Mění se nám to pod rukama, ale my se v tom neztratíme, říká ředitel NPI Ivo Jupa o revizi RVP

Jak postupuje revize Rámcového vzdělávacího programu pro základní školy? Uvízla loď řízená NPI někde na útesech, jak se mnozí lidé, kteří proces pozorují zvenku, obávají, nebo více méně úspěšně pluje k vytyčenému cíli, byť s menší objížďkou? A jak se slaďuje s nápady ministra školství Mikuláše Beka prodloužit povinnou školní docházku a posílit všeobecný základ středoškolského vzdělávání? Na to jsme se ptali v otevřeném rozhovoru ředitele NPI Ivo Jupy.

Dojem některých lidí sledujících revizi kurikula pro základní vzdělávání je, že vše kolem toho nějak podezřele utichlo. Neví se, co se dělá, jak to vypadá, kde se projekt nachází podle stanoveného fahrplanu. Z toho vzniká představa, že je něco špatně, že někde možná nazrává průšvih, zatím nepřiznaný. Někdo mluví dokonce o nutnosti restartu. Je to jen planý poplach?

Je to takový ten Trautenberkův příběh. Kyselo je moc kyselý a bramborák je moc bramborový. I kdybychom se rozkrájeli, tak stejně sklidíme kritiku. Někdo říká, že proces je moc rychlý, jiný, že je moc pomalý… To, že se na to ptáte, nicméně signalizuje, že věci úplně jasné nejsou, i když nám připadá, že komunikujeme. Otázka je, jak je udělat jasnější. Probíhají pravidelná setkání na zoomu, která jsou veřejná, tam odpovídáme na všechny dotazy. Explicitně tam zveme členy pracovních skupin, ale připojit se může kdokoli. S členy pracovních skupin jsou v kontaktu koordinátoři projektu, probíhá pravidelná interní komunikace, pro členy pracovních skupin jsme zřídili uzavřenou facebookovou skupinu.

Jsme ve fázi tři

Kolik lidí se celkově na tvorbě nového RVP podílí a v jakých formacích?

V různých pracovních skupinách je asi dvě stě padesát lidí. Je tu koncepční skupina, která dávala dohromady konstrukt kurikulárního dokumentu, pak se ustavily skupiny pro kompetence a průřezová témata a pracovní skupiny pro jednotlivé obory. Přičemž v pracovních skupinách nebyli jen odborníci na jednotlivé obory, byli tam i specialisté věnující se inkluzi a heterogenitě tříd a další. Projekt má také své koordinátory z řad NPI. Dále máme k dispozici skupinu konzultantů a oponentů. Celkově se na změně RVP ZV podílí circa 600 lidí.

Kde se teď proces tvorby kurikula nachází?

Jsme ve fázi tři. První krok byl „velká hromada“ – pracovní skupiny vyprodukovaly obsah kurikula formulovaný přes očekávané výstupy. Druhý krok byl vymezen zadáním „zmenšete velkou hromadu podle třech kritérií“. Kritéria byla následující: sjednoťte míry detailu, hledejte, kde je možné hledat styčné body a propojení, a za třetí navěšte to na klíčové kompetence, gramotnosti a průřezová témata. Koordinátor pracovních skupin se snažil sjednocovat know-how mezi nimi tak, že je informoval o tom, k jakým závěrům se v jednotlivých skupinách dochází. Konec té druhé iterace byl ve druhé polovině srpna. Pracovní skupiny odevzdaly výstupy o velký kus lepší než ten původní, surový materiál. Teď je výsledek jejich práce do jisté míry srovnatelný, homogenní. Souběžně s tím se sestavovala kostra celého dokumentu, formulovaly se cíle a hodnoty.

A nyní stavíme pět expertních týmů, které mají za úkol provázat klíčové kompetence s očekávanými výstupy, zpřesnit očekávané výstupy a snížit počet témat. Výsledek se opět ukáže pracovním skupinám pro zpětnou vazbu, zda vše sedí. To bude ta čtvrtá fáze. Až proběhne, hotový dokument se po projednání s MŠMT poskytne veřejnosti k připomínkování.

V čem bude nové kurikulum jiné než to současné?

