Lidovky.cz: Kam směřuje české školství? Bude důležité zmenšit objem učiva, říká Jaromír Beran z ministerstva

Publikujeme rozhovor Radky Kvačkové s Jaromírem Beranem, ředitelem kanceláře ministra školství o tom, jak se v souvislosti s přípravou Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ změní objem učiva i celková koncepce vzdělávání v ČR. Text vyšel 29. prosince na zpravodajském webu Lidovky.cz.

O tom, kam kráčí české školství, se mluví neustále. Teď ale přišla doba, kdy je potřeba hodit to takzvaně na papír a vytvořit na dané téma oficiální dokument. Říká se mu Strategie 2030 a zatím si můžeme přečíst jakýsi výkop, který pro ministerstvo školství vytvořila osmičlenná skupina jím jmenovaných expertů jako základ široké diskuse. Ředitele kanceláře ministra školství Jaromíra Berana jsme trochu zkoušeli ze všeho, co by mohlo veřejnost v této souvislosti zajímat.

Proč tedy ještě strategie?
Ukazuje cestu o kus dál a především prezentuje shodu nad největšími výzvami českého školství, na kterých je třeba soustavně pracovat. Dlouhodobý záměr lze vnímat jako hlavní implementační nástroj strategie.

Řekněme si tedy, co nám přinesla Strategie 2020.
Rozhodně se ukázala být užitečným nástrojem pro hledání konsenzu ve školském prostředí. A také stanovila hlavní priority vzdělávací politiky. Je potřeba vědět, kam cílit intervence a za jakým účelem využívat peníze z evropských fondů.

Ví se, co se podařilo?
Máme statistiku průběžného plnění, ale tím, že ta strategie končí až v roce 2020, některé věci se ještě dodělávají. Jen pro představu, ta dobíhající strategie pracuje se 117 jednotlivými opatřeními a v šedesáti až sedmdesáti registrujeme pokrok.

V čem například?
Asi bych jmenoval oblast předškolního vzdělávání. Významně se zvětšily kapacity mateřských škol. Definovali jsme i nárok na umístění dítěte do těchto zařízení.

Jsou k dispozici čísla?
Částka určená na program pro rozvoj výukových kapacit mateřských a základních škol byla v letech 2014 až 2021 navýšena na miliardu osm set milionů korun. Do té doby tu bude 112 nových tříd mateřských škol pro 2612 dětí a 168 nových kmenových učeben základních škol pro 3880 žáků.

Ještě něco se podařilo?
Rozhodně jsme nastartovali výrazný růst platů učitelů, ale i nepedagogických pracovníků.

A dál?
Částečný úspěch lze zaznamenat v otázce profesního rozvoje učitelů. Strategie z roku 2014 počítala s tím, že vznikne kariérní řád, který sice parlament nakonec neschválil, jedna z jeho nejdůležitějších částí ale přežila. Mám na mysli institut začínajícího učitele a uvádějícího učitele. Tenhle prvek jsme vtělili do návrhu zákona o pedagogických pracovnících, který projednává sněmovna. Doufáme, že nakonec se do zákona dostane.

V čem to učitelům pomůže?
Návrh počítá s dvouletým obdobím, v němž bude začínající učitel požívat zvýšené podpory ze strany svého zaměstnavatele. K tomu účelu jmenuje roli uvádějícího učitele.

Návrh novely, o níž mluvíte, mění také podmínky ke vstupu do učitelské profese, že?
Ano. Dnes platí, že učitelem se může stát ten, kdo má pedagogické vzdělání. Další, už složitější možnost, je přijmout někoho takzvaně na výjimku. Nově v té novele říkáme, že ředitel může vzít osoby, které mají vysokoškolské vzdělání, nikoliv výlučně pedagogické. Zároveň má takový učitel povinnost dodělat si do tří let od nástupu pedagogické minimum.

To víceméně platí už teď, nebo ne? V čem je ta změna?
Teď musí ředitel složitě dokazovat, že sháněl, ale nesehnal na volné místo člověka s pedagogickým vzděláním. To dokazování odpadne.

