Miliardová škoda, žádná odpovědnost

Publikujeme krátký komentář Jiřího Zlatušky, který rekapituluje hlavní chyby státní maturity především z hlediska využitelnosti výsledků zkoušky pro vysoké školy.

Hodnocení slohových prací ve státní maturitě odhalilo ještě závažnější systémový problém, než byla nerealisticky nastavená obtížnost v matematickém testu.

Patří sem přílišná subjektivita – jednak ze strany hodnotitelů při posuzování některých kritérií, jednak ze strany architektů celé zkoušky, kteří se s parametry posuzování míjejí s letitou praxí a i tím, co a jak se na školách učí. Patří sem i to, že každému maturantovi chybí sdělení, jakých konkrétních chyb se dopustil. Logickým důsledkem vysokého stupně subjektivity jsou tisíce odvolání. Opravou hodnocení však pohádka nezískává dobrý konec. Pokud někomu revize změní známku z pětky na čtyřku, trojku nebo lepší, je stejně dobře možné, že by se jinému maturantovi se čtyřkou nebo trojkou revizí měla změnit známka třeba na dvojku nebo jedničku.

Chybí-li jasná dokumentace, za jaké chyby byla známka snížena, je potenciálně poškozeným každý, kdo nedostal rovnou jedničku. Odvolání by měl proto podat také. Nic neriskuje. Když se zjistí, že examinátor pochybil, známka se zlepší, jinak mu zůstane ta původní.

Proces odvolávání ještě silněji zpochybňuje možnosti použít státní maturitu pro sestavování pořadí uchazečů v přijímacím řízení na vysoké školy. Revizi hodnocení mohou maturanti uplatnit jen s velkým zpožděním. Poslední odvolání budou přicházet do 25. června. Úřad má měsíční lhůtu na rozhodování. Přičtení času na doručení rozhodnutí a lhůty pro nabytí jeho účinnosti posunuje dobu, kdy vysoká škola informaci dostane, do srpnových termínů.

Revidované výsledky ale mohou změnit celkové pořadí uchazečů. Vysoké školy, které by na nich stavěly spravedlivou proceduru přijímání, by tak musely i pro všechny ostatní čekat s vydáváním rozhodnutí o přijetí až na srpen.

Do toho ale žádná vysoká škola nemůže jít. Dobré školy mají zájem sdělit přijatým výsledek co nejdříve už proto, aby neodešli „ke konkurenci“. Také z ohledu na studenty samé. Řada z nich si musí chystat ubytování v jiném městě, nejistota stran přijetí je může vést k hledání jiného uplatnění po střední škole, atd.

Anabáze se slohem a odvoláními ukazuje na zásadní chybu. Přijímací zkoušky na vysokou školu jsou prostě jiný žánr než závěrečný test certifikující ukončení střední školy. Když ministryně Kopicová představovala státní maturity jako potenciální náhradu přijímacích zkoušek děkanům, byla na zásadní termínové problémy veřejně a opakovaně upozorňována. Nedbala toho.

Celkové náklady na špatný projekt se mezitím už vyšplhaly na téměř jeden a půl miliardy korun. Výdaje vynakládané na maturity v důsledku chybně přijatého rozhodnutí – a v případě někdejší ministryně Kopicové je zde i podepsání smlouvy na realizaci předraženého projektu – jsou více než dvojnásobkem škody, za kterou dnes žádá pro nedostatečné podklady k vládnímu rozhodování o letadlech Casa policie o vydání jiné bývalé ministryně, Vlasty Parkanové.

Autor je místopředseda Rady VŠ