, i když vypadají otráveně a netečně. Já mluvím k jejich vnitřnímu, krásnému člověku.

Učíte na všeobecně zaměřeném lyceu. Část žáků k vám jde z waldorfské základní školy, část ale přichází z jiných základních škol. Jací mladí lidé mají zájem o studium na střední škole tohoto typu? Proč si vybrali vás?
Řekl bych, že i když jsou do velké míry typologicky podobní těm, kteří míří na gymnázium, nejsou tak jednoznačně zaměření intelektově. Někteří jsou velmi svérázní a nekonvenční, takových je možná u nás víc než na gymnáziu. Zajímavé je, že si nás většinou našli sami nebo o této škole slyšeli od kamarádů. Často od nich slyším, že hledají místo, kde by se mohli rozvinout. Myslím, že to je touha každého mladého člověka. A naši absolventi také často zmiňují, že jsme je brali jako lidi, nejen jako žáky. A to jsem rád, na tom si zakládáme.

Předpokládám, že to ale neznamená, že škola je jen taková sympatická komunita, kde se všichni mají rádi. Řekl byste, že studium u vás je náročné? Připraví absolventy na vysokou školu?
Je náročná, ale jinak než akademicky pojatá škola. U nás zadáváme žákům poměrně náročné samostatné úkoly. A když si někdy stěžují, že toho je hodně, tak jim říkáme: „Ale vy jste přece nechtěli nějakou snadnou školu, nebo snad ano?“ (směje se)

Vyšlo v Heroine 3. 1. 2025