Lucie Kosová: Závislosti – netolismus a jeho projevy ve vyučovacím procesu?

Cílem tohoto článku je společné zamyšlení nad problematikou netolismu ve vyučovacím procesu, včetně doporučení, jak netolismu předcházet a jak jej pokud možno eliminovat.

Dle Světové zdravotnické organizace (dále WHO) je závislostní chování charakterizováno  silnou touhou po užívané látce, což je jedna z možných příčin vzniku závislostního chování obecně.[1] Netolismus by mohl být charakterizován jako patologický behaviorální proces, proces „naučených reakcí“. V tomto procesu se vytváří a fixuje závislostní chování prostřednictvím technických a mediálních prostředků. Závislostní chování se na internetu projevuje různými způsoby, jakými mohou být: hraní počítačových her, trávení nepřiměřeného množství času na sociálních sítích a nadměrné využívání internetových služeb, videí, televize a dalších prostředků umožňujících pobývat nepřiměřené množství času ve virtuálním prostředí. Dle nejrůznějších studií již více než hodina až dvě hodiny denně trávené tímto způsobem mohou vést k projevům závislostního chování. Například studie uvedeny autorem Spitzerem, který je níže citován.

Nyní si popíšeme hlavní detekovatelné projevy závislostního chování. Závislostní chování včetně netolismu se nejčastěji vyznačuje silnou touhou nebo nutkáním k užívání látky. Neschopností kontrolovat proces užívání látky. Zvyšující se mírou tolerance. Neschopností přerušit proces i přes projevy zjevných negativních důsledků po využití. Na uvedené projevy navazují průvodní znaky závislosti. Těmito znaky jsou význačnost či převažující aktivita, která není vědomě usměrnitelná. Ovládá cítění, myšlení i chování osoby. Dalším znakem mohou být změny nálad – časté, náhlé proměny, které mohou sloužit jako „vyrovnávací strategie“ sloužící k uklidnění, navození „klidu“ jedince. Význačným znakem je zvyšující se tolerance – otupování vůči „časové ztrátě“ – zvyšuje se čas nutný k uspokojení jedince, který má stále silnější puzení trávit v kyberprostoru stále více a více času.

K těmto znakům se připojují odvykací symptomy
– ukončení či omezení dané aktivity či procesu provází nepříjemné pocity, tyto vedou k o to větší touze po uspokojení těchto pocitů daným závislostním jednáním. Dále relaps – opakující se vzorec závislostního chování, čímž vzniká konflikt. Tento způsobuje viditelné změny v chování jednice, které vedou k bio, psycho, sociálně, spirituální neintegritě, nesouladu osobnosti.[2]

V rámci vzdělávacího procesu si mohou těchto projevů u žáků i mimoděk všimnout v prvé řadě rodiče dětí, kteří těmto projevům nemusí přikládat pozornost a důležitost. V případě zjištění znaků a projevů závislosti je třeba nasměrovat děti i rodiče na zacílené poradenství i služby. Rozpoznat a pojmenovat dané projevy, nicméně řešení těchto projevů, tak aby neovlivňovaly vzdělávací proces jako celek, je spíše na rodičích a dalších odbornících. Pedagog „vede vzdělávací proces“ neřeší tématiku závislosti –  patologie, k tomuto by měli sloužit jiní odborníci. V případě projevů závislostí se jedná o patologické projevy, které ale do uvedeného procesu zasahují a negativně jej mohou ovlivňovat.

S jakými druhy projevů závislosti se můžeme v současné době setkat? Virtuální sexualitou, tedy kompulzivním používáním webových stránek pornografického obsahu. Dále se můžeme setkat se závislostí na online seznamkách – vytváření virtuálních vztahů, sociálních sítích, vedoucí k internetové kompulzi. Internetovou kompulzí – nutkavostí může být například hraní online her, internetové sázení. Dále to může být takzvané „informační přetížení“ či přesycení informacemi – nadměrné vyhledávání různých dat i obsahů. Závislost také může vzniknout na počítači jako na prostředku, kdy je nejčastěji patrná právě v přímé souvislosti s hraním různých počítačových her. Můžeme i specifikovat závislost přímo na jednotlivých sociálních sítích například na facebooku.[3] V souvislosti s problematikou netolismu dle Spitzera[4], je neopomenutelná také závislost na sociálních sítích jako je facebook. Nyní u mladších dětí je to i nový fenomén sociální sítě, aplikace TikTok. Značně se projevuje i závislost na smartphonech jako celku. Jedná se o různé podoby této virtuální závislosti – netolismu.

