Maturita pro žáky s PUP je diskriminační – dopis ministrovi školství

(PUP = přiznané uzpůsobení podmínek – pozn. EDUinu)

Vážený pane ministře,

Jsme rodiče letošního maturanta s PUP, kteří si dali práci jednak se systematickou pomocí našemu synovi při přípravě k maturitě a jednak s prostudováním, analýzou a syntézou vlastních maturitních testů a jejich hodnocení. Náš závěr je bohužel jemně řečeno velmi smutný a dá se shrnout do 3 bodů:

1. Státní maturity určitě ANO

2. Nutno však změnit filozofický přístup tvůrců maturitních podkladů, v tom duchu předělat testy a kvalifikovaně si odpovědět na otázky „K čemu státní maturitní zkouška má sloužit? Komu a v čem má prospět?“

3. Jakým způsobem a za jak dlouho budou tvůrci současného „maturitního podkladového kšuntu“ saturovat jejich oběti v podobě většinového počtu neúspěšných studentů, kterým se tak téměř „zavřela voda“ pro další studijní cestu (speciálně testy z ČJ pro studenty PUP jsou diskriminační).

Běžný student v základním testu měl cca 5 x kratší výchozí text, 7x kratší celkově včetně nabídky odpovědí, 6x jednoslovné až dvouslovné odpovědi, 8x stejné, 3x delší zadání, 3x delší odpovědi oproti podobným úlohám PUP. Tedy v celkové délce na čtení všech textů měli studenti s PUP mnohem delší texty na čtení oproti běžným studentům. To postrádá logiku snahy umožnit studentům s PUP maturitu bez handicapu. Současně se někde píše, že test byl zpočátku lehčí, ale jen u běžné úrovně, protože u PUP už cca od třetí otázky najíždí delší texty a je úplně jedno jak lehké či těžké jsou. Jde o to, že se po opakovaném delším čtení pozornost komplexně unaví obecně.

Absolutně postrádá logiku i mnohastránkový popis od psycholožky viz formulář, který se musel odevzdávat jen ze specializované poradny, protože jediné, co těmto studentům bylo povoleno, je prodloužený čas podle skupiny zařazení. Je známo, že studenti s PUP potřebují delší čas, protože v čase uvedeném zvládají přečíst cca polovinu než student tzv. normální. S tím časem je to také legrace, např.: člověk, který neumí zpívat tedy nemá k tomu potřebnou dovednost, dostane delší čas, aby to zvládl…

Ale jenom o čase to není. Je potřeba pochopit problém dys a umožnit jim takové zadání, aby z něj oni mohli ukázat, zda-li synonymům rozumí, či zda-li poznají text epos, prózu apod. a další veledůležité body ČJ úrovně do života, které jsou popisovány v katalogu posuzování ČJ. Nikde se o problematice PUP moc nemluví, všude se řeší zadání základního testu pro běžné studenty. Domníváme se proto, že je nutné veřejně o těchto věcech komunikovat a to téměř KDEKOLI s cílem dostat informace k našim politikům a tvůrcům podkladů státních maturit, kteří vyrobili podle naší aktuální zkušenosti „kšunt“.

Dále se pozastavujeme nad tím, v jakém zákonu a kde je napsáno, že studenti s PUP mají mít jiné zadání? Pokud to bylo někde předem určeno, proč ho dostali podle našeho názoru v diskriminačním znění ? Kdo jmenovitě určil (pokud rovněž paní Münzbergová….pak je zřejmě univerzální expert, který rozumí všem a všemu) , že toto odlišné znění testů pro PUP je připravené na všechny nástrahy dysortografie, dyslexie na nejnižší úrovni . Běžně se totiž tvrdí, že tzv.normální studenti byli testováni tak, aby to ti s nejnižší úrovní zvládli. Pokud by se dal test pro PUP cvičně vyplnit běžným studentům, je evidentní,že by měli větší chybovost než u svého původního testu. V testech pro PUP nebyla totiž naprosto respektována možná chybovost z unavitelnosti při dlouhém čtení a nepozornost z únavy. Pokud toto mělo být zohledněno, pak se právě toto tvůrcům nepovedlo. Budou-li chtít tvůrci testů dokázat nezaujatost a objektivitu, pak potřebují podrobně přezkoumat jak kvality testu tak srozumitelnost a požadované časové úlevy pro studenta s PUP. Tím teprve možná tvůrci zjistí, zda-li opravdu student jazyk ovládá, či skončil odpovědi předčasně z výše uvedených důvodů.

