Když státu dochází dech: Nestátní organizace pomáhají s integrací Ukrajinců do škol. Kdo je v první linii?

Válka na Ukrajině trvá více než 230 dnů. Podle dat MPSV z července 2022 je Česko zemí s největším počtem uprchlíků na 100 000 obyvatel. Zároveň ze stejné studie víme, že většinu příchozích tvoří ženy (44 %) a děti (35 %). Koncentrace uprchlíků panuje ve velkých městech a v okresech, kde postupem let rostla ukrajinská komunita díky zaměstnání v továrnách a jiným pracovním příležitostem. Na základě dat z aplikace IDEA lze potvrdit, že rozdělení Ukrajinců na území ČR se od března do srpna nijak nezměnilo a zatížené zůstávají okresy jako Plzeň (5600 imigrantů v březnu, 11 tisíc v srpnu), Karlovy Vary, Pardubice, Brno, Praha nebo Praha-východ.

text: Jan Zeman
úvodní foto: MPSV, Situace uprchlíků z Ukrajiny, červenec 2022 (graf 2)

Ze studií Hlas Ukrajinců PAQ Research víme o konkrétních problémech, včetně návrhů jejich řešení. Měli bychom se soustředit na výuku češtiny, psychickou péči, zaměstnanost rodičů nebo přijímání žáků a studentů do vzdělávání přes všechny možné překážky. Často rigidní a pomaleji reagující stát dává těmto zjištěním za pravdu a snaží se finančně podporovat integrační aktivity různými výzvami. Zákonem Lex Ukrajina dává jasně najevo, že je lepší vzdělávat děti v heterogenních třídách a pustit k nim ukrajinské asistenty, kteří nemusí umět perfektně česky.

 

 

Jak ale tato doporučení a vize přenést do reality? V odpovědi na tuto otázku zjistíme, že státu v leckterých oblastech dochází dech. Zaměstnanci na úřadech neumí ukrajinsky, některé obce ignorovaly kapacity škol už před válkou a nárok na výuku češtiny měli cizinci jen na vybraných základních školách a na středních školách vůbec.

Rychlá a flexibilní řešení nabízejí nestátní organizace. Pohled do jejich činnosti nám pomůže uvědomit si, že zdaleka nemáme vyhráno a také pochopit, kde by mohla být hranice mezi působením státu a zapojením menších subjektů v řešení aktuálních potíží českého vzdělávání, které uprchlická vlna zvýraznila.

Integrace do škol má mnoho podob

V oblasti integrace Ukrajinců do vzdělávání jsou nejvýraznějšími organizacemi Člověk v tísni s aktivitami SOS Ukrajina a Společnost pro příležitosti mladých migrantů META, která se věnuje vzdělávání cizinců dlouhodobě. Mezi její aktivity patří: orientace cizinců v českém školství a jejich začlenění do společnosti, kurzy češtiny pro děti i dospělé, poradenství (konzultace) pedagogům ve vzdělávání, metodická podpora, materiály do výuky, doučování, volnočasové aktivity, weby inkluzivninskola.cz a doskolyspolecne.cz, učebnice češtiny Levou zadní, e-learning Čeština 2 nebo vzdělávací programy pro dvojjazyčné asistenty.

 

Co se týče dětí, tak pomáháme se zápisy, pomáháme jim najít spádové školy a řešíme i případy, kdy je škola odmítne. Systém je decentralizovaný a stejně tak je decentralizovaná pomoc – někde přijmou žáků více, někde je odmítnou. Setkáváme se s tím, že nemají doklady, a musíme jim je pomoct získat. Zuzana Ramajzlová, Vedoucí SOS Ukrajina, Člověk v tísni

 

Ve vyhledávání škol s volnou kapacitou a ukrajinských učitelů, kteří jsou ochotni učit, ulehčila státu práci organizace Česko.digital. Jejich web mistoveskole.cz cílí na uprchlíky a má jim pomoci zorientovat se v umístění škol v okolí a jejich kapacitách. Projekt představuje příkladnou spolupráci, neboť na výsledném produktu spolupracovalo i MŠMT a Univerzita Karlova. Web má od srpna více než 100 unikátních návštěvníků denně a poslední srpnový týden si web otevřelo 500 uživatelů denně. Na projektu pracovalo střídavě 12–15 dobrovolníků.

