Lidové noviny: Zdravé obědy do škol. A zdarma

Ministryně školství nedávno ohlásila, že bude usilovat o bezplatné obědy pro všechny děti během prvních tří ročníků základní školy. Důvodem je obava, že by adresná podpora těm, kteří jsou ve finanční nouzi, upozornila na nerovnosti mezi dětmi. Tématu se věnovala v Akademii Lidových novin (3.11.) Ludmila Hamplová. Svůj postoj na DVTV  prezentoval Václav Klaus mladší (ZDE).

Méně polotovarů, konzervantů i barviv, naopak více ovoce, zeleniny a luštěnin, tak by měl vypadat jídelníček českých školáků podle ministryně školství. Realita mnohých jídelen má v současnosti k moderní gastronomii daleko.

Oběd ve školní jídelně je pro české děti i rodiče samozřejmostí už sedmdesát let. Polévka a hlavní jídlo servírované na tácu a snědené ve společnosti spolužáků patří k vyučování stejně jako třeba hodiny češtiny nebo přestávky. To si uvědomuje i ministryně školství Kateřina Valachová, která se rozhodla zajistit obědy ve školní jídelně zdarma pro všechny děti od první do třetí třídy a pro děti v posledním ročníku mateřských škol.

Zatímco o ideálním nutričním složení školních obědů chce ještě diskutovat s odborníky, o nutnosti jejich bezplatnosti a zpřístupnění mladším dětem je přesvědčena už nyní. „Není přípustné, aby děti na vlastní kůži poznaly sociální rozdíly už v tak nízkém věku,“ prohlásila minulý týden ministryně s tím, že někteří rodiče nemají peníze na to, aby svým dětem zaplatili obědy ve škole. Pomoci by jim vtom měl stát a uhradit jídlo za ně. „Některé děti chodí s rodiči několikrát týdně do luxusních restaurací, jiné dostanou stěží jedno teplé jídlo denně. Aspoň ve škole by měly mít všechny stejný oběd,“ je přesvědčená Valachová s tím, že setkání ve školní jídelně je důležitý socializační faktor. Právě školní obědy, a to nejen z hlediska dostupnosti, ale i kvality a vyváženosti, jsou jedním z témat, kterým se chce ministerstvo školství intenzivně věnovat.

Na obědy zdarma by podle představ ministryně měly mít nejmladší děti nárok od roku 2018. Svůj návrh ale ještě Valachová nekonzultovala s ministrem financí, a tak není jasné, do jaké míry se jej nakonec podaří uskutečnit. I tak ale myšlenka obědů zdarma ukazuje odvrácenou tvář školního stravování. Pro většinu rodičů je platba za školní oběd něčím úplně běžným. Jsou ale i rodiny, pro něž je několik stokorun významnou položkou rozpočtu, na niž často nezbývají peníze. Nemusí to být jen rodiny ze sociálně vyloučených lokalit, ale také samoživitelky, jež dostávají minimální nebo žádné výživné na děti od svých bývalých partnerů. Ty pak doslova počítají každou korunu a školní oběd je pro jejich děti víc než důležitý.

Ukazuje to i zájem o projekt Obědy pro děti, za nímž stojí nezisková organizace Women for women. Ta financuje školní obědy pro děti ze sociálně slabých rodin. Ve školním roce 2013/2014 zajistila obědy pro 370 dětí, o rok později to bylo již 2092 dětí a tento školní rok by obědy zdarma mohly získat tři, možná čtyři tisíce dětí. I tak ale organizace není schopna zajistit obědy pro všechny potřebné. Podle jejích odhadů nemají školní obědy ze sociálních důvodů tisíce dalších školáků.

Polévky z bujonu, kaše z prášku

Podle Asociace školních jídelen České republiky platí rodiče za jeden oběd 14 až 37 korun, a to podle věku dítěte. Za tuto částku by děti měly získat nutričně vyvážený oběd, který by jim měl poskytnout živiny potřebné k jejich zdravému růstu. Jídelny musí vycházet z takzvaného spotřebního koše, jenž jim určuje, kolik masa, mléka a mléčných výrobků nebo třeba ovoce a zeleniny mají dětem nabízet. Spotřební koš je sestavený na základě doporučených výživových dávek v České republice a určuje měsíční spotřebu vybraných druhů potravin na strávníka a den v gramech. Je ale na jednotlivých jídelnách, jak si s mantinely danými ministerskými vyhláškami poradí. Obědy sestavené podle stejného spotřebního koše tudíž mohou být velmi rozdílné, a to nejen z hlediska chuti.

„Polévka z instantního bujonu, sekaná s bramborovou kaší z prášku a sterilovaná řepa s ovocným mlékem na zapití splňují požadavky spotřebního koše, nikoli však podmínky zdravé a plnohodnotné výživy dítěte,“ popisuje Bohuslav Sedláček, zakladatel iniciativy Skutečně zdravá škola. Ta se snaží o změnu školního stravování a současně nabízí školám program, jak změnit nabídku v jídelnách. Podle něj by jídelny měly nabízet například sezonní pokrmy vyrobené minimálně ze sedmdesáti pěti procent z čerstvých surovin, snížit příjem masa a naopak zvýšit podíl zeleniny, ovoce a luštěnin a také se více zaměřit na zdravější alternativy obvyklých příloh, jako jsou jáhly či pohanka.