Zadání, které jsme dostali, bylo nedělat zásadní změny oproti předchozímu RVP, pokračovat ve struktuře „oblasti a obory“ a ve struktuře „klíčové kompetence a gramotnosti“.  Skutečné novum revidovaného RVP je, že vše bude popisováno formou očekávaných výstupů. Ty jsou nyní hotové. Ve stávajícím kurikulu kompetence a průřezová témata a cíle formou očekávaných výstupů definovány nebyly. Byla tam pouze deklaratorní definice. Nový rámcový vzdělávací program bude postaven z jednotlivých stavebních kostiček, pracovně tomu říkáme „lego“. Každá z nich bude mít srovnatelnou strukturu. Bude obsahovat cíle, výstupy, jak se dají ověřit… Pro lepší srozumitelnost přidáme postupné kroky, jak očekávaných výstupů s dětmi dosáhnout či jak poznat, že jich dosáhly.

Můžete mi nějakou tu kostku popsat konkrétně, čeho se bude týkat?

Kostky popisují vzdělávací cíle jak v předmětech čili oborech, tak na úrovni kompetencí a gramotností. Jednotlivé pracovní skupiny připravily návrhy očekávaných výstupů v těchto nových modulech. Kostek vzniklo strašně moc, to bylo od začátku jasné, že se stane. Musíme také ohlídat, aby výsledky byly koncipovány ve stejné míře detailu, dnes se tomu říká granularita, já to slovo nemám moc rád, ale lepší mě v této chvíli nenapadá.

Kdybychom zůstali na příliš obecné úrovni, dostaneme se do pasti, ve které zřejmě uvízlo současné RVP. Nebylo v něm dost jasné, o co vlastně jde, umožňovalo různé výklady nebo se k němu šlo přihlásit pouze deklaratorně, a dělat si přitom cokoli. Pokud ale na druhou stranu RVP uděláme moc detailně, přestane to být rámcový vzdělávací program a začnou to být osnovy. Jde o to proplout mezi touhle Skyllou a Charybdou.

Očekávanými výstupy se pracovní skupiny zabývaly až na jaře, ale scházely se už od podzimu minulého roku. Co dělaly předtím?

Každá pracovní skupina dostala nejdřív devět stejných otázek. Co se v oboru změnilo, jak příspívá k naplňování klíčových kompetencí, co je třeba ubrat, nebo výjimečně přidat, jaké informace mají členové o tom, jak jejich obory fungují ve světě a tak dále. Koncepční skupina pracovala na tom, jak bude vypadat celý ten konstrukt, kostra, která se pak obalí materiálem z oborových pracovních skupin.

Redukce učiva není to hlavní

Dokázaly pracovní skupiny redukovat objem učiva? To byl jeden z deklarovaných cílů.

V první fázi moc ne, a často naopak chtěly ještě něco přidat, protože doba si to žádá. Nemyslím si ale, že redukce objemu učební látky byl jediný nebo hlavní důvod, proč revidovat kurikulum. Možná to byla spíš taková zkratka, jak zajistit, aby bylo „méně biflování, více porozumění a kompetencí“.

Ale v zadání pro revizi RVP, které jste dostali, byl úkol obsah učiva omezit, nebo ne?

Ano, ale ne ve smyslu „vyhoďte toho půlku“. Je fakt, že aktuálně jsou děti přetěžovány detaily a nehlídáme, aby se všechny dostaly na nějaký základní standard.

Zadání říká: stanovte a popište společný základ, vědomostní a kompetenční, který bude ale jen částí toho, co se ve škole bude dít. Nechte velký prostor pro různé stupně individualizace – dokonce se to kvantifikuje v procentech – nad rámec společného základu. Základní model vymezuje očekávané výstupy základní školy a bude podkladem pro ověřování výsledků vzdělávání. Vše ostatní je navíc a spíš v kompetenci školy.

Přijde mi, že v systémech, které dosahují dobrých výsledků, je to tak, že kurikulum vymezuje, co má základní škola předat všem, a pak se hledají řešení na podporu levé části spektra, méně schopných žáků. Odpovídá tomu populární claim „raise the bar, close the gap“ – zvedat laťku, vyrovnávat nerovnosti. Důraz je na náročně pojatém vzdělávání, individualizace znamená podporu, aby stanoveného standardu dosáhli všichni žáci. Jak mi to popisujete, přijde mi, že laťka je nízko a nad ní neomezené pole individualizace. Neprohloubí se tím nerovnosti? Učitelům se tím jako by říká: někomu bude stačit nepodkročitelné minimum, ale jiní žáci mohou dostat daleko víc.

