Zaměřme se s novým kurikulem na tvorbu kvalitních učebnic, doporučuje učitelka, která napsala slabikář

„Chybí nám učebnice, které učitele i děti vedou ve výuce k definovaným cílům,“ říká Markéta Vokurková. Sama s kolegyněmi napsala slabikář, kde jsou cíle učení vyjádřené na začátku každé lekce. „Přesvědčit o tom nakladatele nebylo snadné, ale pak jsme získaly jeho podporu,“ dodává.

Učíte na prvním stupni základní školy a zároveň jste tři roky psala slabikář. To se dá asi stíhat jen po večerech a nocích, že?

Ano, i proto to trvalo tak dlouho. Ale abych byla upřímná, hodně času spolklo slaďování představ o učebnici s nakladatelem. 

Jak vás napadlo se do něčeho takového pustit?

S nabídkou, abych napsala slabikář, mě oslovilo jedno velké, zavedené učebnicové nakladatelství. Možná to působí staromilsky, ale mně se líbily tradiční pořádky, kdy vyšel jeden slabikář a celá republika jela podle něj. Za podmínky, že jde o dobrou učebnici, samozřejmě. Takže mě spolupráce s takovým nakladatelstvím, které má za sebou desítky let historie, lákala. Vážím si zkušenosti, která za nimi stojí. 

Po mnoha letech praxe mám jasnou představu, s jakým slabikářem by se mi dobře pracovalo, a tak mě lákalo, že bych ho mohla i vytvořit. Je třeba ale říct, že jsem do toho šla tak trochu i z nevědomosti. Kdybych věděla, kolik dřiny to bude, nejspíš bych couvla. Ale tak to asi bývá, že věci vzniknou jen proto, že dopředu nevíme, co vše nás na cestě potká.

V čem byla těžká domluva, že jste se tak dlouho slaďovali?

Šla jsem do toho s jasnou představou. Nakladatelství deklarovalo, že to tak chce, ale pak přišly námitky a museli jsme o našem konceptu zaměstnance nakladatelství přesvědčovat. Nebyl to jednoduchý proces. Nakonec jsme šli až za ředitelem. Chvíli to trvalo a dost to drhlo. 

Myslím si, že učebnicoví nakladatelé jsou semletí starostmi o to, aby projekt nevyšel příliš draze a hlavně se dobře prodával. Tím pádem mohou tlačit autora ke kompromisům, na které on nechce přistoupit, protože pak pro něj jeho koncept ztrácí to podstatné. Bylo pro nás obtížné nakladatele přesvědčit třeba o tom, že chceme, aby slabikář měl jasně popsané cíle a ty byly patrné hned na začátku každé kapitoly. Mluvím v množném čísle, protože jsem do projektu přizvala další dvě inspirativní kolegyně.

Proč vadily cíle?

Protože s nimi údajně nikdo nepracuje. Což je do jisté míry pravda, neznamená to však, že by to tak mělo být. Argumentovali jsme tím, že nové RVP bude výuku zaměřenou na cíle zajisté požadovat a budeme napřed. 

Vypadá to jako strach zkoušet něco nového a snaha držet se při zemi…

Dělá to na mě dojem, že kvalita není vnímána jako tržní výhoda a cokoli vybočuje ze zavedené představy, není přijímáno s velkým nadšením. Spolupráce měla svůj vývoj, je vždy obtížné sladit názory a představy více lidí. Nakonec jsme se ale setkali s pochopením, i když ne všechny naše plány se uskuteční. Ale teď s nakladatelstvím připravujeme i digitální verzi učebnice, což je pro ně nová zkušenost.

Tohle je typický příběh, slyšela jsem spoustu variací na stejné téma. Nakladatelství má chuť udělat něco zajímavého, osloví tedy zajímavého a schopného potenciálního autora, ale pak se jeho nápadů lekne a začne mu je vymlouvat. Vykládám si to tak, že nakladatelství u nás jsou spíše konzervativní, protože se orientují na konzervativního zákazníka. 

Je fakt, že můj kolega, který také píše učebnici, se raději opřel o neučebnicové, malé nakladatelství, protože se bál, že jinak svou představu nebude moci naplnit. Jiná autorka knih si nakonec založila nakladatelství vlastní, protože jí spolupráce nefungovala. Ale u nás to do sebe nakonec vše zapadlo, takže si nestěžuji. Ještě nejsme u konce, ale vypadá to nadějně. 

Co ještě obsahuje váš koncept, kromě cílů?

Chtěli jsme vytvořit slabikář, který bude pracovat s kvalitními texty a metodami kritického myšlení a bude pedagogicky kvalitní. Janu Kopeckou, zkušenou učitelku od nás z Kunratic –  která je mým dlouholetým pedagogickým vzorem –  jsem poprosila o obsahovou spolupráci. Jana umí vyhledávat vhodné texty v dětských knihách, ze kterých tvoří plnohodnotné lekce využívající metody kritického myšlení. 

Jsou to texty ze současných knih, které by neměly chybět ve školních knihovničkách, a slabikář k nim otevírá cestu. Dalším mým cílem bylo udělat učebnici, která by vytahovala děti ven, a proto jsem přizvala ke spolupráci propagátorku venkovní výchovy Justinu Danišovou. Náš slabikář je jiný právě svým zaměřením na učení venku.