Negativní dopady se projevují v každodenním životě jedince a promítají se nejen do jeho chování, způsobu trávení volného času i do celkové integrity osobnosti, ale i do vnímání fyzické a psychické pohody osoby.

Vzdělávací proces a vliv netolismu či rizikových projevů chování navazuje na oblast vzdělávání v kybernetické bezpečnosti i na prováděnou prevenci a osvětu.  Kybernetická bezpečnost – vzdělávání v této oblasti i prováděná osvěta spadají do primární oblasti i prevence. V případě, že pedagog rozpoznal projevy závislosti, může děti i rodiče nasměřovat k řešení situace a také na základě daného zjištění může informovat o potřebě zacílené prevence. [5]

V současné době se vedou mnohé diskuze na téma, zda z důvodu možného vzniku závislosti, kdy jsou děti přímo ohroženy tímto typem rizikového chování, není vhodné zcela omezit mobilní telefony, tablety i další prostředky ve školách právě z toho důvodu, aby byla zachována integrita vzdělávacího procesu.

Ze stávající praxe pedagogů jsem zaznamenala zkušenosti toho charakteru, že pokud mají žáci u sebe mobilní telefony v průběhu vyučování, narušuje to jejich pozornost i soustředěnost, kdy toto poté může mít vliv i na snížení zapamatovaného učiva i školní výkonnosti a také se zvyšuje rizikové chování i tedy v úzké souvislosti se sociálně – patologickými projevy  – kyberšikanou a dalšími jevy.  Proto se tedy pedagogové často přiklánějí i k tomu, aby využívání těchto technologií bylo přímo vymezeno školním řádem jednotlivé školy. Samozřejmě, postoje k dané problematice mohou být odlišné.

Na základě vlastní zkušenosti uvádím, že stejně tak jako v jiných oblastech, je potřebné upravit i oblast využívání těchto prostředků ve vzdělávacím procesu. Pedagog by jistě měl využívat tyto technologie tak, aby sloužily jako „nápomocné“ při výuce. Tím tedy vyjadřuji podporu ve využívání internetu i mobilních telefonů, nicméně mám za to, že pedagog by měl mít na paměti, že tyto technologie i poté čas strávený v „kyberprostoru“ by měl být regulován a měl by mít jasně daný cíl i smysl, tak aby vzdělávací proces zefektivňoval a podporoval, což mnohdy právě v současné praxi není dosahováno. Proto tedy přicházím s doporučením upravit a jasně vymezit, kdy a jak při vzdělávacím procesu budou tyto prostředky využívány, i konkrétně v jakých předmětech či „hodinách“ je daná technická podpora nutná. V konkrétních vyučovacích hodinách a pravidelných intervalech se také zaměřit na „prevenci.“ Například jednou za čtrnáct dní probírat téma spojené s prevencí a bezpečností chování žáků v kyberprostoru v hodinách informační technologie, případně tématicky propojit do hodin občasné či etické výchovy.

V případě, že nebude takto vzdělávací proces regulován, je pravděpodobné, že projevy netolismu i dalších souvisejících závislostních projevů se budou stupňovat. Tento jev samozřejmě nezahrnuje pouze vzdělávací proces, ale projevuje se u dětí poté nejen ve školním prostředí, ale i v rodinném prostředí.  Je tedy potřebné, aby právě pedagogové byli těmi, kteří na daný možný vznik závislosti – netolismu  či na projevy negativních dopadů, spojených s trávením nepřiměřené doby v „kyberprostoru“ upozorňovali rodiče žáků i žáky a zvyšovali tím osvětu.

Co se týče kybernetické bezpečnosti je také vhodné, nastavit dané „školní prostředí“ právě tak, aby technologie – počítačové sítě, technické zázemí, tablety, mobilní telefony byly využívány k daným vzdělávacím účelům a nebyly dětmi nadužívány. Zde jsou poté řešeny i vznikající zdravotní problémy dětí, tudíž i neodvratný a závažný vliv netolismu na zdraví našich dětí. Stejně tak mám za to, že je vhodné započít s prohlubováním digitálních kompetencí i učením se mediální gramotnosti již v mateřských školách. Cílem tohoto preventivního působení je „včasná zacílenost“ právě pro snížení možnosti vzniku i omezení dopadů tohoto „závislostního chování ve školním prostředí“. Pokud se dané oblasti, vzdělávání, osvětě a prevenci nebude věnovat dostatečný prostor, nelze očekávat, že netolismus nebude negativně ovlivňovat i zasahovat do vzdělávacího procesu.