Není to tak, že bude nějaký základ a chytří a šikovní žáci půjdou nad něj. Je tu nějaký společný obsah, který by si každé dítě mělo osvojit přiměřeně ke své úrovni, nejméně však na úrovni optimální pro život. Ale pak se všichni, díky individualizované podpoře, mohou v něčem dalším vrtat, učit, posouvat, propojovat, dělat projekty nad různými tématy. To přece neznamená, že někdo ustrne, každý se bude nějak profilovat. Někdo sportovně, někdo umělecky, někdo vědecky. To je podpora individualizované výuky, jak ji vidím já.

Redukce učiva nemá sloužit k odlehčení, ale paradoxně ke zvýšení standardu vzdělávání. Pokud je kurikulum příliš rozsáhlé, neumožňuje se u klíčových témat zastavit a jít víc do hloubky, což pak znemožňuje hlubší porozumění podstatě jevů a souvislostem, a to nejen slabším žákům, ale i bystrým žákům. Vše se probere letem světem a nějak otestuje, bystrý žák má lepší coping strategies, jak těmi testy projít, ale taky nedostal možnost se něco pořádně naučit, takto pojatá výuka to prostě neumožňuje. Přijde mi, že v naší veřejné debatě je redukce učiva chápaná jinak, jako další zjednodušení, odklon od náročného vzdělávání. Existovaly mezi tvůrci kurikula jasné představy o tom, jak se k redukci obsahu vzdělávání postavit a s jakým cílem?

To je otázka! Tady jsou lidé, kteří dvacet let pracují v kurikulárních ústavech a nedělají nic jiného. Zadání vypracovala externí skupina, která řekla: má se participativním způsobem vytvořit kurikulum, které vznikne na základě poptávky a objednávky nezávislé expertní skupiny (což byl panel, který tvořil hlavní směry revize). Kritéria pro výběr obsahu pak následně upřesnila jiná skupina expertů. Z Národního pedagogického institutu byl v panelu pouze jeden člověk z dvaceti, a to hlavně proto, aby rozuměl kontextu.

Mohl byste kriticky zhodnotit, co se vám v revizi zatím podařilo a co se naopak nedaří nebo kde se proces zkomplikoval?

Myslím, že se nám podařilo definovat základní stavební kameny kurikula, ony zmíněné kostky. Na úrovni kompetencí a gramotností se podařilo najít minimální stavební jednotky, ze kterých se kurikulum bude dobře stavět. Podařilo se také dobře a unikátně popsat, jak ta jednotlivá kostička má vypadat. Myslím, že také všichni postupně pochopili, že nestačí, když dají své kostky na stůl a je hotovo, že musí následovat ten proces sjednocení. Že nelze odevzdat dort od pejska a kočičky, že se musí věci propojovat.

Hledáme-li společný základ pro všechny, lidé v jednotlivých oborech k tomu nemohou přistupovat konkurenčně, ve smyslu „urvu si co nejvíc prostoru pro sebe.“ To se samozřejmě do určité míry stalo.

Zbyde dost času na veřejné připomínkování, a dostane veřejnost možnost ještě něco ovlivnit?

Ano, já si dokonce myslím, že tomu by se měl dát velký prostor. Podle původního harmonogramu má nový rámcový vzdělávací program být hotový někdy v únoru, březnu 2024. Podle mě se to o víc než měsíc dva neposune.

Implemetovat můžeme už teď

To je původní harmonogram?

Ano, ten ovšem počítal s tím, že práce bude probíhat delší dobu, kdežto reálně se na tom pracovalo od letošního února, po zpřesnění zadání. Ale rozhodli jsme se, že to i tak zkusíme dotáhnout v termínu. Co ale už rok říkáme, my jako NPI a také ministerstvo, že ten dokument není svatá kráva. Není to něco definitivního a konečný cíl. Kolem nového kurikula se musí postavit metodická podpora, musí běžet kurzy… Všichni cítíme nezbytnost nabídnout školním týmům i jednotlivým učitelům podporu.

Co tedy uděláte pro to, aby školy kurikulum přijaly a učily podle něj? Aby se neopakovaly chyby ze zavádění minulého RVP, které do velké míry zůstalo jen na papíře.

V rámci Operačního programu JAK je spuštěn program s názvem Kurikulum, který se týká výhradně zavádění nového RVP do škol.

Teď ale ještě není co implementovat, nebo ano?

