Maturitní sloh aneb sázkový tiket z Cermatu

Nedávno jsem tu žertoval na téma zadání maturitních písemek z češtiny, to jsem ale netušil, že možná ještě zábavnější (tedy jak pro koho) bude jejich hodnocení. To právě v těchto dnech Cermat rozesílá jednotlivým školám a nad ním pak v příšeří kabinetů a ředitelen sedávají udivené skupinky učitelů, studentů a rodičů a snaží se z protokolu, který trochu připomíná tiket Sazky, vyluštit jak z kávové sedliny, co těmi číslicemi božstvo z Cermatu vlastně myslelo.

Pokud dění okolo maturit nesledujete příliš pozorně, nejdřív pár věcí vysvětlím. Ještě loni se maturitní písemka opravovala přímo ve škole. Původně mělo být hodnotitelů víc, kvůli objektivitě, ale pak na to nebyly peníze a písemku opravoval víceméně jako dřív učitel, který studenta zná a učil ho.
To přišlo Cermatu neobjektivní, s čímž se dá souhlasit, proto vyškolil zhruba osm set nezávislých hodnotitelů. Jde o učitele, kteří prošli kurzem, kde si ujasňovali hodnotící kritéria, podle nichž mají slohové práce studentů opravovat.
Takže písemku, kterou student při maturitě napsal, škola oskenovala, poslala po drátě do centra a zhruba po měsíci dostala hodnotící protokol vyplněný některým z centralizovaných hodnotitelů.
Potíž je v tom, že student má k dispozici jen ten protokol (ukázky najdete na konci blogu), ne celou opravenou písemku. A to přesto, že školský zákon mu výslovně zaručuje (§ 82 odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb.), že má právo „nahlédnout do VŠECH materiálů (…), které mají význam pro rozhodnutí o výsledku zkoušky“.

Škola sice má v archivu jeho písemnou práci, ale logicky bez oprav. A protokol obsahuje jen číslice – bodová ohodnocení jednotlivých parametrů práce. Je tu i kolonka pro slovní komentář, ale tam není obvykle buď nic, nebo třeba OK nebo N. I v případě, že tam hodnotitel napíše něco podrobnějšího, zní to občas jako ono nesrozumitelné chrčení delfské věštkyně.  Důvod je nejspíš v tom, že hodnotitelé měli písemek hodně a nestíhali.
Co si s tím má student počít? Pokud s výsledkem nesouhlasí, přijde mu subjektivní, má pocit, že úkol splnil a nesouhlasí s hodnocením, může si podat do osmi dnů stížnost na krajský úřad. Ale na základě čeho si má stěžovat? Z toho sázkového tiketu se nic konkrétního vyčíst nedá. Požádat Cermat, aby poslal celou opravenou práci? S tím se nejspíš vůbec nepočítá a osmidenní lhůta na odvolání běží od chvíle, kdy škola sdělí studentovi výsledek. A postižených jsou podle všeho v tuto chvíli už desítky až stovky.
Protože stránky eduin.cz jsou údajně jediné, kde se dá najít návod na odvolání proti hodnocení maturitní písemky, volají mi bezradní rodiče studentů a popisují, jak se na jejich gymnáziu sešlo grémium složené z rodičů, češtinářů a paní ředitelky a zkoumali, jak to ten neznámý a anonymní hodnotitel myslel. Koukají do té písemky jak husa do flašky a dohadují se, zda je úvaha dosti úvahovitá a text koherentní za jeden či tři body.  Vlastně by to bylo docela zábavné, kdyby to nebyl k vzteku. Přece si nikdo reálně nemůže myslet, že tenhle absurdní způsob hodnocení a komunikace může dlouhodobě zlepšovat způsob, jakým se psaní na středních školách vyučuje. To zase někdo nedomyslel.
Aby bylo jasné, o čem mluvím, přidávám dva reálné hodnotící protokoly. Jen jsem z nich vymazal jména a číselné kódy jednotlivých studentů.
Pro potřebné – návod na odvolání proti výsledkům maturitní písemky najdete ZDE.