 

 

Druhým webem, který Česko.digital vytvořilo, je Začni učit v Česku a název napovídá, že jde o přidruženou činnost organizace Začni učit. „Jedná se rozcestník pro ukrajinské učitelky. Na jednom místě tak najdou informace o tom, jak se dostat do českého školství – prakticky a jednoduše vysvětlené postupy, odkazy na potřebné formuláře či instituce. Jak na nostrifikaci diplomu, doporučení kurzů pro asistenty pedagoga, hledání místa ve škole a tematických kurzů češtiny. Ukrajinským učitelkám, které se na náš web přihlásí a kterých máme v naší databázi přes 1 000, posíláme pravidelný newsletter s novinkami o českém školství,” shrnuje činnost projektová manažerka Petra Yakubov. O mapování potřeb a vyhledávání míst se zde stará 7 zaměstnanců. Kromě samotného webu se Začni učit podílelo na konzultaci k tvorbě kurzu češtiny Nauč mě to (Člověk v tísni) pro dvojjazyčné asistenty pedagoga. Kurz se odehrává jak v online prostředí, tak v prezenční formě.

Dostat se do školy je pouze jedna z mnoha potřeb

U shánění míst ve škole a aklimatizace dětí starosti organizací nekončí. Obraz o komplexnosti pomoci nabízí pobočky Člověka v tísni v zatížených okresech Karlových Varů a Plzně. „Na náš tým se obracejí nejčastěji lidé, kteří potřebují vyřešit změnu bydlení. Většinou bydleli na hotelích nebo penzionech, kde jim končí smlouvy z důvodů začínající lázeňské sezony. Denně se tedy potýkáme s nedostatkem trvalých ubytovacích kapacit na území města Karlovy Vary. Převažuje potřeba specializované lékařské péče, ale i praktické lékařské péče, jejichž nedostatek je bohužel celorepublikový problém i u českých občanů,” popisuje situaci pracovnice Gabriela Štěrbová. Současně se na stejné pobočce starají také o orientaci klientů v sociálním a školském systému a na trhu práce. Pro doprovod na úřady jsou v Karlových Varech k dispozici tři pracovnice ovládající češtinu i ukrajinštinu. Jazyková bariéra není jedinou překážkou. Na některých úřadech z části chybí personální kapacity.

 

Na začátku byla potřeba urgentní pomoc finanční a materiální. Poté bylo potřeba sociální a právní poradenství. Nejvíce šlo o záležitosti typu vyřízení sociální dávky, registrace na úřadu práce či zdravotní pojištění. Řešili jsme konkrétní případy na úřadech, protože každý úředník si problémy vykládá jinak. Velkým problémem je a byla přetíženost Úřadů práce. Skončili jsme na tom, že v Praze, Plzni nebo Hodoníně jsme pomáhali jako další personální kapacity. Zuzana Ramajzlová, Vedoucí SOS Ukrajina, Člověk v tísni

 

Nový typ studentů

Úřady práce bývají přetížené kvůli tomu, že na ně nemíří pouze dospělí Ukrajinci, ale také někteří středoškoláci, kteří jsou nejvíce ohroženi ztrátou vzdělávacího (a ekonomického) potenciálu. Budoucím doktorům, inženýrům nebo programátorům chybí dvě věci: čeština a jistota.

Dospívající jsou podle zástupců Člověka v Tísni i společnosti META v extrémně složité situaci, protože se v jejich životech stala radikální změna a nemusí se jim vždy povést najít potřebnou motivaci pro integraci. Jev by se dal popsat jako nesouhlas či odpor se současnou životní situací. K řešení nepomáhá tendence k izolaci, a proto se snaží Člověk v tísni otevírat nízkoprahová centra, kde se mohou mladiství pomalu aklimatizovat pomocí volnočasových aktivit a dostávat se do kontaktu s češtinou. Současně se otevírá prostor pro psychoterapeutickou pomoc, což je další složka, která je nesmírně důležitá, ale v obecné diskusi a mediálním prostředí se jí nevěnuje dostatek pozornosti.

