Když se daří posouvat žáky sociálně ohrožené, daří se dobře všem, říká Karel Gargulák

Na jaře organizace PAQ Research zveřejnila svou Mapu vzdělávacího ne/úspěchu. Spojením tří ukazatelů (podílů absencí, propadání, nedokončování základního vzdělávání) ukázala, jak dobře (nebo ne-dobře) se na úrovni území obcí s rozšířenou působností (ORP) daří vyrovnávat handicap především u dětí vyrůstajících v sociálně znevýhodněném prostředí. Projekt vzal data, která jsou běžně k dispozici na celostátní úrovni, na regionální úrovni se s nimi ale běžně nepracuje. Od té doby se posunul o kus dál. „Mapy měly v první řadě vyvolat zájem o data a o to, co vypovídají o vlivu chudoby na úspěšnost dětí na úrovni území obcí. Nyní jsme se více dostali k popisu toho, co se v regionech děje,“ říká Karel Gargulák, který má v PAQ Research na starosti mimo jiné komunikaci s obcemi.

Text: Radka Hrdinová
Foto: Kateřina Lánská

Co v mapách vzdělávacího ne/úspěchu přibylo?

Připravili jsme individualizované reporty, které pro území obcí s rozšířenou působností (ORP) shrnují data z různých zdrojů, jako jsou např. data o kvalitě činností škol, jak je hodnotí Česká školní inspekce, data Cermatu, informace o personální situaci na školách, využívání podpůrných opatření, o využívání sociální podpory. To vše dohromady postupně skládá příběh toho, co se v regionu děje, a ukazuje, za jakých podmínek se některým územím daří překonávat sociální podmíněnost lépe a jiným hůře. Dále se snažíme mapovat příběhy území, kterým se to daří.

Kolik takových analýz jste připravili?

Jsou k dispozici pro všechna ORP včetně Prahy. Právě území ORP považujeme za dostatečně zajímavá pro poskytování zpětné vazby prostřednictvím dat, i když se hodně liší velikostí. Některé ORP mají stovky tisíc obyvatel, jiná třeba dvacet tisíc. To jsou ORP, kde i poměrně malé posuny v indikátorech, například příchod školního psychologa nebo několika asistentů, mohou mít velký dopad. Zároveň jsou to území, kde existuje nějaká míra sdílené odpovědnosti, ať už třeba v projektech místních akčních plánů vzdělávání (MAP), nebo přímo v rámci státní správy, například v činnosti OSPODů, úřadů práce apod. 

Čím se tedy odlišují ORP, kde se dětem ze sociálně vyloučeného prostředí daří překonávat znevýhodnění?

V aktuální analýze, kterou jsme zpracovali pro Aspen a která bude publikována tento týden, jsme identifikovali dva typy území, kde se v rámci výstupů vzdělávání daří lépe, než by to odpovídalo jejich sociální situaci. Tím prvním jsou území s vysokou zátěží, například Krnovsko nebo Litvínovsko, druhé jsou území, která jsou z pohledu vyloučení nebo počtu exekucí méně problémová, ale z pohledu školní úspěšnosti nad průměrem své sociální situace, jako Hlučínsko, Kravařsko nebo Poděbradsko. Hledali jsme u nich faktory, které by tento lepší než očekávaný výsledek mohly odůvodnit. Pro velkou část těchto území je typická vyšší účast v předškolním vzdělávání, ale i řada dalších charakteristik, jako je nižší počet odkladů nebo to, že umí dobře využívat podpůrná opatření v rámci inkluze. To znamená, že školy jsou pravděpodobně lépe připraveny na vzdělávání v heterogenních skupinách, umí identifikovat sociální znevýhodnění a kompenzovat ho hned na startu například za pomoci asistenta pedagoga. To je z dat vidět například na Litvínovsku, Krnovsku nebo Bruntálsku. Dalším faktorem, který se často objevuje, je dobré personální zajištění výuky nebo vyšší počet speciálních pedagogů.

