Kudy vede cesta k užitečné a jednoduché maturitě

Dá se od „nové“ maturity očekávat něco víc než od té „staré“? Zatím to vypadá, že spíš ne. I ministr Dobeš mluví zcela otevřeně o tom, že současný model je příliš složitý a je ho třeba v příštích letech změnit. Na konečném množství chyb a organizačních složitostí ale záleží, jestli k takové opravě dostane státní maturita vůbec příležitost. Shrňme, co se zatím nedaří a kudy by mohla vést cesta ke středoškolské zkoušce, která by naší vzdělanosti více pomáhala, než škodila.

Co a proč se nepovedlo

Když se v polovině dubna konal v Senátu seminář ke státní maturitě, její podobu nevybíravě kritizovali i ti, kteří jinak tvrdili, že považují centrálně zadávanou maturitu za správný krok ke zkvalitnění středního školství. Poznamenal jsem si pět hlavních hříchů.

Za prvé opravdu strašlivá organizační složitost a náročnost. Jejím výsledkem navíc není zvýšení kreditu maturity. Zvláště podle zástupců akademicky orientovaných gymnázií úroveň závěrečné středoškolské zkoušky klesne. Podle nich je maturitní písemka omezená počtem slov i předepsaný způsob, jak mají studenty ústně zkoušet, jen vulgarizací přestav o kvalitním vzdělávání.

Zadruhé proklamovaná objektivita zkoušky postupně erodovala natolik, že nová maturita je jen mnohem dražší a komplikovanější, ale v míře objektivity je buď na stejné, nebo horší úrovni. Původní představy, že písemnou práci bude hodnotit více pedagogů, že se kontrolními mechanismy omezí snaha některých škol rozdávat maturitní vysvědčení bez nároků, postupnými kroky státu vzaly zasvé.

Hřích třetí. V současné podobě – více úrovní, nepovinná matematika – nemůže státní maturita splnit prakticky nic z toho, co si od ní politici a část pedagogické veřejnosti slibovali. Neumožní kvalitativní srovnání středních škol ani jednotlivých studentů, nemůže prozatím sloužit jako náhrada za přijímací zkoušky na vysoké školy a pravděpodobně ani nezlepší úroveň středoškolského vzdělání.

Hřích čtvrtý a zásadní je nízká kvalita testů. Přes mnohaletou přípravu a dlouhé debaty vykazují ukázkové testové sady, jež jsou od začátku roku k dispozici na internetu, koncepční, didaktické, věcné a dokonce i pravopisné chyby. Mnohé otázky jsou nejednoznačné a není vlastně zřejmé, jakou studentovu dovednost či znalost ověřují. Případ děsivého dějepisného testu byl v médiích hojně probírán, přesto jeho podobu CERMAT dodnes hájí. Co se z toho dá vyvodit? Ostré testové sady, které budou studenti začátkem června poprvé vyplňovat, nejspíš prošly důkladnější kontrolou, takže se dá předpokládat, že věcné chyby obsahovat nebudou, ale je zřejmé, že jejich didaktická kvalita nebude jiná, protože pracovníci CERMAT jejich současnou podobu nepovažují za chybnou.

Pátý hřích už je spíš povzdechnutí. Ač jsme na státní maturitu čekali čtrnáct let, její spuštění je ve skutečnosti nekoncepční krok. Kvalita výuky se může zlepšit jen podporou práce učitelů ve třídách. Testy (ať už po 5. a 9. třídě, nebo v rámci státní maturity) mohou tyto výsledky v lepším případě jen ověřit. Jestliže jsme pro zlepšení práce učitelů nic neudělali, a s tím by asi souhlasil i současný ministr Dobeš, nemá kontrola výstupů valný smysl a nemůže přinést zlepšení.

Kvalitní, levná a funkční zkouška

Ministerstvo chce nedostatky státní maturity opravovat v příštích letech „za pochodu“. Organizačně ji zjednodušit, centralizované testy přesunout na začátek, aby jejich výsledky vůbec mohly vysoké školy vzít v úvahu. Pořád však hrozí „slovenská cesta“, kdy po pěti letech všichni automaticky a bez protestů vyplňují státní maturitní testy, ale vysoké školy je ignorují a na kvalitu středních škol to nemá žádný vliv. Ani pozitivní, ani negativní.

Pokud nechceme dopadnout stejně, je třeba do přípravy testů prostřednictvím veřejné soutěže pustit i jiné subjekty než CERMAT a jasně po nich požadovat kvalitu. A rozhodnout se, co od státní maturity vlastně chceme. Nemůže zároveň nastavit spodní laťku pro slabé školy i nahradit přijímačky na vysokou.

Pořád se nabízí model, kdy státní maturita formou didaktických testů bude předcházet té školní. Mohla by ji dokonce v každém kraji organizovat jen jedna státem pověřená škola nabízející více termínů, podobně jako se skládají státnice z jazyků. Zkouška by ověřovala minimální maturitní gramotnost v národním a cizím jazyce a v matematice a její absolvování by bylo vstupenkou ke školní, dnes profilové části maturity. Bylo by to levnější a pro všechny organizačně mnohem jednodušší. Je po letošních zkušenostech s maturitním molochem nějaký důvod, proč to takhle neudělat?