Lucie Slejšková: Revize kurikula běží už řadu měsíců, možná bychom ale měli přibrzdit

Podle původního plánu bychom již na konci tohoto roku bychom měli mít zbrusu nové, provzdušněné a moderní kurikulum, rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Zatím to ale nevypadá, že by složitý a komplexní proces revize RVP mířil k jasnému a přehlednému výsledku. Tím je nejen nový dokument, ale i promyšlené postupy, jak se díky němu promění výuka na českých základních školách. Revize běží už několik měsíců, ale jsme opravdu ve finále? A je dobré spěchat?

Před pár dny proběhla pod záštitou MŠMT, NPI a Pedagogické fakulty v Praze mezinárodní konference Kurikulum 2023. V souvislosti s probíhající revizí bych vypíchla několik zajímavých momentů.

Za prvé: Otázky, které si musíme položit, jsou, jak moc ambiciózní reformu chceme, jak moc chceme měnit vzdělávací obsah a jeho pojetí nebo kudy vede průplav mezi Skyllou a Charybdou znalostí a kompetencí, jak to trefně pojmenoval ředitel NPI Ivo Jupa.  Ujasněme si,  “co a proč” a vysvětlujme to.

Musíme najít konsensus, aby si jednotlivé skupiny tvořící kurikulum nevykládaly zadání různě, a také způsob, jak k této dohodě dojde. Možná v NPI takové mechanismy mají a možná se oborové skupiny na míře změn ve vzdělávacím obsahu napříč RVP shodly, ale my o tom nic nevíme.

Potřebujeme jednoduché a srozumitelné kurikulum, které bude také někdo jednoduše a srozumitelně vysvětlovat. Učitelé potřebují změny pochopit a uvěřit jim. Pokud se tak nestane, budou reformu vykládat po svém a zopakuje se neúspěšný scénář prvotní implementace RVP z roku 2004.

Za druhé: Reforma vyžaduje relativně hodně času. Až překvapivě se řečníci z různých zemí jako Nizozemí, Skotsko nebo Finsko shodovali na tom, že zavedení nového kurikula u nich trvalo zhruba deset let. Nienke Nieveen z Holandska ukazovala výmluvný časový harmonogram. Původní časové milníky byly přeškrtány a tříletý plán tvorby a implementace kurikula byl změněn na desetiletý s tím, že v závěru probíhají různé pilotáže. Skloňovalo se slovo “čas” – “dejte učitelům čas, zařiďte podmínky a oni to udělají”.

Za třetí: Jaké podmínky učitelé potřebují, aby reformu přenesli do škol? Zahraniční hosté označovali tento bod za klíčový. Rozhoduje o tom, zda reforma reálně proběhne, nebo ne. Nestačí jen dobré kurikulum. Změnu neudělají jen metodické materiály, i když kvalitní učebnice jsou velmi třeba. Učitelé potřebují změnu v prvé řadě pochopit a přijmout a to nějaký čas trvá. Musí být přesvědčeni o tom, že se nové postupy dokáží naučit. A naučí se je nejlépe přímo ve škole, v hodinách, a to vzájemně od kolegů – ať už z jejich školy nebo z jiné. Na to ale musí mít ve svých úvazcích čas a musí jej mít zaplacený.

Revize RVP bude mít smysl jen natolik, nakolik se její efekt projeví ve školách. Zajistit to není triviální záležitost. Když se ohlédneme za vznikem prvních RVP, řekla bych, že jejím výsledkem bylo na tu dobu inovativně postavené kurikulum. Změna byla oproti tehdejším jednotným osnovám ambiciózní. Nepodařilo se ji ale doručit do škol.

O implementaci se přemýšlelo tak, že je třeba vyzkoušet nové RVP a tvorbu ŠVP na vybraných školách a na běžných školách pak vzdělat lidi, kteří jsou schopni změny předat dál. Reformu měl do škol přenést koordinátor školního vzdělávacího programu především s pomocí různých metodických materiálů. Byl často na celé škole jediný, kdo změně kurikula věřil. Sám nebo jen s malou skupinou učitelů dostal možnost pochopit, na čem reforma stojí, co je její smysl. Širší veřejnost nevěděla, co a proč probíhá.

Koordinátorem byl často zástupce ředitele nebo dokonce ředitel školy a neměl na řízení změny dostatek času. Ve školách se nevytvořily podporující komunity, pomáhali si především ti učitelé, kteří na to již byli zvyklí. Síťovaly se ty školy, které již zkušenost se spoluprací měly. Vznikla tak implementační mezera a propast mezi vizemi RVP a realitou výuky.

Jak změnu uskutečnit

Dnes máme k dispozici mnohem více zkušeností a výzkumných prací. Kladu si však otázku, zda neděláme podobné chyby. Máme jasno v tom, jak ambiciózní mají být změny v RVP? Ví širší veřejnost, co a proč chceme měnit? Vědí to učitelé? A přesvědčili jsme je o smysluplnosti změny? Máme promyšlené, kdo a jak bude jednotlivým učitelům v jednotlivých předmětech pomáhat proměnit obsah výuky?

To, jak propojíme národní kurikulum se školní úrovní a jak pomůžeme učitelům si kurikulum vyložit a přizpůsobit, je pro implementaci změny kritické. Různé země na to jdou různě. Někde mají něco jako třetí úroveň kurikula, regionální, lokální úroveň. Školy z dané oblasti společnými silami kurikulum konkretizují do určité úrovně, ale jednotlivé konkrétní obsahy – třeba na jakém příkladu se budou koncepty učit – jsou pak ponechány na rozhodnutí jednotlivých škol. To mi přijde jako zajímavý model, který reaguje i na to, že školy pracují s dětmi z různých regionů a dává jim to prostor toto ve výuce zohlednit.

U nás zatím uvažujeme o zavedení modelových školních vzdělávacích programů. Školy by dostaly k dispozici jakési vzorové učební „osnovy“, které by mohly, ale nemusely použít. Moje otázka zní, jestli toto řešení bude stačit. Modelové vzdělávací programy nebo jejich ukázky zatím nemohly být zveřejněny, takže nevíme, jak konkrétní budou. Pokud mají fungovat jako most mezi novým RVP a školami, tak by bylo dobré je takto pojmenovat a jasně říct, že to je ten chybějící článek, který reformu pomůže zakotvit ve školách, spolu s průběžnou podporou učitelů. To se ale jasně neříká.

Na to, jak je současná revize v pokročilém stádiu, zůstává příliš mnoho nezodpovězených otázek. Jestli ještě stále platí, že chceme uskutečnit ambicióznější změnu, ne jen kosmetické úpravy, nelze revizi v původně daném čase dobře zvládnout. Možná by bylo lepší jedoucí vlak trochu přibrzdit, případně přehodit některé výhybky.