Maturitní test má nejsprávnější řešení

Publikujeme starší článek z Lidových novin, kde metodička pro český jazyk vysvětluje, jak dospět v maturitních testech ke správnému řešení.

Máme za sebou první ročník nové podoby maturitní zkoušky. Zejména laická veřejnost náhle vznáší výtky k údajné nejednoznačnosti některých zadání v maturitních testech. Co za nimi ve skutečnosti stojí?
Principy testování Testování jazykových dovedností a znalostí vyžaduje různé typy a formáty úloh. V souvislosti s maturitní zkouškou budí emoce zejména úlohy s jednou nejpřesnější odpovědí. Velmi často se totiž stávají předmětem kritiky za to, že mají více správných řešení.
Úlohy s jednou nejpřesnější odpovědí jsou velmi vhodným a efektivním typem testových úloh ke zjišťování úrovně dovedností žáků v oblasti jazykových úprav textu a zejména čtenářských dovedností. Tam mají v rámci didaktického testu své nezastupitelné místo a jsou adekvátním doplněním úloh s jednou správnou, případně nesprávnou odpovědí.
Podstatná je zde skutečnost, že méně přesné odpovědi mohou být správné částečně (více nebo méně), tedy nikoli úplně chybně. Jen je v těchto alternativách obsaženo něco, co činí tuto možnost méně přesnou, než je nejpřesnější odpověď. Tento typ testových úloh je podstatně obtížnější než úlohy s jednou správnou/nesprávnou odpovědí a problém zpravidla spočívá v tom, že si řešitel úlohy nepřečte zadání úlohy pečlivě a úlohy řeší pouze na dichotomické škále správně/nesprávně.
Všechny nabízené možnosti mohou působit na řešitele testu také jako možné správné odpovědi, ale to je záměrem konstrukce úlohy s jednou nejpřesnější odpovědí. Jedná se o to, že žák posuzuje textový úsek nebo slovo v souvislosti s daným kontextem.
Legitimní strategií je v tomto případě i „vylučovací metoda“, kdy student musí pečlivě přečíst a posoudit každou z odpovědí a po důkladné úvaze ji přijmout, nebo odmítnout.
Specifický nástroj ověřování Úlohy s jednou nejpřesnější odpovědí jsou specifický nástroj, jak citlivě přistupovat k takovým záležitostem, jako je stylistika, textová syntax nebo lexikální sémantika. Jako příklad uveďme ověřování stylistiky a synonymie. Stylistické útvary se v praxi nikdy neobjevují v „čisté formě“, ale vždy jako texty, které mísí různé prvky různých funkčních stylů a stylových postupů, z nichž jeden dominantní styl může převažovat. Úloha pak nemůže mít jednu „správnou“ odpověď, ale jednu „nejsprávnější“ a žák má tak posoudit nejvýznamnější textové rysy. Ani synonymie ve většině případů není jev absolutní a pracuje s odstíny významů.
Pokud tento typ testování jazyka vzbuzuje u studentů a veřejnosti nevoli, je nutné zdůraznit, že didaktickým testem samozřejmě nelze ověřit všechny jazykové dovednosti, a právě proto má maturitní zkouška z českého jazyka tři části – kromě didaktického testu i část ústní a písemnou. Ovládnout mateřský jazyk neznamená jenom dorozumět se, protože „česky přece umíme všichni“. Znamená to ovládnout jazyk jako komunikační nástroj natolik, abychom se mohli vyjadřovat přesně, rozumět přesně, a tedy mimo jiné studovat i další obory.

JANA MÜNZBERGEROVÁ,
Autorka působí jako šéfmetodička pro český jazyk a literaturu ve společnosti Cermat, která má na starosti přípravu státní maturity.