Cílem Skutečně zdravé školy je také změna spotřebního koše, která by měla přinést například méně masa, ale i mléka a mléčných výrobků a brambor s tím, že tak je možné zabrzdit nárůst dětské obezity, na němž se podle iniciativy podílí i skladba jídelníčku ve školních jídelnách.

V současnosti je do programu zapojeno sedmdesát škol v celém Česku. Jeho součástí je také vzdělávání dětí v oblasti výživy, třeba formou hodin vaření. Pomoci má i obnovení školních zahrad pro pěstování čerstvých surovin. Více informací o výživě získávají i samotné kuchařky. „Ukázalo se, že kuchařky někdy vařily z polotovarů a náhražek v dobré víře, že jsou pro děti vhodné. Po vysvětlení zdravotního přínosu čerstvých surovin většinou neměly problém na ně přejít,“ dodává za iniciativu Skutečně zdravá škola Bohuslav Sedláček. Mimochodem, podle Asociace školních jídelen ČR pracuje ve školních jídelnách zhruba třicet tisíc zaměstnanců, přitom většina nemá ukončené ani středoškolské vzdělání. Plat kuchařek a kuchařů se pak pohybuje kolem deseti až třinácti tisíc hrubého.

Jídelny za obézní děti nemohou

Skutečně zdravá škola není jedinou iniciativou, která se snaží změnit jídelníček v českých školách. O změny se snaží i stát, například formou manuálu Rádce školní jídelny vydaného Státním zdravotním ústavem. Ten obsahuje upravená nutriční doporučení, která je ale možná splnit i se stávajícím spotřebním košem. Podle něj by například děti měly dostávat luštěninové polévky třikrát až čtyřikrát měsíčně, sladká jídla pouze dvakrát za měsíc a čerstvou zeleninu minimálně osmkrát během jednoho měsíce. Doporučení se týkají i množství masa. Pokrmy z vepřového by se měly objevit na jídelníčku maximálně čtyřikrát během obvyklých dvaceti stravovacích dnů. Drůbeží a králičí maso by mělo být alespoň třikrát a ryby dvakrát až třikrát.

„Pokud se dítě stravuje ve školní jídelně, je u něj pravděpodobnost výskytu obezity menší,“ upozorňuje Pavel Suchánek, který působí jako výzkumný pracovník zaměřený na výživu v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny. Podle něj školní obědy, a to i v současné podobě, dětem prospívají, a proto je nesmysl měnit současný spotřební koš. Školní oběd navíc znamená pouze třetinu příjmu stravy, většinu jídla dítě přijímá mimo školu. „Školní jídelny jsou první hrází proti ještě rychlejšímu nárůstu tělesné hmotnosti,“ brání jídelny odborník. To, že je nadváha a obezita u dětí velký problém ale nerozporuje, jen vidí viníky jinde než ve školních obědech. Podle údajů Společnosti pro výživu a výsledků 6. celostátního antropologického výzkumu dětí a mládeže je obézních zhruba čtvrtina dětí a jejich počet stále roste.

„Není mnoho zcela nevhodných potravin, ale problémem je jejich množství a neodpovídající konzumace ve vztahu k celodenní aktivitě,“ upozorňuje Suchánek. Školáci mají běžně energický příjem na úrovni fyzicky pracujícího dospělého, avšak jejich energický výdej je mnohonásobně menší. Důsledky jsou zřejmé, přibývá nejen malých tlouštíků, ale i dětí, které řeší zdravotní problémy typické pro dospělé, jako je vysoký krevní tlak či zvýšená hladina cholesterolu. „Děti jedí energeticky bohaté, ale nutričně chudé potraviny: jídla z fastfoodů, chipsy, sladkosti, což paradoxně vede k ještě větší chuti k jídlu,“ popisuje Ivana Bednářová Častvajová, která stojí za projektem Strava bez zbytečné chemie.

Jeho cílem není změnit spotřební koš českých jídelen, ale naučit jídelny samotné s ním lépe zacházet. „Současná legislativa řeší velmi podrobně přípravu a uchovávání potravin, ale nikoliv jejich výběr z hlediska obsahu barviv, umělých konzervantů a dalších přídavných látek,“ vysvětluje. Ve školních jídelnách by se tak měly více objevovat čerstvé suroviny a naopak méně polotovarů. „Rozhodně nechceme jít cestou různých alternativních výživových směrů, které mohou děti dlouhodobě poškodit. Naším cílem je více propojit rodiče a školy,“ dodává. Zatím jsou do projektu zapojeny čtyři desítky škol. Další by se měly brzy připojit.
Programy na zlepšení školních obědů samy o sobě změní jen velmi málo, nebudou-li o výživu dětí dbát rodiče. Právě doma dítě získává stravovací návyky, a pokud je zvyklé na rybu jen v podobě smažených mletých rybích prstů, jen těžko přijme dušenou tresku na zelenině.