Lidové noviny: Manipulovaná státní maturita

Publikujeme komentář Oldřicha Botlíka, zakladatele iniciativy Maturitní data – odtajněno, který se v textu zaměřuje na pozadí toho, kdo a podle jakého zadání rozhoduje o náročnosti maturitních testů. Text vyšel 18. 2. v Lidových novinách.

Cermat, tvůrce maturitních testů, vždy interpretoval posuny v neúspěšnosti žáků jako důsledek změn v jejich znalostech. Nejspíš účelově a především nesprávně. Proč?

Při stabilní velikosti populačního ročníku přijímají školy do maturitních oborů stabilní podíl žáků. Úroveň maturantů se potom nemůže měnit z roku na rok skokem. Změní-li se meziročně výrazněji podíl neúspěšných žáků, je to hlavně důsledkem odlišné náročnosti testů. Tu stanovuje – mění, případně udržuje – několik lidí podle vlastních představ. Jejich identita je známa, ale Cermat ji odmítá potvrdit. Jasné není ani zadání, jež od politiků dostal – existujeli vůbec.

Nesprávně bývají interpretovány rovněž hodnoty, na nichž se po sedmi ročnících jednoúrovňové zkoušky postupně ustaluje neúspěšnost jednotlivých testů. V testu z češtiny propadá každý desátý maturant, z matematiky každý pátý. Znamená to, že umějí češtinu lépe? Vůbec ne! Žáci jako celek mají v každém předmětu určitou průměrnou úroveň znalostí – těmto úrovním by při zachování rovnováhy měly odpovídat stejné zisky bodů v obou testech. V Cermatu však nastavili náročnost testů tak, že žáci s průměrnými znalostmi dosahují v matematice méně bodů než v češtině. Toť vše. Celkově v testech každý rok neuspěje zhruba každý sedmý maturant – propadne tedy téměř devět tisíc žáků. Tito žáci by nepochybně měli umět víc. Známí/neznámí lidé v Cermatu přesto mohli nastavit náročnost i tak, že propadnou jen dva tisíce. Anebo naopak 20 tisíc, tedy každý třetí.

Podle mého názoru je na poslancích, aby ministra školství požádali, ať zveřejní politické zadání týkající se náročnosti státní maturity, které Cermat dostal.

Obrovský manévrovací prostor

Počátkem února 2020 proběhl pod hlavičkami Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy a Cermatu seminář o souvislostech vzdělávací politiky s výsledky jednotných přijímacích zkoušek a státní maturity. Přednášeli bývalý ředitel Cermatu J. Zíka a metodička pro matematiku E. Řídká. Tito pracovníci organizace, jež je přímo řízena ministerstvem školství, dali bez skrupulí najevo, že politiku státu v oblasti testování žáků chtějí tvořit sami. Nijak nezastírali, že odmítají změny ve vzdělávání, které vedení resortu chystá. Vnímavý posluchač pochopil, že když jim – výjimečně – loni neprošlo zavedení nepodkročitelné hranice pro přijetí do maturitního oboru, zkusí to ve vhodnou chvíli znovu. Pochopil rovněž, že celá léta provozovali státní maturitu po svém, aniž by tomu někdo z ministrů a ministryň zabránil.

Na fakultě, kde se dbá na kvalitu argumentů, však pohořeli, když zodpovídali dotazy týkající se pravidel pro tvorbu maturitních testů a stanovení jejich náročnosti. Leckdo se mylně domnívá, že náročnost každého testu vyplývá z katalogu požadavků, tedy soupisu učiva, jehož zvládnutí má test ověřit. To ale platí pouze pro testy z cizích jazyků, protože vycházejí ze Společného evropského referenčního rámce pro jazyky. Díky němu si test z angličtiny udržel stabilní náročnost navzdory všem změnám ve struktuře a v bodování: neúspěšnost se vždy pohybovala kolem pěti procent.

Katalogy pro češtinu a matematiku se stanovení náročnosti úloh vyhýbají. Například u Pythagorovy věty tak může obtížnost klesat třeba od rovnice kružnice v pravoúhlé souřadné soustavě přes žebřík opřený o stěnu až k pouhé znalosti vzorce. Úspěch žáků přitom silně závisí i na tom, zda zadání obsahuje nápovědu v podobě klíčových slov „odvěsna“ a „přepona“, nebo ne. Autoři obou testů tedy mají obrovský prostor k manévrování. U testu z češtiny přibyly nové okruhy a náročnější formáty úloh, změnilo se také bodování. Dopady změn mohli autoři zmíněným manévrováním snadno potlačit, ale neudělali to. Proč? Nejspíš si stejně jako oba přednášející myslí, že maturantů je moc, a řekli si, že s tím něco udělají.

Neúspěšnost testu tak vzrostla z hodnoty 1,8 procenta v roce 2013 až na loňských 10,3 procenta. Když bývalý ředitel Zíka na matfyzu odpovídal na dotaz, proč k zásadnímu zvýšení náročnosti došlo, tvrdil, že to „vzniklo tak nějak samo od sebe“.

Kdo dělá z matematiky postrach?

Náročnost testu z matematiky je přehnaně vysoká. Stabilně. Objektivně platí, že maturanti uspějí v testu z angličtiny snáze – propadá v něm jen každý dvacátý. Oba testy je možné připravit tak, aby byly stejně náročné, není to ale jednoduché. Detailům nemusíme rozumět my, Cermat však ano. Autoři narážejí na podobná úskalí, jako kdyby měli navrhnout bodování výkonů v běhu na 100 metrů a ve vrhu koulí tak, aby žádnou disciplínu nezvýhodňovalo. Když to udělají stejně špatně jako u obou testů, dostane sprinter Usain Bolt za svůj světový rekord méně bodů než druhořadý koulař za výkon průměrný. Objektivní řešení neexistuje, o každém se musí jednat. Také o náročnosti maturitních testů se mělo rozhodnout veřejně a na odpovídající politické úrovni – nikoli mezi čtyřma nebo šesti očima někde u kafe.

Chybějící pravidla, soustavné utajování informací a zanedbaný dohled umožňují, aby státní maturitu zneužili lidé s vlastními zájmy. Vážení poslanci a poslankyně, už s tím prosím konečně něco udělejte! Ta věc je naléhavější než povinná maturita z matematiky.