Péče o psychiku dětí i dospělých

V následujících dvou grafech PAQ Research lze vidět, že psychosociální podpora je nedostatečná jak u dětí ve věku základní školy, tak středních škol. Druhý graf ukazuje uprchlíky romské menšiny, z níž 37 ze 100 rodin trpí traumatem z války.

 

 

 

 

Komunitní centrum Svitlo nabízí v Praze na Staroměstském náměstí komplexní péči o záležitosti uprchlíků od jazykového vzdělávání přes asistenci na úřadech až po podporu duševního zdraví. Koordinátor Ondřej Srb potvrzuje, že zájem o služby je enormní, včetně psychologické péče: „Máme psychologické poradenství, které obslouží 12 lidí za týden a nemohu to více propagovat, aby se mi sem nehlásilo dalších 200 lidí. Funguje to tak, že je jedno, co vymyslíme (sportovní aktivity, kroužky, jazykové kurzy), protože ti lidé budou mít vždycky zájem.”

V Karlových Varech poskytuje tým tří psycholožek psychologickou pomoc v mateřském jazyce a krizovou intervenci. Klienty trápí nejvíce posttraumatické důsledky odchodu ze země, často plynoucí z obavy o blízké, kteří zůstali na Ukrajině.

Neodkladná potřeba pomoci svým krajanům v obtížné životní situaci představuje nebezpečí pro ukrajinské sociální pracovníky, kteří se s velkou ochotou účastní jakékoliv činnosti obzvlášť, pokud ovládají češtinu. „Sami si toho hodně nakládají a pracujeme s jejich hranicemi. Poskytujeme jim supervizi, aby si uměli nastavit hranice v sociální práci. Lidé, kteří vystudují sociální práci, ví, jak se opečovat a že pomoc má určitá pravidla, aby nebyli zahlcení, ale tato situace je pro ně moc silná. Máme kolegyně, jejichž muži bojují na Ukrajině nebo tam mají rodiny,” shrnuje obtíže Zuzana Ramajzlová z SOS Ukrajina. Právě stavy nejistoty a stresu člověka připravují o důležitou energii pro obíhání úřadů nebo hledání jazykových kurzů.

Jazykové kurzy jako další úzké hrdlo integrace

Čeština je logicky klíčem k plnohodnotnému životu. Bohužel se stále nedaří uspokojit poptávku po její výuce ve školách i mimo ně. Důvody jsou různé. Primárně se jedná o nedostatek lektorů ve školách (učitelé češtiny jako 2. cizího jazyka) i v adaptačních skupinách. Oslovené organizace se shodují na tom, že v určitém bodě nelze vypisovat další kurzy, protože by si navzájem přetahovaly lektory na poměrně malém trhu.

 

Šlo by třeba zasmluvnit více lektorů a psychologů, ale je otázka, aby se to nekrylo se službami, které poskytuje někdo jiný. Třeba trh lektorů je omezený a já nevím kolik pracovníků může být reálně k dispozici, aby se jen nepřesouvali v rámci trhu a dostupnost služby nezůstávala stejná. Ondřej Srb, koordinátor komunitního centra Svitlo

 

Dalším kamenem úrazu jsou požadavky na kvalifikaci, odbornost a dovednosti lektorů a učitelů. V českých školách například museli v rychlosti vzniknout pozice učitelů češtiny jako cizího jazyka, ale zastávají je běžní učitelé bez kvalifikace, odvážně dohánějící odbornost na různých seminářích. České Ukrajince s chutí vstoupit do škol zase limituje požadavek na pedagogickou kvalifikaci, která sice jde nahradit výjimkou, ale ne každý zájemce o profesi má tuto informaci. Společnost META, která zahájila ve školním roce 10 kurzů češtiny, se potýká také s prostorovými problémy. Navíc v těchto specializovaných kurzech potřebují lektoři i další kompetence, pokud například připravují středoškoláky na maturitu.