„Rozdělování dětí tam, kde se individuální přístup nedaří, nezaručuje nadprůměrné výsledky ani u sociálně znevýhodněných, ani u nadaných.“ (c) Kateřina Lánská

Zajímavé je z tohoto pohledu Hlučínsko, kde z našich datových zdrojů jako zásadní faktor vyčnívá vysoká kvalita škol podle hodnocení školní inspekce. Ta pro nás mimochodem připravila kvantifikaci svého hodnocení škol v území podle modelu Kvalitní školy, které se zaměřuje na čtyři oblasti – strategické vedení školy (například koncepce školy a její naplňování), pedagogické vedení školy (patří sem schopnost vést sborovnu nebo vést vzdělávání učitelů), kvalita výuky (metody a formy uplatňované ve výuce), individuální podpora žáků. Hlučínsko vyšlo jako jedno z nejlepších v pedagogickém vedení a kvalitě výuky.

Zjišťovali jste, jak toho dosáhli?

Ptali jsme v rámci místního MAP a dalších aktérů. Jedním z vysvětlení může být silný zájem zřizovatelů v území o výběr kvalitního ředitele škol. Důležité je ale i to, co tito ředitelé dělají sami pro sebe. Na tomto území si založili neformální Síťku, která jim umožňuje se vzájemně učit a pomáhat si s vedením školy a pedagogického sboru. Nejsou do ní zapojeni úplně všichni ředitelé škol, ale i ty ostatní to ovlivňuje. Když se podíváte o úroveň níže a zajímáte se o jednotlivé školy, neviděl jsem ještě území, kde by bylo tolikrát konstatováno, že jsou jednotlivé školy v nějaké oblasti příkladem dobré praxe.

Je tím faktorem odlišujícím ORP, kde se daří a kde se daří méně, vždy kvalita školy?

Je velmi určující, ale není to faktor jediný. Například Litvínovsko patří k hodně sociálně zatíženým regionům. Pomáhá jim, že umějí dobře využívat podpůrná opatření. Také mají dobrou spolupráci poraden se školami a velmi dobrou terénní práci, která pomáhá uspět ve škole romským dětem. Podpůrně funguje i místní sociální systém, například v oblasti dávek. Výrazná je zásluha ředitele jedné z litvínovských základních škol, Pavla Škramlíka, který propaguje Feuersteinovu metodu, což jim pomáhá rozvíjet kognitivní dovednosti primárně u dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí.

To se stává často, že na konkrétním území vidíte, jak úspěch vychází z toho, že si někdo – zřizovatel, ředitel školy, lidé z poraden, MAP – vzal na sebe více odpovědnosti za vzdělávací výsledky v celém mikroregionu, než je obvyklé. Vidíte to na Krnovsku, kde má vliv na celé území leadership ředitele Karla Handlíře a zřizovatele, poradna v Litvínově si vzala za své, že výrazněji naváže vztahy se všemi školami a bude je rozvíjet, v Ostravě se zase rozhodli, že když už se nedaří všude prosadit politicky desegregaci zatížených škol, vytvoří na všech školách alespoň co nejlepší podmínky například tím, že jim zajistí dostatek kvalifikovaných lidí v podpůrných profesích. Těch příkladů je samozřejmě více.

Jak na vaši analýzu reagují zřizovatelé škol v jednotlivých ORP?

Reakce jsou samozřejmě různé. Ti, kteří jsou na tom hůře, chtějí vědět proč. Ti, kterým se daří, jsou často rádi už za to, že někdo jejich práci ocenil a že jejich snaha nese ovoce. Na územích, kde jsou výstupy horší, než bychom očekávali, vysvětlujeme, že i malé posuny mohou mít velký dopad, a jsme v komunikaci s těmi, kdo chtějí naše data využívat jako analytický podklad pro další práci. Je trochu problém, že velká část zřizovatelů necítí odpovědnost za celé území ORP a řeší jen školu ve své obci. V tomhle jsou pro nás partneři také MAPy, které se snaží pomáhat na větším území.

Do jaké míry vypovídá informace o tom, jak se v daném regionu daří podpořit sociálně znevýhodněné děti, o kvalitě vzdělávání pro všechny?

Výzkumy naznačují, že když se daří posouvat žáky sociálně ohrožené, daří se dobře všem. Znamená to totiž, že školy umí dobře individuálně pracovat. Umějí pak dobře nastavit laťku například i pro výuku nadaných žáků. Naopak rozdělování dětí tam, kde se individuální přístup nedaří, nezaručuje nadprůměrné výsledky ani u sociálně znevýhodněných, ani u nadaných.

Rozhovor je součástí aktuálního vydání týdeníku bEDUin.
Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na korektor@eduin.cz.