Navrhuji řešení a to v prvé řadě řešení zaměřené na včasné předcházení závislostnímu chování jako celku s obecnou platností, ale i specificky zaměřenou pozornost věnovanou oblasti nelátkových typů závislostí – netolismu. A to právě formou vzdělávání pedagogů, rodičů, tak aby byli schopni rozeznat, kdy se jedná u dítěte o závislostní chování a jeho projevy, tak aby i škola a rodina byly efektivně spolupracujícími prostředími v případě vzniku i řešení závislostního chování a jejich projevů u dětí.  Ředitel školy by tedy měl stanovit jasná pravidla pro školu jako celek, kdy dané nástroje vůbec používat a kdy nikoliv. Tak aby nedocházelo k nadužívání a tedy možnosti vzniku a rozvoje závislosti i ve školním prostředí.  Dále je možno situaci pozitivně ovlivnit zvolením kvalitních preventivních programů zaměřených na tuto oblast. Rodič by měl být také srozumitelně obeznámen s postupem školy i pedagoga, v případě využívání či zneužívání těchto technologií ve vzdělávacím procesu, tak aby daný přístup byl poté jednotný. Kdy v případě, že se daná závislost u dítěte projeví, by to měl být právě rodič, kdo by tuto vzniklou situaci, ohledně svého dítěte, ve spolupráci se školou, za „nasměrování“ pedagoga, měl umět efektivně řešit a tedy převzít svou zodpovědnost.

Lucie Kosová

Zaměřuje se na implementaci kybernetické bezpečnosti do vzdělávacích procesů. Věnuje se metodické podpoře pracovníků státní správy a pedagogů základních škol. Specializuje se na problematiku prevence rizikového chování v kyberprostoru a problematiku kyberšikany. Působí jako lektor ve školách. Účastní se vzdělávacích i osvětových aktivit v dané oblasti. Oblast prevence a včasného působení chápe jako „základní východisko“ pro vzdělávání v oblasti kybernetické bezpečnosti i následné ochrany společnosti před možnými negativními důsledky v této oblasti.

Kontakt: l.kosova@nukib.cz

[1] MKN Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů [online].
ÚSTAV ZDRAVOTNICKÝCH INFORMACÍ A STATISTIKY ČR. Praha, 2018 [cit. 2019-03-25]. Dostupné z: http://www.uzis.cz/cz/mkn/index.html

[2] KOPECKÝ, Kamil, ed. RIZIKOVÉ FORMY CHOVÁNÍ ČESKÝCH A SLOVENSKÝCH DĚTÍ V PROSTŘEDÍ INTERNETU. ÚSTAV ZDRAVOTNICKÝCH INFORMACÍ A STATISTIKY ČR. E-Bezpečí [online]. Olomouc: UPOL, 2018 [cit. 2019-03-25]. Dostupné z: https://www.e-bezpeci.cz/index.php/ke-stazeni/odborne-studie/75-rizikove-chovani-ceskych-a-slovenskych-deti-v-prostredi-internetu-2015-monografie/file

[3] Závislostní chování: Stručný úvod do problematiky. E-Bezpečí [online]. Olomouc: UPOL, 2018 [cit. 2019-03-25]. Dostupné z: http://www.e-bezpeci.cz/index.php/ke-stazeni/tiskoviny/bud-v-bezpeci/85-bud-v-bezpeci-zavislostni-chovani/file

[4] SPITZER, Manfred. Kybernemoc!: jak nám digitalizovaný život ničí zdraví. Brno: Host, 2016. ISBN 978-80-7491-792-9.

[5] MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. DIGITÁLNÍ GRAMOTNOST: ZPRÁVA O STAVU A VÝUCE DIGITÁLNÍ GRAMOTNOSTI A KOMPARACE SE ZAHRANIČÍM [online]. Praha: MPSV, 2017 [cit. 2019-03-25]. Dostupné z: https://www.mpsv.cz/files/clanky/31592/Digitalni_gramotnost_reserse.pdf