Zájem o kurzy češtiny je vzhledem k popsaným skutečnostem obrovský. V pražském komunitním centru Svitlo se na kurz s kapacitou 15 účastníků přihlásilo 150 lidí. Převis poptávky nad nabídkou někteří poskytovatelé využívají k navýšení ceny těchto služeb, jež je následně pro uprchlíky nedostupná. „Na mnoha místech jsme hradili kurzy pro dospělé, aby mohli nastoupit do zaměstnání. Jedná se i o kurzy češtiny v adaptačních skupinách pro děti nebo náctileté, které nyní chceme více nabízet. Problémy způsobuje nedostatek lektorů nebo financí samotných Ukrajinců, tudíž potřebují dostat finanční podporu nebo možnost studovat bezplatně,” říká Zuzana Ramajzlová z Člověka v tísni. Z dat společnosti META o návštěvnosti e-learningu lze proto vyhodnotit, že online kurzy bývají pro velkou skupinu zájemců jediná možnost.

 

 

Součtem problémů vzniká nedostatečná kapacita, způsobená slabým posledním článkem řetězce v podobě poskytovatelů služeb. Stát vypisuje finanční výzvy pro kurzy češtiny, ale zasláním peněz a případným poradenstvím, jak zdroje využít celá koordinace končí. Je samozřejmostí, že v určitém bodě musí být aktivita předána na obce, školy a různé organizace. Otázkou je, kde hledat hranici odpovědnosti a jaké postupy by bylo efektivnější řešit ve státní správě a jaké v „terénu” nestátních organizací?

Když budeme dělat všechno, nebudeme efektivní

Role různých aktérů v integraci Ukrajinců do škol jsou z části vymezeny srozumitelně, ale obsahují i šedé zóny, kde by se dalo pochybovat, zda se nemá stát angažovat intenzivnější. Jedná se například o otázku koordinace služeb, kde je potřeba vyhodnotit, zda lze stav zlepšit nebo náhlé zatížení převyšuje možnosti státní správy a lze se odvolat na krizovou situaci.

Jedním z popisovaných problémů, kde by měla státní správa zasáhnout, je vyhledávání ukrajinských žáků a studentů a podpora při jejich umístění do škol. Jan Štefanides, vedoucí projektu Místo ve škole, který pomáhá rodičům najít školu s volnou kapacitou, vidí problém v decentralizaci odpovědnosti za vyhledávání dětí a jejich umisťování do škol. Na nejvyšší úrovni sbírá ministerstvo data od obcí, na kterých poté nechává vyhledávání dětí. Data plynou od ředitelů vyplňujících dotazníky o volných kapacitách ve škole. Nikde se v tomto systému neukládá povinnost myslet na dezorientované rodiče z Ukrajiny. Role potřebného průvodce se proto ujímají nestátní organizace doprovázející děti od výstupu z vlaku z Ukrajiny až ke dveřím české školy.

Důležitost koordinace lokálních aktérů potvrzuje příklad plzeňské pobočky Člověka v tísni, který popsala koordinátorka Miroslava Haplová: „Na počátku jsme jednali o formách podpory, když se město nestavělo k situaci aktivně, vyjednávali jsme alespoň o prostorových kapacitách. Takto vzniklo např. integrační centrum v Klatovech – spolupráce ČvT a dalších místních neziskových organizací. Město nám propůjčilo starou budovu Úřadu práce. V Rokycanech se podařilo dojednat s městem rozdělení podpory – adaptační skupina pro děti ve věku ZŠ realizovaná městem a druhá skupina pro děti ve věku MŠ realizována námi.”

Společným jmenovatelem při volání po lepším řízení procesů a zvládání požadavků klientů je vždy nedostatek personálu. Nedostatek státních úředníků u přepážek nebo koordinačních pracovníků pro vyhledávání ukrajinských žáků aktivuje nestátní organizace dříve, než by o to měly samy zájem. Společnost META tak musí nad rámec vzdělávání cizojazyčných asistentů také odpovídat na dotazy škol, zda jim tyto pracovníky mohou poskytnout a v tu chvíli přebírá štafetový kolík inovací další neziskový projekt Začni učit v Česku se svojí databází ukrajinských pedagogů. Podobně by se Člověk v tísni raději soustředil na poradenskou a psychoterapeutickou činnost, místo sběru či vyžadování dat (od státu, obcí, škol) pro zacílení své podpory.