Nové kurikulum ale přece nevymýtí nebo nepřepíše vše, co se dosud děje na poli práce s učiteli, forem hodnocení a tak dále. Celá řada věcí, co udělat v žádoucím směru, je evidentní již teď, i když kurikulum ještě není hotové. Program Kurikulum by měl význam sám o sobě, i kdyby žádné nové RVP nevzniklo. Pomáhá školám v porozumění tomu, jak má dvoustupňové kurikulum fungovat. Možná v rámci tohoto programu splácíme dluhy ze zavádění prvního kurikula, kde chybělo dovysvětlení a podpora.

Můžete upřesnit, jaké formy podpory školám plánujete?

Chceme, aby si školy v informačním systému InspIS mohly sestavit své školní vzdělávací programy a mohly při tom využít i modelové vzdělávací programy, pokud chtějí. InspIS zároveň musí být propojen s informačním systémem, který chceme vytvořit pro účely připomínkovací fáze kurikula. To bude živým prostředím, ke kterému budou mít pak přístup i učitelé. Nebudou muset očekávané výstupy přepisovat nebo předělávat, budou moci rovnou pracovat s pasážemi z RVP.

Další věc, která je potřeba, jsou výukové materiály, učebnice… Počítáme s tím, že něco takového musí vzniknout, ale to není jen záležitost NPI, ale i vysokých škol, například, podobně jako tomu bylo u malé revize, která reformovala informatiku. Budou muset být upraveny Jednotné přijímací zkoušky, tak, aby odpovídaly novému kurikulu. Musí být jasné, že to, co je popsáno v kurikulu, se pak ověřuje, a ne něco jiného.

Původní aspirace, která byla tedy dost technická, počítala s tím, že by podle nového kurikula některé školy mohly začít učit už na podzim roku 2024 a ostatní by se přidaly o rok později. Tenhle plán ale už není na stole.

Takže tvorba kurikula termíny drží, ale implementace se posunuje.

To bylo ale už mnohokrát řečeno a vysvětleno. Není to úplně otázka na mě, ale na MŠMT, nicméně podle informací, které mám, to bude zřejmě tak, že na podzim 2024 se implementace nespustí ani v pilotním režimu, vše se posune. Hromadná implementace pak nastane asi až v roce 2027. Odráží to vědomí, že tahle fáze se tentokrát nesmí podcenit. Musí jí předcházet příprava zmíněných informačních systémů, metodické podpory a také informační kampaň zaměřená na všechny cílové skupiny. Tu plánujeme již teď od října.

Novým projektovým manažerem revize se stal nedávno Matěj Bulant. Je to signál, že se něco předtím nedomyslelo? Vracím se k tomu, jak hodnotíte projekt zevnitř, nezávisle na míře kritiky zvenčí. Ta může být někdy oprávněná, jindy ne.

Revizi programů předškolního, základního a středoškolského vzdělávání jsme měli jako tři samostatné projekty. Pak se stalo to, že pan ministr Bek přišel s bezprecedentním konceptem změny struktury vzdělávací soustavy ve smyslu prodloužení povinné školní docházky a zároveň protažení povinného všeobecného základu do střední školy, na které by nasedal modulární systém středního vzdělávání. Což jasně vede k tomu, že musíme nové vzdělávací programy všech stupňů propojit a sladit víc, než tomu bylo dosud. Matěj Bulant je ředitelem odboru, který má pod sebou inovaci oborové soustavy středoškolského vzdělání. Teď má jako projektový manažer na starost toto sladění a návaznost jednotlivých RVP.

Inovaci oborové soustavy bereme na vědomí

Na revizi středoškolského kurikula se ale zatím nepracuje, nebo ano?

Teď se připravuje inovace oborové soustavy, na kterou pak naváže revize RVP jako taková.

Jak může být revize RVP pro základní školu hotová na jaře příštího roku, když do toho vstupují tak zásadní nové myšlenky, jako je případné odebrání devátého ročníku a převedení příslušné porce vzdělávání na střední školy?

Celý systém bude popsán pomocí uzlových bodů a kompetencí, půjde o jakési gradující kontinuum, které začne u předškolního vzdělávání, bude pokračovat na úrovni základní školy a s přesahem do školy střední. Kde se udělají ty klíčové ověřovací body, se zatím neví. Jak se to bude prodlužovat, se zatím neví, ale my jsme si řekli, že takto pojatý systém vzdělávacího kontinua pak bude možné napasovat na novou středoškolskou soustavu. Jednoduché to samozřejmě nebude, ale možné ano, podle mého.

Říkám si, jestli to tak nějak „po česku“ nepodceňujeme, hlavně aby bylo nějak hotovo.