Než tohle téma opustíme, připomeňme ještě, oč učitelé přišli tím, že se neschválil kariérní řád jako celek?
Tam šlo o to, aby učitelská kariéra a ohodnocení nesouvisely jen s počtem odučených let. Postoupit výš, a být tudíž i lépe ohodnocen by bylo možné na základě určitých kritérií třeba i dřív. Jenže ta kritéria přinášela do systému jistou byrokratickou složitost. Někteří poslanci mínili, že přílišnou.

Je tu něco, co se ze Strategie 2020 nedaří naplnit?
Já myslím, že se daří. Existuje shoda na tom, jaké má být celkové prostředí školství a vzdělávání. Že klíčová je podpora učitelů a ředitelů nebo že je důležité snižovat nerovnosti ve vzdělávání.

Mluvíme o tom, že u nás studují zase hlavně děti vysokoškolsky vzdělaných rodičů?
Ano, to je jeden z přetrvávajících problémů.

Zmenšil se aspoň od té doby, co máme strategický plán? Zdá se, že moc ne.
To máte pravdu, míra nerovností se nesnižuje. Proto je to i jedna z priorit té nové strategie. Udělali jsme ale nějaké dílčí kroky.

Jaké?
Například v té oblasti předškolního vzdělávání, která je klíčová pro to, aby všechny děti získaly kompetence pro úspěšný start pro první stupeň.

Ale dostali jsme do předškolního vzdělávání ty, o které při zavádění povinného předškolního ročníku šlo?
Zatím se to opravdu úplně nepodařilo. My jsme dali možnost, aby každé dítě starší tří let mělo nárok na místo ve školce. Teď je potřeba rodiče a děti motivovat, aby předškolního vzdělávání opravdu využívali. Ukazuje se, že například u dětí ze sociálně slabého prostředí je důležité, aby do školky chodily alespoň dva roky. Díky tomu jim výrazně vzrostou šance na úspěšný start ve škole a v dalších fázích vzdělávání.

Co takhle víceletá gymnázia? Ta neprohlubují nerovnost?
Víceletá gymnázia opravdu neplní úlohu, kterou měla mít. Tedy vzdělávat úzkou skupinu nejnadanějších. Místo toho se stávají elitními školami pro děti z vyššího socioekonomického prostředí. Nejprve chceme zlepšit kvalitu výuky na druhém stupni a následně vést debatu o redefinici postavení víceletých gymnázií. V podstatě bychom se měli zabývat tím, že v některých městech už nejsou školami pro pět procent nejnadanějších, protože do nich chodí ze základních škol uprostřed povinné docházky pětina až čtvrtina žáků.

Ona výuka na gymnáziu není v zásadě lepší než na druhém stupni základky. Gymnázium jen pracuje s jinými dětmi…
Ano, některé výzkumy potvrzují, že přidaná hodnota víceletých gymnázií není vyšší než u základních škol. Že jim škola de facto nedává víc.

Jak se může výuka žáků v pubertě zlepšit? Nebylo by řešením, kdyby si děti mohly třeba trochu vybírat, co se chtějí učit? Že by například fyziku nebo chemii nemusely brát celou, ale mohly by říct, zajímá mě elektřina. A pak zas něco jiného. Totéž by šlo přece i v dějepise a některých dalších disciplínách.
Rámcové vzdělávací programy (RVP) dávají školám možnost kreativity. Hledání konkrétní formy výuky je na učitelích a ředitelích. Jenže součástí RVP je něco, co se jmenuje očekávané výstupy a doporučené učivo. A učitelé je berou velmi vážně. Nedovolí si neučit všechno, co by se mohlo učit jinde. Chceme tedy začít revizí těch očekávaných výstupů a doporučeného učiva.

Aby látky bylo méně?
Ano, méně, a aby bylo víc času na individualizaci a modularizaci výuky.