Z důvodu suplování role státu v určitých oblastech se může objevovat u organizací frustrace z nevyřešených otázek typu: Proč se nedaří středoškoláky z Ukrajiny sledovat na základě dat ministerstva vnitra, která každý den uvádí, kolik osob ve věku 15–18 let dostalo povolení pobytu v souvislosti s válkou v každé obci ČR?

Stát jako analytik a koordinátor pro práci terénu

Odpověď na otázku o hranicích odpovědnosti státu lze najít ve vyjádřeních oslovených organizací:

Určitě by nám pomohlo zjednodušení a zpřehlednění legislativy, větší pružnost při prosazování zákonných změn a možná i podrobnější zájem ze strany státu o výsledky našich průběžných analýz, které jsou schopny poukázat na vývoj situace ohledně uprchlíků i na změny jejich potřeb během doby, po kterou u nás zůstávají. Gabriela Štěrbová, Člověk v tísni – Karlovy Vary Jde především o to, že organizace, které dlouhodobě poskytují vzdělávací a sociální služby mají potřebné know-how, které umí velice rychle přizpůsobit dané cílové skupině –⁠ zajeté postupy, mechanismy práce (přímé i nepřímé). Myslím si, že státní správa toto postrádá a navíc, stejně jako my, má omezené personální kapacity. Funkční model se mi jeví takový, že státní správa poskytuje finance a podporu po organizační, administrativní stránce věci a organizace poskytující sociální a vzdělávací služby mají díky tomuto zázemí prostor pro dlouhodobé a dostatečné rozšiřování kapacit služeb. Miroslava Haplová, koordinátorka, Člověk v tísni – Plzeň My nepotřebujeme extra finanční podporu, ale posílit věci koordinačního charakteru, které by nemusely dělat neziskové organizace. Například je tu hodně pedagogicky vzdělaných Ukrajinek, které by mohly hned dělat asistentky, zároveň jsou tu školy, které je potřebují, ale není tu místo pro propojování. Je to tedy hodně o koordinačních věcech a řízení na lokální úrovni. Města by měla mít pracovníky, kteří mají podobné záležitosti na starosti. Někdy mám pocit, že nám nabízí peníze, ale my je nechceme kvůli nedostatku personálu. Zuzana Papáčková, ředitelka společnosti META o. p. s. Nejvíc by nám pomohlo centrální řízení všech aktivit. Aby existoval centrální systém řízení, ve kterém centrální správa spolupracuje s kraji a bude tam mít své lidi na sběr dat a a podporu vzájemného sdílení. To, s čím se potkáváme v terénu, je důsledek neřízení. Spoustu případů, které s lidmi řešíme, s tím souvisí: dobrat se humanitární dávky, dostat se na školu apod. Řízení systému by nejvíce pomohlo tomu, že by neziskové organizace našeho typu nemusely věnovat čas technickým věcem a jejich činnost by začínala až za touto hranicí v podobě poradenství a dalších aktivit. Zuzana Ramajzlová, vedoucí SOS Ukrajina pro ČR, Člověk v tísni

 

Pod často skloňovaným pojmem koordinace se tedy skrývá větší soustředění na práci s daty, spolupráce na úrovni stát-kraj-obec (okres) a vytváření jednotných prostorů pro naplňování potřeb vzdělávacího systému. Na základě sledování činnosti nestátních organizací lze přehledně vysledovat, v jaké oblasti vyžadované centrální řízení chybí. V současné době se jedná o vyhledávání ukrajinských žáků, informovanost o českém vzdělávacím systému a volných místech ve školách nebo řízené zaopatření škol ukrajinskými pracovníky. To jsou příklady problémů v oblasti vzdělávání, jež koexistují vedle potřeb typu posílení kapacit státní správy na úřadech práce nebo centrálního přehled o dostupnosti lékařské péče. Zmíněné problémy sice nejsou vždy rychle řešitelné, ale je potřeba je řešit pomocí spolupráce, upřímného přiznání slabých míst v systému a vymezení odpovědností pro jejich řešení.