Lidové noviny: Málokdo je ochoten ve škole riskovat politický střet či kontroverzi, říkají Učitelé za klima

Jak se dnes na českých školách učí o změně klimatu? Co si o tom myslí studenti a co učitelé? Přečtěte si text Kateřiny Lánské, který od názvem Rozpaky nad klimazměnou vyšel 11. února v příloze Akademie Lidových novin.

Probíhající klimatická změna je komplexní a komplikovaný fenomén, jehož dopady budou řešit především naše děti. Kdo a jak je na to ale připraví? Stejně jako v celé společnosti i ve školách se najdou tací, kteří celý problém zlehčují, ale i ti, kdo ho berou velmi vážně.

„Je to všechno tak iracionální, že to celé působí jako postupná příprava na budoucí evropský, a časem možná vůbec celosvětový superstát, v němž bude jezdit elektromobily, létat tryskáči a plavit se na rychlých lodích jen hrstka vyvolených.“ Tak uzavírá Lukáš Doubrava obsáhlý článek Klimakult, publikovaný v Učitelských novinách loni v říjnu.

Záměrem textu v časopise, který odebírá převážná většina českých škol, bylo zpochybnit fakt, že klimatickou změnu a globální oteplování způsobuje spalování fosilních paliv a uvolňování CO2 do atmosféry. Na text, který podle slov klimatologa Radima Tolasze shromažďuje „všechny nesmysly, které se kolem tohoto tématu u nás vyskytují“, reagoval například i ekolog a geochemik Bedřich Moldan, jenž redakci napsal, že „místo solidní informace o jednom z nejzávažnějších problémů současnosti přináší snůšku nepravd, polopravd, zkreslení, smyšlenek, bizarních historek, ale i útoků, nesmyslných nařčení a obviňování“.

Kauza Učitelských novin dobře ilustruje stav současné české debaty o klimatické krizi, jejíž vyhrocená podoba se bohužel nevyhýbá ani školnímu prostředí.

O klimatické krizi učí jen málokdo

„Jako bychom nedokázali pochopit, že nedostatek vody, zdevastovaná krajina, neúroda, dramatické změny počasí, tání ledovců, zvyšující se koncentrace skleníkových plynů a další rizikové jevy se týkají nás všech,“ komentuje úroveň diskuse Jiří Karen, učitel ZŠ Háj ve Slezsku, doktorand Opavské univerzity a člen platformy Učitelé za klima. Ta vznikla ve druhé polovině loňského roku jako reakce na studentské stávky Fridays for Future a po založení facebookové stránky, kde učitelé sdílejí materiály a texty o klimatu, jež se dají využít ve výuce, pracují momentálně na webových stránkách s rozcestníkem a institucionalizaci platformy.

„Ve školním prostředí se učitelé s kontroverzemi týkajícími se klimatické krize mohou setkat, protože škola samozřejmě odráží společenskou atmosféru. Víme, že existuje skupina aktivních pedagogů, kteří současná témata inovativně do výuky zapojují. Bohužel se zřejmě zatím jedná o kapku v moři, protože málokterý učitel je ochoten riskovat politický střet či kontroverzi nebo si i přidělávat práci navíc výukou tématu, které je tak komplexní a přesahující do mnoha vědních oborů a vyučovacích předmětů,“ komentuje stav výuky o klimatické změně další člen platformy Učitelé za klima Miroslav Pešek z Gymnázia Jana Keplera v Praze.

Potřebujeme víc informací

Téma klimatické změny spadá do oblasti dvou průřezových témat rámcových vzdělávacích programů a je nedílnou součástí globálního rozvojového vzdělávání či vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Podle dat z tematické zprávy České školní inspekce (ČŠI) Vzdělávání v globálních a rozvojových tématech na základních a středních školách z roku 2016 má ale pouze polovina základních škol a něco málo přes padesát procent středních škol někoho, kdo se zaměřuje na koordinaci či metodiku začleňování průřezových témat nebo témat týkajících se globální a rozvojové oblasti do výuky.

Z šetření dále vyplývá, že základní i střední školy se nejčastěji věnují lidským právům, životnímu prostředí, dětským právům, právům seniorů, ale i ekonomické globalizaci. Jak moc aktivně a inovativně k výuce těchto témat přistupují, souvisí s tím, zda je na škole ustavena role koordinátora globálních a rozvojových témat a zda školy využívají programy či metodiky dalších organizací a platforem.

O tom, jak se ve školách vyučuje konkrétně problematika klimatické změny, se ale z šetření nedozvíme nic. Zaměřuje se na ni až aktuální šetření ČŠI, které probíhá od loňského podzimu do poloviny června 2020 na základních školách a víceletých gymnáziích. „Na základě analýzy tohoto šetření bude mít ČŠI v říjnu tohoto roku podrobné informace o začleňování problematiky klimatické změny do výuky – konkrétně to, zda a ve kterých ročnících je toto téma ve školách vyučováno, jakými metodami a formami,“ uvedl Ondřej Andrys, náměstek ústředního školního inspektora.