Slibovaná revize rámcových vzdělávacích programů, se ovšem pořád posouvá. Kdy by měla být opravdu hotová?
V roce 2023.

A v jaké fázi je ta Strategie 2030?
V lednu roku 2019 ministr školství ustanovil osmičlennou expertní skupinu pod vedením profesora Arnošta Veselého. Jejím úkolem bylo připravit hlavní směry. Ty už si lze na stránkách ministerstva přečíst. Z našeho pohledu je to základ té strategie.

Profesor Veselý je sociolog, což je asi správné. Kdo ještě je ve skupině?
Sociologové jsou tam dva, je tam i zástupce Svazu průmyslu a dopravy, své reprezentanty mají pedagogické fakulty, ale například i Vysoká škola chemicko-technologická, své jistě může říct i ekonom. Za učitele je tam ředitel střední průmyslové školy.

Kolik vlastně máte na strategii vyčleněno peněz?
Rozpočet pro letošní rok byl kolem pěti set tisíc, přičemž nejvýznamnější náklady představovalo 17 kulatých stolů a dvě konference plus další náklady na dohody s experty. Práce té skupiny bude končit letos, dál to bude více v gardu ministerstva a s experty budeme konzultovat. Strategii jako hotový dokument by měla vláda schvalovat příští rok někdy v létě.

Ten, kdo si už stačil hlavní směry vzdělávací politiky přečíst, může mít dojem, že cíle, tak jak byly formulované, jsou dost všeobecné. Měli jste na ně jako ministerstvo nějaké konkrétní požadavky? Tohle si určitě přejeme, aby tam bylo?
Nechtěli jsme expertní skupinu omezovat. My jsme hlavně chtěli, aby to byl heterogenní tým.

Může dokument přispět ke změnám způsobu výuky?
Ideálně bychom v něm chtěli mít příklady dobré praxe.

Bude strategie řešit třeba soukromé školy?
Otázku soukromých škol nikdo nezmínil jako silný problém české vzdělávací soustavy, takže tématem to není.

Někoho napadne, jestli v těch úvodních tezích není v podstatě totéž jako ve Strategii 2020…
Jiné je, že se jedním z hlavních cílů stala proměna obsahu vzdělávání, klíčové kompetence pro život. Minulá strategie se obsahem vzdělávání téměř nezabývala.

Každý možná neví, co si pod výrazem „kompetence“ představit. I když je známo, že v mezinárodních šetřeních se testují hlavně kompetence přírodovědné včetně matematických a čtenářské. Přibudou další?
Nesmíme zapomínat na kompetence k učení. Je třeba, aby škola učila žáky přijímat informace, pracovat s nimi a vyhodnocovat je. Důležité je taky reflektovat technologickou změnu, kterou společnost prochází. Mám na mysli digitální gramotnost, v níž ovšem nejde o to, abychom děti učili ovládat počítače. To umějí často lépe než jejich učitelé. Je ale třeba žáky učit využívat nové možnosti efektivně a bezpečně. To je velký úkol.

Nevypadá to, že by se v desetiletém výhledu řešila taky třeba změna přístupu k maturitě…
Maturitní zkouškou a testováním se rozhodně chceme zabývat. Pokud totiž míníme změnit obsah vzdělávání a orientovat se na získávání trvalých kompetencí, tak musíme změnit i obsah toho testování.

Co takhle změnit maturitu na středoškolskou zkoušku, která by se mohla dělat postupně už v průběhu studia a třeba i opakovaně?
Expertní skupina takto formulovaný názor do textu hlavních směrů rozvoje nevtělila. Otázka, jakou funkci má maturita plnit, je do značné míry politická. Ministerstvo vidí zatím hlavně potřebu měnit způsob ověřování vědomostí a znalostí. Chceme redukci objemu učiva a individualizaci výuky.

Kdo všechno může do tvorby strategie mluvit?
Jsme otevřeni připomínkám a podnětům co nejširšího spektra aktérů vzdělávací politiky.