Ministr školství připravuje zajímavý sociální experiment – nepodkročitelné hranice pro přijetí
Ministr školství Robert Plaga uvažuje o zavedení minimálního počtu bodů, které budou napříště nutné pro přijetí na střední školu s maturitou. Činí tak na nátlak Asociace krajů, která o zavedení „nepodkročitelné hranice – cut off score“ usiluje už dlouho. Kromě jiného proto, že v krajských zastupitelstvech mají silné slovo průmyslníci, kteří dlouhodobě hledají jednoduchý nástroj, jak přesunout větší podíl žáků devátých tříd do učilišť, protože současná třetina populačního ročníku jim přijde málo.
A je tu slušná šance na souhlas i mezi veřejností včetně části té učitelské. Podobné nápady, jak někoho omezit v přístupu ke vzdělávání, mívají v českém prostředí silnou podporu. Zvláště pokud jsme si jistí, že se netýkají našich vlastních dětí.
Nelze než popřát ministru Plagovi při organizování tohoto pozoruhodného sociálního experimentu hodně úspěchů. Samozřejmě bude záležet na tom, jakou hranici stanoví, ale šance na měřitelné výsledky potvrzující funkčnost takového opatření je velká. Přinejmenším můžeme předpokládat, že se podaří několik věcí:
Odstřihnout od maturitního studia velkou část chudší populace. Už samo zavedení jednotných přijímaček nebývale posílilo byznys s přípravou na přijímací testy. Tržní ceny jsou už dnes dostatečně vysoké, aby spolehlivě znemožnily přípravu dětem z chudších rodin. A po zavedení „povinného minima“ jistě zájem o kurzy i jejich cena přiměřeně vzrostou.
Výborně to bude fungovat i na žáky, kteří tak jako tak o maturitu neusilují. Učitelé tlačení zjančenými a úzkostnými rodiči jim budou moci věnovat ještě méně času než dnes. Takže šance, že na učiliště budou odcházet žáci, kteří školu upřímně nesnášejí, protože tu nikoho nezajímají, se ještě o chlup zvýší. I když v tomhle jsme dobří už dnes.
Určitě se podaří odradit od pokusů o maturitní studium hodně dětí s dys poruchami. A že jich je na každé škole. Pro ty bývají přijímací testy zásadní překážka. Coby argument, že takoví mají makat rukama a do škol nepatří, se to bude zastáncům segregovaného školství jistě hodit.
Prakticky jisté je, že se úspěšně podaří vyautovat děti s výrazným, ale jednostranným talentem. Časté bývá matematické nadání v kombinaci s neschopností napsat větu. Tak mi samu sebe onehdy popisovala mladá česká vědkyně světového věhlasu. Jako dyslektik studovala jen díky (nepřiměřené?) toleranci své školy.
Je ale třeba připomenout, že v tomto směru výborně fungují přijímačky už dnes. Zatím se jim dařilo znemožnit jednostranně talentovaným dětem studium na škole, o kterou by stáli (a ona stála o ně). Napříště jim znemožníme maturitní studium kdekoliv v České republice.
A konečně to bude skvěle fungovat na zablokování vzniku romských elit. Pro Romy je dospívání a přechod ze základní na střední školy rizikové období. Vzhledem k tomu, že podpora pro ně je v tomto směru prakticky nulová, je naděje, že počet potenciálních romských maturantů se sníží na zanedbatelné minimum. A my si budeme moci dalších alespoň dvacet let stěžovat na nepřizpůsobivé a nevzdělané.
Tak vzhůru do toho. Na chvost evropských statistik, na dno mezinárodních šetření. Ještě nejsme dostatečně hluboko, aby se nevyplatil experiment, který nás spolehlivě dotlačí ještě níž.
Text byl psán pro web Týdeníku Respekt.