Maturitní ani přijímací testy nesmí být nástrojem ponížení

Vzdělávací systém neslouží primárně k tomu, aby byl omezován přístup mladých lidí ke vzdělávání. Slouží primárně k tomu, aby děti, mladí lidé i dospělí našli sami sebe, co chtějí v životě dělat, a dokázali to realizovat. Ideální výsledek systému školství je, pokud co nejvíce lidí chápe smysl celoživotního vzdělávání.

Současný ředitel organizace CERMAT, odpovědné za státní maturitu, tvrdí: “Školy s maturitou studují i ti, kteří na ně nemají, z čehož jsme nakonec frustrovaní všichni. Učitelé jsou z toho frustrovaní, protože na tuhle úroveň řadu dětí vzdělat nejde, jsou frustrovaní sami studenti, protože to nezvládají, a frustrovaní jsme i my, protože pak nám vyčítají, že jsme ti kati, kteří někomu brání v životním úspěchu.” (více zde)

Ředitel této státní organizace nemůže sice za zákonem dané rámce pro podobu státních maturit, jednoznačně může za provedení a zejména za bonmoty, které na úkor mladých lidí sdílí v médiích. Svůj díl odpovědnosti mají politici, kteří odsouhlasili státní maturity v této podobě. Aktuálně má odpovědnost MŠMT (ministerstvo školství) a vláda, pokud v nastaveném kurzu pokračují. Ředitele CERMATu jmenuje ministr školství, který nese hlavní odpovědnost za fungování všech přímo řízených organizací MŠMT.

Současná vláda a ministerstvo má tedy i svůj díl odpovědnosti za vyjádření o “neschopných” studentech jako původcích problémů maturit a o vzdělávací soustavě jako nástroji  omezování přístupu “těch, co na to nemají” ke vzdělávání. Zejména pokud vyjádření zástupce své vlastní organizace žádným způsobem nekorigují.

Nově CERMAT bude mít na starost centrální selektivní testy na úrovni přijímacího řízení na střední školy. Dá se očekávat, že označí za neschopné tisíce 15-letých dětí, které se podle něj právem nedostanou na maturitní obory. Odpovědnost za tuto novou legislativu mají poslanci, kteří nedávno hlasovali pro novelu závádějící centralizovaný přijímací test. CERMAT jako vykonavatel pak tento nový nástroj doprovodí svým netransparentním stylem přípravy testů a arogantním stylem komunikace směrem k veřejnosti, žákům a rodičům. Školský systém se tak ukáže ve své zas o něco “bizarnější” podobě.

Jako by jedna státní organizace, která není pod kontrolou veřejnosti, tu byla od toho hodnotit potenciál celé generace dětí. A určit jim centralizovaným testem budoucnost. Pokud máte jiný názor, dozvíte se, že tisíce dětí “na to přeci logicky nemají”. Nemají právo nalézt svůj talent postupně během dospívání? Nemají právo vyrovnat své sociální hendikepy? Nemají právo na jiný druh inteligence než měří testy? Nemají právo studovat maturitní obory a (na základě toho případně i) vysokou školu kvůli neúspěchu v jednom souboru testů?

Tato nekorektnost a arogance je spojená s konkrétními dopady do životů významné části nové generace mladých lidí. Tento přístup je za hranicí nejen zákonem daných hlavních cílů vzdělávání, je i za hranicí demokratických principů, hodnot a základní práv.

—

text vyšel původně na webu Týdeníku Respekt ZDE.