Lucie Kosová: Na jedné lodi postup při řešení (nejen) dětské kyberkriminality

Tento příspěvek se zabývá systémem spolupráce při prevenci témat kybernetické bezpečnosti ve školním prostředí a při potírání kyberkriminality. Věřím, že daná tématika není natolik složitá, jak se na ni obvykle s obavou nahlíží. Je ovšem důležité ujasnit si odpovědi na několik zásadních otázek.

Co vlastně můžeme považovat za kyberkriminalitu? Je to trestná činnost, v níž figuruje určitým způsobem počítač jako souhrn technického a programového vybavení (včetně dat), nebo pouze některá z jeho komponent, případně větší množství počítačů samostatných nebo propojených do počítačové sítě, a to buď jako předmět zájmu této trestné činnosti (s výjimkou té trestné činnosti, jejímž předmětem jsou popsaná zařízení jako věci movité) nebo jako prostředí (objekt) nebo jako nástroj trestné činnosti.[1]

Tolik složitý právní výklad, který se v různých kontextech může dotýkat i mladistvých a nezletilých. Je nutné si uvědomit, že trestný čin spáchaný na internetu je posuzován jako jakýkoliv jiný. Nabízí se otázka, zda existuje způsob, jak těmto trestným činům předcházet? Existuje! Účinná prevence se ukazuje být správnou cestou. A jaký podíl na tom vše může mít škola? Danou tématiku řeším právě proto, že pedagog či metodik prevence se často při své práci setká s uvedeným rizikovým chováním u dětí i mladistvých. Výjimkou nejsou případy, kdy toto rizikové chování přeroste v protiprávní jednání.

V prvé řadě je dobré si uvědomit, že na to nejsme sami. Nebo spíše nemusíme být – klíčem je multidisciplinární tým. Pojďme si nyní ukázat, kdo by měl být jeho součástí a jaký je jeho význam v prevenci kyberkriminality. Podle mého názoru, součástí multidisciplinárního týmu nejsou pouze formální subjekty, jako je škola, orgán sociálně-právní ochrany dětí, Policie České Republiky, Městské policie a dalších, jsme to my všichni. Přispívat můžeme každý způsobem, který je v našich silách – zkrátka přispět svou troškou do mlýna. Proč bychom to měli dělat? Protože se dle „tvrdých dat“ jež můžeme dohledat například na stránkách E-bezpečí či na stránkách Policie České Republiky, značně zvýšil počet páchaných trestných činů v kyberprostoru, a to je něco, co bychom neměli přehlížet. Nutno vzít v úvahu, že se zde bavíme o nahlášených trestných činech, nikoliv o tak zvané „latentní kriminalitě“, tedy trestných činech, které jejich oběť nehlásila.

Pro multidisciplinární přístup hovoří také fakt, že součástí preventivního přístupu ke kyberkriminalitě je důležitá komunikace – aktivní a pravidelná. A jak jistě tušíte, nestanovíme-li si způsob, jak a s kým komunikovat, budeme předpokládaných výsledků dosazovat problematicky. Pro tyto účely je rovněž vhodné, aby se jeden z týmu ujal role koordinátora. Tuto roli může vykonávat například metodik prevence či se koordinátor může rekrutovat z řad školy či orgánu sociálně právní ochrany dětí nebo kdokoliv z participujících a zapojených subjektů a institucí.

Komunikace hraje důležitou roli nejen pro účely budování efektivních postupů a sdílení pestrých názorů a podnětů, ale i sdílení potřebných informací.

Chceme-li v rámci multidisciplinárního týmu skutečně dosáhnout výsledků, je nutné začít nejen včasně, ale především pracovat průběžně a kontinuálně. Stejně tak je nutné pracovat kreativně, a jak se říká, neusnout na vavřínech – i efektivní postupy potřebují inovace.

Každý multidisciplinární tým musí mít zároveň svůj cíl a cílovou skupinu. Cílovou skupinou mohou být nejen děti, rodiče, ale i třeba pedagogové. Mnohdy se totiž přehnaně soustředíme na to jak budovat efektivně osvětu u dětí a zapomínáme přitom na dva stěžejní komunikační kanály, kterými jsou rodiče a také samotní učitelé. Nebudeme-li mít jejich podporu, jen stěží dojde k efektivní realizaci prevence. Co se týče cíle, je dobré řídit se osvědčenou radou „SMART“, tedy cíl by měl být specifický, měřitelný, akceptovatelný, realistický a termínovaný.

Vrátím-li se zpět tématu rizikové chování, nelze než zdůraznit, že se jedná o téma komplexní, které vyžaduje zapojení celé škály odborníků, jmenovitě například pedagogů, sociálních pracovníků orgánu sociálně právní ochrany dětí, policistů atd. Snažme se budovat prevenci, namísto „hašení požáru“. Přestaňme se konečně vymlouvat na čas, který nám digitální éra naopak zvyšuje, díky tomu, že řadu věcí můžeme vyřešit elektronicky. A pokud budeme přeci jen čelit problému, nesnažme se ho skrývat nebo předstírat, že není. Víra v to, že problém sám od sebe vymizí, rovněž není na místě. A co říct na závěr? Změna, která v oblasti preventivních a osvětových aktivit musí nutně nastat, se neobejde bez vaší energie a síly, té ale není nikdy nazbyt. Proto se snažme s ní neplýtvat, ale naopak s ní nakládat smysluplně.

Autorka: Mgr. et. Mgr. Lucie Kosová

Zaměřuje se na implementaci kybernetické bezpečnosti do vzdělávacích procesů. Věnuje se metodické podpoře pracovníků státní správy, pedagogů základních škol. Specializuje se na problematiku prevence rizikového chování v kyberprostoru, problematiku kyberšikany. Působí jako lektor ve školách. Účastní se vzdělávacích i osvětových aktivit v dané oblasti. Oblast prevence a včasného působení chápe jako „základní východisko“ pro vzdělávání v oblasti kybernetické bezpečnosti, následné ochrany společnosti před možnými negativními důsledky v této oblasti.

Kontakt: l.kosova@nukib.cz

Spoluautoři: David Kudrna, Petra Sobková

[1] Výkladový slovník kybernetické bezpečnosti, Jirásek, Novák Požár, 2013, Praha  ISBN-978-80-7251-397-0