Opět jako rodiče jsme si utvrdili dojem, se kterým se obecně a hlavně fakticky setkáváme po celý život: učitelé ZŠ a středních škol ani tvořitelé testů nemají potřebné znalosti o problematice dys… (informovaným výjimkám z řad učitelů se omlouváme). Pokud by tuto znalost běžně měli, nemuseli bychom nyní řešit např. úroveň zpracování podkladů státních maturit jako problém. Navíc studenti s označením PUP by neměli zakódováno ze školy, že jsou dementi….protože ani student s brýlemi či student na vozíčku už konečně není považován za kripla, pokud neumí kotrmelec či přejít po kladině…. (…další omluva za zveřejnění souboru pojmenování handicapovaných dětí některými učiteli…)

Shrnutí
1) Testy pro PUP nebyly konzultovány s odborníky z hlediska peadogogicko-psychologického ( pokud byly, pak nikoliv se skutečnými psychology, kteří běžně denně pracují s těmito dětmi).
2) Zadání základního testu pro PUP 100% usilovalo o to, aby studenta s handicapem těžké dysortografie unavilo dlouhým čtením na sebe navazujících dlouhých zadání včetně dlouhých odpovědí a tím ničilo pozornost. Znevýhodnilo studenta tak, že nestihl ukázat svoji dovednost českého jazyka, kterou v sobě má. V opačném případě by nemohl uspět v testech dalších oborů či jiných předmětech, kde čtení a porozumění zadání je rovněž nutností.
3) Sečtené skóre z takto postaveného testu nemůže ukazovat objektivní pohled na znalosti studentů s PUP a je jasně diskriminující oproti základní úrovni testu u běžného studenta, kde se rovněž sčítá. U PUP by se alespoň, logicky uvažováno, mělo přihlížet k psychologickému vyšetření, kde je jasně definováno, kde jaké slabiny student při vyplňování testů má. To se vůbec nesledovalo.
4) Na webové stránce Cermat sděluje, že studenti budou zkoušeni stejným zadáním, toto pravidlo nebylo dodrženo, což je další nevýhoda pro PUP. Testy pro běžné studenty měly ve většině otázek kratší zadání. Možnost ukázat znalost studentů s PUP tímto byla opět znevýhodněna.
5) Pokud má být dodržena „férovost“ prvního pokusu – kdy bez regulérní přípravy od prvního ročníku střední školy tito studenti se stávali pokusnými morčaty – pak by tyto závažné nedostatky měly být co nejrychleji odstraněny. Studentům s PUP a speciálně těm, kteří v jiných předmětech těchto prvních maturit uspěli a v ČJ u ostatního dosáhli procenta nad 75%, zvláště pak u studentů s poruchou těžké dysortografie, dyslexie a dysgrafie by měla být přiznána výjimka z hlediska hodnocení (např. úroveň ke složení by mohla být 40% a nikoliv 44%, když ani zadání neodpovídalo původnímu záměru tj, testu bez handicapu).

Filosofické zamyšlení pro „Tvořitele testů“:
Skutečně Vás zajímají znalosti studenta? Nebo jenom sumarizujete míru jeho handicapu? Jak má student „ natrénovat nenatrénovatelné“ ,přičemž celou školní docházku je zkoušen z poloviny textů, aby se ukázala skutečná znalost jazyka bez jeho příznačné unavitelnosti ze čtení. Možná i někdo mezi 80 tvořitely testů měl sám problém zvládnout např. matematiku, ale v ČJ byl vždy skvělý. Pokud by mu však matikář nepřizpůsobil zadání natolik, aby ho pochopil, mohl by vůbec jazykovědec test z matematiky složit ? Možná by se potýkal se stejným problémem jako dnešní studenti s PUP?

Předem děkujeme za Vaši odpověď,

Eva a Jan Novákovi – rodiče maturanta 2011 s PUP

Červenec 2011