Marek Adler: Nové kurikulum by mělo vyrovnat kvalitu škol? Podle mě způsobí pravý opak

Mám několik poznámek k revizi národního kurikula, která právě probíhá: 

1/ Znalosti spoluvytváří kompetence, jsou v jejich základu. Pokud tento fakt nerozporujeme, není mi jasné, proč učivo, znalostní základ, v návrhu nového kurikula zcela chybí. Redukce učiva byla jedním z hlavních bodů zadání pro nové RVP. Slyšel jsem, že pracovní skupiny se na ní nebyly schopné dohodnout. Skoro to vypadá tak, že šalamounským řešením se stalo, že učivo tedy vypustily úplně a těžké rozhodování hodily na každou jednotlivou školu. Přitom potřebujeme jasně říct: tohle učte, a tohle už nemusíte. Pokud nevymezíme, kde se má učitel již zastavit, velká většina učitelů bude sebe a děti přetěžovat. Ve veřejné debatě o tom mluví například Dominik Dvořák, expert na kurikulární problematiku. Vymezení učiva je důležité i pro rodiče a pro jakékoli ověřování výsledků učení, včetně kontrol ČŠI.

2/ Dalším klíčovým zadáním pro RVP bylo „zavřít nůžky”. Jestli se kurikulum předělávalo, tak proto, že máme příliš velké rozdíly mezi školami. Splní tento úkol nové kurikulum? Velmi o tom pochybuji a spíš bych řekl, že rozdíly ještě posílí. Ještě více rozvolňuje cestu, ještě nejasněji ukazuje cíl. Silně inovativní školy si s tím asi nějak poradí, ten zbytek se bude snažit mu vyhovět naoko a pojede ve starých kolejích. Skutečným kurikulem se stanou učebnice.

3/ Na základě takto vystavěného kurikula prakticky nejde ověřit dosažené vzdělání, neboli výsledky vzdělávání, které jsou klíčovým výstupem RVP. Vytyčené cíle jsou podle mě naprosto neměřitelné. Je fajn, že stát dává školám unikátní míru svobody, ale bez ověřování výsledků nemůže zaručit, že každé dítě dostane vzdělání aspoň přibližně srovnatelné kvality. Přijde mi, že na to rezignoval.

4/ V českých školách je velké množství neaprobovaných učitelů, zejména v oborech, jako je fyzika nebo informatika. Ti noví a nadšení jsou ve většině zcela nezkušení. Zkušení učitelé zase vědí, že přenastavit výuku je hodně náročné, tisíckrát náročnější než pokračovat v zajeté rutině – a logicky se jim do toho moc nechce. Nové kurikulum by mělo být koncipováno s ohledem na podporu obou těchto skupin. Z nějakého důvodu ale realitu, kterou zná každý ředitel, okázale ignoruje. V některých očekávaných výsledcích vzdělávání se nové RVP zcela míjí i s možnostmi většiny žáků. Jsou popsány tak, že by si s nimi poradil jen vysokoškolák s dobrými oborovými znalostmi a určitou životní zkušeností. 

5/ Stát slibuje, že praktická a aplikovaná podoba kurikula se ozřejmí v modelových školních vzdělávacích programech, metodických materiálech, dokonce slibuje elektronické učebnice. Odkazování na budoucnost ve mně nevzbuzuje velkou důvěru. Ta práce se má odvést teď, bez ní totiž nevíme, jestli nové kurikulum není jen cár papíru, který se do terénu nijak nepropíše. Má být závazným dokumentem, ale bez dalších, doprovodných materiálů nefunguje. Není možné, aby závazné a vymahatelné cíle byly popsány až v následných krocích, o kterých v současnosti nic nevíme – a které nemají váhu rámcového vzdělávacího programu. 

6/ Vadí mi, že se nepovedlo už zavedení minulého RVP. V mnoha školách nedošlo ke změně. Přesto stát skočil k dalšímu kroku. Podle mého názoru navíc nesprávným směrem. Na začátku celého procesu revize jsem si říkal, že dojde (bohužel) jen ke kosmetickým změnám. A teď, když vidím výsledek, si říkám, že by to bývalo to nejlepší. Prizmatem toho, co vzniklo, vidím dosavadní kurikulum jako mnohem užitečnější než to, které se právě chystá. Nikomu nebrání učit moderně, dává cíle, které se nějak dají uchopit i změřit. Učivo by se mohlo upravit, ale nejde o nic zásadního. Pokud bych si mohl vybrat – s vidinou velkých rizik, kterým jdeme naproti – zůstal bych u toho, co máme.