Mladá fronta Dnes: Osmiletá gymnázia a slabina školství

Publikujeme komentář Filipa Pertolda, který vyšel 6. 4. pod názvem Osmiletá gymnázia a slabina školství v deníku Mladá fronta Dnes. Ve své krátké glose se snaží najít odpověď na otázku, k čemu slouží osmilétá gymnázia.

Osmiletá gymnázia fungují v Česku už více než dvacet let. A mění životy mnoha dětí a rodičů. Mají sice sloužit k výběru nejlepších dětí, ale realita je komplikovanější.

V posledních letech se na ně hlásí přibližně dvacet procent populačního ročníku a uspěje méně než polovina žadatelů, v Praze i méně než osmina přihlášených. Tyto jedenáctileté děti mají obvykle alespoň jednoho rodiče s vysokou školou, bydlí ve městě a jejich rodiče za ně dominantně dělají rozhodnutí o tom, zda se přihlásit.
Podle šetření TIMSS mají sice děti, které na osmiletá gymnázia chtějí, v průměru lepší znalosti matematiky, ale polovina těch, co se na ně nehlásí, je má velmi podobné. Zato mezi těmi, které se nehlásí, je čtyřikrát menší podíl dětí, jejichž otec vystudoval vysokou školu.

Na osmiletých gymnáziích mají učitelé vyšší tabulkové platy než kantoři na základních školách. Ředitelé osmiletých gymnázií v konkurenci o atraktivního zaměstnavatele jasně vyhrávají.

K čemu tedy slouží osmiletá gymnázia? Především je to úniková cesta ambiciózních a vzdělaných rodičů, kteří chtějí dostat děti z chronicky podfinancovaných základních škol, jež si nedokážou udržet kvalitní učitele. Zásadní roli pro úspěch hraje ochota rodiče nejen investovat čas do přípravy potomka, ale především mu zaplatit přípravné kurzy nebo zkoušky nanečisto. Šance, že by se dítě s horším sociálním a ekonomickým zázemím ukázalo na přijímačkách na osmileté gymnázium, natož bylo přijato, je tak zanedbatelná. Tento systém nerovných šancí je financován z daní všech daňových poplatníků.

Reálně se tím přerozdělují prostředky v rámci veřejného školství od chudých k bohatým s tím, že děti z relativně chudších poměrů zůstanou u hůře placených učitelů na základních školách, což může mít dlouhodobý dopad na jejich kariéry. V tomto kontextu se tak jeví jako skoro „zanedbatelný“ problém, že se zde vybírá tzv. elita ve věku, kdy to prakticky nemá smysl. Děti nejsou schopny racionálně pochopit složitý konkurenční boj, ve kterém hraje větší roli jejich zázemí než jejich schopnosti. To má negativní dopady na jejich sebedůvěru, tedy pokud zrovna stojí na špatné straně barikády. Přijímačky na osmiletá gymnázia jsou proto vlastně zbytečným závodem, který je jen důsledkem neschopnosti státu organizovat a dostatečně financovat školství tak, aby vytvářelo rovné příležitosti pro všechny. První krok k vyrovnání těchto nerovností by měl být ve zvýšení platů učitelům na základních školách, a to minimálně na úroveň těch na gymnáziích. Bez toho se dál nehneme.