Justina nám vyšla vstříc a připravila speciálně pro slabikář nejen krátké videoukázky, ale i metodiku, díky které zvládne učit venku každý. Běžnou praxí našich škol je, že děti s příchodem do první třídy nutíme sedět celé dopoledne zavřené ve třídě. Přitom venku můžeme stejně dobře procvičovat nejen hrubou, ale i jemnou motoriku. Kontakt s přírodou zlepšuje pozornost a soustředění. A myslím, že pro děti je super i to, že se nemusí celý den koukat jen na mě před tabulí! (Směje se)

Jaká byla při tvorbě slabikáře vaše role?

Já jsem se stala něco jako projektovým manažerem. Držela jsem koncept, komunikovala, s kým je třeba, dohlížela na to, aby to dopadlo podle našich představ. Někde v útrobách nakladatelství se totiž mohou urodit nápady, které nebyly v plánu. Třeba odlišný druh písma, když vy celou dobu počítáte s úplně jiným fontem. (Směje se). Nebyla to lehká pozice, ale mám ráda výzvy a bavilo mě sledovat, jak se projekt rodí. Uvidíme, jak ho přijme učitelská i rodičovská veřejnost a děti. 

„Dalším mým cílem bylo udělat učebnici, která by vytahovala děti ven.“ (c) Kateřina Lánská

Většina učebnic u nás nemá vkusné ilustrace. Dobří ilustrátoři stojí údajně hodně peněz a nakladatelé si je nemohou dovolit. Vedli jste jednání i o ilustracích?

Ilustrace jsou samozřejmě zásadní a ve slabikáři to platí dvojnásob. Pozornost prvňáků poutají z devadesáti procent obrázky. Učebnice v našich představách měla být jednoduchá, graficky čistá, bez dětiček s velkýma očima (směje se). 

Hledali jsme ilustrátora, který zvládne kreslit skutečné předměty v reálných barvách, ale vtipně a odlehčeně. A půl roku hledání se vyplatilo. Našli jsme mladou, nadějnou ilustrátorku Ivanu Ševčík Miklošovou, která náš tým skvěle doplnila a dokázala jít s naší představou.

Mysleli jste na nějakou příručku pro učitele, něco, co by je naučilo učebnici vytěžit na maximum?

Nepřicházíme s novou metodou učení jak vyvodit písmeno, to zvládne každý učitel i bez speciální podpory, nepotřebuje obsáhlou metodiku, na to má vysokou školu. Co je v učebnici nové, je, jak jsem řekla, důraz na aktivity venku, a tam chceme být co nejnávodnější. 

Justina fotila fotky a natáčela názorná videa vlastních dětí, abychom učitelům ukázali, jak aktivity vypadají konkrétně. Myslím, že učitelům v tomto případě víc než popis pomůže kraťounké video, kde je hned vidět, jak si zorganizovat prostor nebo jak pomůcky využít. Pro učitele také plánujeme webináře. Jinak slabikář bude mít i elektronickou verzi, chceme, aby se dal promítat na tabuli, byl moderní a praktický i pro použití s třiceti dětmi ve třídě. 

Co by podle vás jako novopečené autorky slabikáře a dlouholeté učitelky s výborným renomé pomohlo zvýšit kvalitu učebnic ve školách?

Přála bych českým školám učebnice, které obsahují kvalitní texty, které budou lákat k dalšímu využití, k hledání souvislostí.

Za mě jsou skvělé taky pracovní učebnice, kam si děti mohou dělat i poznámky. A kdyby ještě byly gradované, tak to by byla přímo pohádka, učitelský sen. V dnešní, digitální době by bylo podle mě ideální mít pracovní učebnici, která obsahuje jen část textu a další zdroje jsou online. Pracovat se s tím dá velmi rozmanitě, ale vše se sbíhá nakonec k té fyzické učebnici, která to ve výuce zakotvuje.

V mé vzdělávací bublině se pracuje s portfoliem, což je ale násobně složitější pro učitele i děti, než kdyby zajímavé materiály obsahovala kvalitní učebnice, případně k takovým materiálům odkazovala. Jako bychom přeskočili o dva levely výš. Kvalitní učebnice by mohly tuto mezeru skvěle zaplnit. 

Je tu spousta nakladatelů, kteří chrlí učebnice, a kromě toho tu bují svépomocná činnost učitelů. 

V současné učebnicové nabídce se marně snažím zorientovat. Hledám kvalitní ilustrace, texty, fakta. Nepotřebuji učebnici nacpanou stále stejnými, procvičujícími aktivitami. Obtížně se pak argumentuje rodičům, že třetinu cvičení děti vůbec nevyplnily. Dostáváme se velice snadno do začarovaného kruhu, kdy jsme my, pedagogové, přinuceni okolnostmi k tvorbě vlastních pracovních listů. Trávíme večery pročítáním spousty materiálů, častým kopírováním, topíme sebe i žáky v papírech.

Je mi smutno, když pozoruji například příběh učebnice Soudobé dějiny, kde autoři vystoupili ze zaběhnutých kolejí. Stát ukončil podporu projektu Dějepis+ a původně skvělý projekt nemá další pokračování. Postrádám v téhle oblasti jasný záměr, jasnou myšlenku ze strany ministerstva.

Nové RVP přináší příležitost ke změně. Moc ráda bych v téhle oblasti viděla větší oporu pro učitele a k tomu směřující spolupráci MŠMT s nakladateli učebnic.