Je to velká změna, kterou bereme na vědomí a musíme ji nějak řemeslně, profesionálně uchopit a realizovat. Na druhou stranu na všech středních školách je i složka všeobecného vzdělání. A nemyslím si, že reforma počítá s tím, že by se měl všeobecný základ všude sjednocovat jen proto, že se přidá rok povinné školní docházky, kterou si žáci splní na střední. Cílem je všechny vzdělávací proudy více zprostupnit, to ano. Představuji si, že hlavním cílem je udržet žáky o rok déle ve vzdělávání se silným podílem všeobecné složky. Představuji si to tak, že do středního vzdělávání se bude přistupovat nějakými koridory typu „obchod“ nebo „stavebnictví“ a užší specializace přijde později.

Jaký je vlastně vztah mezi NPI a MŠMT v tomto projektu revize RVP? Pokud je ministerstvo váš nadřízený, jak revizi hlídá a ovlivňuje?

Ministerstvo má pracovní skupinu na úrovni ředitelů odborů a jejich náměstků, která pro nás připravila zadání a monitoruje jeho realizaci. To je náš řídicí port. V měsíčních či dvouměsíčních iteracích jim pak předkládáme průběžné výsledky, status report.

Jakou známku byste revizi dal, jak byste ohodnotil míru úspěšnosti? Třeba na škále deseti bodů.

Známky tomu dávat nebudu, pojďme se spíš bavit o slovním hodnocení. Jestli jsme něco podcenili, tak to, že za participaci a otevřenost zaplatíme tak vysokou cenu. To nás mělo napadnout. Mnohem dříve, než jsme čekali, začaly vznikat různé mediální víry a přestřelky. Měli jsme asi lépe řídit očekávání pracovních skupin.

Šarvátky mezi obory jsme čekali, ale výstupy v médiích byly chiméra

Vy jste rozpory při revizi nečekali a nebyli na ně připraveni?

Tak trochu jsme předvídali, že by se mohly spustit boje mezi jednotlivými obory, ve chvíli, kde začnou pracovat společně a prát se o prostor. Ale nenapadlo nás, že se do sebe mohou pustit lidé v rámci jedné skupiny, a to ještě ve fázi, kdy dostali poměrně nezávazné dotazy. Jak se stalo třeba ve skupině výtvarkářů a hudebkářů. Různé zájmové skupiny do toho logicky vstupují s tím, že jejich oblast získá prostor, že je to historická šance. Ve chvíli, kdy to začne vypadat, že se to nestane, a že by si dokonce mohli i pohoršit, je to konec světa.

Nepřispělo k těm rozkolům, které popisujete, že jste neměli připravený krizový management takových situací, že jste je ani nepředvídali?

Mně přišlo, že ty dramatické výstupy v médiích byly úplná chiméra, jen aby se o tom mluvilo. Všech těch pět oborů, které se spolu pohádaly v té pracovní skupině, kde se řešila oblast Umění a kultura, existuje, jsou v RVP, jen tři jsou ve volitelných předmětech a dva v základu. Podstatou a trendem přece je, aby se vytvořil nový mix z těchto disciplín, v duchu doby. Hudebkáři a výtvarkáři ve svých hodinách stejně již využívají i dalších uměleckých směrů.

Obory, které byly více na okraji, jako filmová nebo pohybová výchova, chtěly získat víc prostoru; jiné, dosud dominantní, o něj nechtěly přijít. To je přece jasná rozbuška. Z jejich pohledu jde o hodně. Když bude víc dramatické nebo pohybové výchovy, bude nejspíš méně té výtvarné nebo hudební, prostor hodin dějepisu nebo fyziky asi výchovy nedostanou…

Já jsem doteď přesvědčený, že ta debata byla iracionální, umělá a neměla žádné věcné meritum. Ty šarvátky mezi jednotlivými obory jsme čekali na základě zkušenosti s malou revizí, kde bylo potřeba udělat prostor pro informatiku. Tam se taky děly věci, vzájemná osočování a dramata… Máte ale pravdu v tom, že aktérům šlo především o to, vykolíkovat si předem prostor. Ještě dříve, než si ve skupině popsali obsah, který chceme dětem nabídnout.

Když to zmiňujete, proč se vlastně dělala revize před revizí? Málo transparentním způsobem se udála velmi podstatná změna, která někomu mohla připadat jako výsledek tlaku dobře organizované zájmové skupiny. Už tehdy byli poražení lidé z výchov a zažili první šok, který možná přispěl k jejich pocitu ohrožení.