„Mám výbornou zkušenost se svou učitelkou přírodních věd Věrou Růžičkovou, která téma ekologie do výuky zapojuje už několik let,“ popisuje své zkušenosti Veronika Zemanová, studentka Gymnázia Na Zatlance. „Letos jsme dokonce,učili‘ společně, připravili jsme dva dvouhodinové bloky o environmentalistice vždy s polovinou třídy a bavili jsme se o tom, co všechno s klimatickou krizí souvisí, co s tím můžeme dělat a jak se například bránit environmentálnímu žalu a nahrazovat ho environmentální nadějí. Přišlo mi skvělé, že se zde prolínal studentský i učitelský pohled na věc. Otevřelo to společnou diskusi a studenti to přijali s většinovým nadšením,“ doplňuje. „Škola má za úkol připravovat studenty na život – a v případě, že vyškrtne z výuky tak klíčové téma současnosti a budoucnosti, jakým klimatické změny jsou, pak tento úkol nemůže řádně plnit,“ myslí si středoškolačka. Vnímá ale, že téma změny klimatu je v mnohém kontroverzní a řada učitelů podle ní nejspíš neví, jak s ním ve výuce naložit.

„Myslím si, že je to důležité téma a měli bychom se o tom učit. Potřebujeme víc informací. Povídáme si o tom s naší paní učitelkou chemie a výtvarné výchovy, což je jedna a ta samá osoba, a občas s třídním učitelem,“ popisuje svoje zkušenosti Ada Matoušů, deváťačka ze ZŠ Pošepného v Praze.

Jako podobně okrajové téma pro školu vnímá výuku o klimatické změně její kamarádka Kateřina Snítilová z Malostranského gymnázia v Praze. „Představovala bych si, že bychom se tomu v rámci biologie nebo doplňkového předmětu věnovali alespoň jednu hodinu týdně a výuka by měla být interaktivní a projektová. U nás se o tom občas zmiňují učitelé biologie a občanky, ale jen když se něco děje.“

Podle ČŠI školy v těchto tématech často využívají podpory externích subjektů, nejvíc v rámci environmentální výchovy, což se promítá pozitivně i do samotných forem výuky. „Například školy, které jsou zapojeny v projektech nebo programech zaměřených na globální a rozvojová témata, využívají vyšší počet různých metod ve výuce a vyšší počet pomůcek, přičemž častěji zařazují do výuky samostatnou práci žáků, projektové učení, přednášky, besedy a debaty, exkurze, simulace a badatelskou výuku. Současně přijímají ekologická opatření v provozu a ve větší míře zapojují své pedagogy do dalšího vzdělávání,“ uvádí zpráva ČŠI.

Nedostatek dostupných materiálů, které by téma klimatické změny pomáhaly učitelům vnášet do výuky jednotlivých předmětů, vnímají i pedagogové sdružení v rámci platformy Učitelé za klima, a rozhodli se proto kromě webového rozcestníku vytvořit veřejně dostupnou databázi klimatologů a dalších odborníků, kteří jsou ochotni zavítat na různé typy škol a přednášet o tématech spjatých s klimatickou změnou.

„Také doporučujeme například online kurz Klimatická změna organizace Člověk v tísni, který kromě obsáhlé faktografie nabízí nepřeberné množství materiálů, jež se dají využít ve výuce. Užitečný a inspirativní je rovněž portál Enviwiki, web Pro planetu nebo Fakta o klimatu, kde je vedle článků a videí velké množství grafů s velkým edukačním potenciálem. Všechny tyto organizace a weby spolupracují nebo se odkazují na naše přední vědce a odborníky a s nimi spjaté respektované instituce, jako je AV ČR nebo univerzity,“ doplňuje Miroslav Pešek z Gymnázia Jana Keplera.

Do budoucna se tomu nevyhneme

„Současná veřejná debata je poměrně dosti polarizovaná, jako ostatně některé další problémy a výzvy dnešní doby, které se stávají součástí boje takzvané kulturní války. Naprosto zásadní ekologická krize současnosti, o níž možná můžeme tvrdit, že se jedná o jednu z největších výzev pro lidstvo vůbec, je v rámci takového vyhroceného politického sporu některými lidmi vnímána jako ideologická lež. Myslíme si, že nejvíc by pomohla hlasitá veřejná poptávka. Pokud by učitelé cítili podporu veřejnosti, dětí a jejich rodičů, je větší pravděpodobnost, že by tato témata do výuky zapojovali,“ odpovídá na dotaz, jakou podporu by učitelé především potřebovali, Jiří Karen z platformy Učitelé za klima.

Vzhledem k tomu, že dopady klimatické změny budeme pravděpodobně pociťovat čím dál intenzivněji, se dá předpokládat, že tlak na školy, aby se tomuto tématu věnovaly podrobněji, bude zesilovat. „To téma mě zajímá proto, že se bojím, že moje děti nebudou zažívat věci jako já. Že bude v některých oblastech tak horko, že to nevydržíme a bude kvůli tomu sílit migrace,“ vysvětluje svůj zájem o změny klimatu gymnazistka Kateřina Snítilová.

„Při vědomí nesmírné složitosti této problematiky navrhujeme postupovat ve škole způsobem, kdy je učitel moderátorem, průvodcem a tvůrcem didaktických situací, během kterých se otevírá prostor pro širokou debatu,“ upřesňuje Jiří Karen pozice, ze kterých ve svých úvahách o výuce o klimatické změně Učitelé za klima vycházejí. „Tato otevřená a bezpečná diskuse je však podmíněna relevantní argumentací s odkazy na věrohodné zdroje. Učitel by měl být tudíž garantem určitých etických a vědeckých mantinelů. Myslíme si, že takovým etickým východiskem by mělo být právě zdůraznění možnosti demokratické participace. Protože stále není nic ztraceno. Záleží jenom na nás a naší ochotě jednat.“