To asi není úplně otázka na mě, ale argumentace, která k tomu byla vedena, vycházela z toho, že informatika tak zastarala, že to začalo být neúnosné a nedalo se déle čekat. Bylo to do očí bijící, až nebezpečné. RVP pro informatiku byl dvacet let starý dokument, to pomalu ještě ani nebyly mobily a děti se měly učit psát texty a dělat tabulky na počítači. Nová informatika má úplně jiné cíle a jde přímo o posílení konkurenceschopnosti populace, o životně důležitý zájem, aby se s takto pojatým předmětem potkala na základní škole. Podle mě to dává smysl. Čekat dalších pět let mohlo být již neúnosné, ta propast mezi výukou a realitou by se zase zdvojnásobila.

Vidíte nějaká riziková místa, o která by se dalo zakopnout v příštích měsících?

Je jich spousta. Já nechci působit jako někdo, kdo vás přesvědčuje, že je vše v pořádku. Už jen to, že se mě ptáte na věci – a nemyslím, že se zlým úmyslem – o kterých jsme již stokrát mluvili, znamená, že něco asi neděláme dost dobře, přinejmenším komunikaci. Neřídíme dost dobře očekávání veřejnosti. Jsme poněkud po časovým tlakem, proto se možná proces navenek stal nepřehledným, což vyvolává nejistotu, znovu se kladou ty samé otázky…

Jsem si ale naprosto jistý, a chci v tom být uvěřitelný, že revizi dovedeme do zdárného konce. Je to živý organismus, který se nám trochu mění pod rukama, během práce na revizích máme už čtvrtého ministra, to není kritika, to je prostě fakt. Ale máme tu řadu lidí, kteří jsou schopní, procesně a manažersky, další řada lidí je na výši odborně – didakticky. Je to tým, který to dokáže. Na naší práci to nezkolabuje.

Neříkám, že celý ten proces nemůže být lepší. Hledáme, klopýtáme, vybíráme zatáčky. Ale je třeba vzít v úvahu, že to nebylo tak, že se didaktici zavřeli na půl roku v kanceláři a pak přišli s dokumentem, který se pak opřipomínkuje. Do procesu neustále někdo zasahuje, třeba i s dobrými úmysly, a někdy třeba s ne dobrými úmysly, lidé se v tom vrtají a promítají do toho své pohledy. A přesto jsme se v tom neztratili. A neztratíme se.

Chyby se určitě děly a dějí, nelze se jim zcela vyhnout. Zpětně víme vždy lépe, co mohlo být jinak, teď už máme jiné zkušenosti než na začátku, ale začít jinak už nemůžeme.

Ale průšvih to nebude. Včas z nás vypadne, co z nás vypadnout má, a když to nebude v potřebné kvalitě, požádáme o další měsíc dva na dopracování. Výsledkem bude návod, jak učit moderně. A také jasný signál, že to školy už nebudou moci ignorovat.

Jak ten signál bude vypadat?

V novém RVP budou popsány kvalitativní kategorie, explicitní pasáž o kultuře školy, bezpečném prostředí, formativním hodnocení. Tyto principy budou dále rozpracovány do další metodické podpory. I jen z toho dokumentu bude ale jasnější, jaké znaky má mít moderní škola, a podle těchto znaků ji bude posuzovat Česká školní inspekce nebo rodiče. Jednotící střecha pro kurikula všech třech stupňů je právě tato hodnotová pasáž, preambule, která je zakotvená v dokumentech UNESCO. Ty popisují principy moderní školy, která má jiné zadání a cíle než škola za Marie Terezie. To je jednotná vize, kam civilizované vzdělávací systémy mají směřovat.

Jak bude ale metodická podpora přesně vypadat? Zjistilo se, že bohatá nabídka dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků formou webinářů a různých návodů a doporučení nemá očekávaný dopad. Vzdělávání, aby bylo účinné, má probíhat ve školách, takzvaně on the job, má být těsně svázané s výukou a má zasáhnout celou školu, nikoli jednotlivé učitele. Mluví se o učících se komunitách, a to i v souvislosti s implementací kurikula.

Se učícími se komunitami počítáme. Je to komplet nová generace podpory. Nabídka NPI se přestrukturovává přesně tímto směrem. Využíváme zkušenosti z předchozích projektů, jako je například Dějepis+. Toto uvažování je již součástí i zmíněného projektu Kurikulum. Učící se komunity je tedy něco, co pilotujeme, učíme se je škálovat, zjišťujeme, jak je to finančně náročné. Hrajeme si s tím.