Moje ohlédnutí za konferencí Škola pro budoucnost, budoucnost pro školu

Publikujeme text Petra Hlavy, ředitele Základní školy a Mateřské školy Chvalkovice o tom, co si odnesl z listopadové konference MŠMT Škola pro budoucnost – budoucnost pro školu.

Dne 19. 11. jsem měl možnost s mnoha dalšími řediteli, zástupci z řad zřizovatelů a dalšími zájemci o problematiku školství účastnit se výše uvedené konference. Konference se konala na půdě Parlamentu ČR a její záznam je k dispozici na internetu pod tímto odkazem: https://www.youtube.com/watch?v=pJFrGNzuSoA. Mezi veřejností laickou i odbornou a také v médiích je nejvíce propíraným téma inkluzivního vzdělávání. Na konferenci mu byl věnován blok číslo jedna, nazvaný Společné vzdělávání žáků. Tento článek se bude celý také věnovat mým dojmům z tohoto bloku a při jeho psaní jsem čerpal ze svých poznámek.

Mezinárodními organizacemi je českému školství vytýkána jeho přílišná selektivnost. Děti rozdělujeme na žáky víceletých gymnázií, žáky běžných základních škol a žáky, kteří dříve navštěvovali školy tzv. zvláštní, které svou vzdělávací náplní nahradily školy praktické.

Dojmy, které jsem si odnesl, jsou tyto: inkluze bude a zbytek je stále jaksi na vodě. Ani jeden z příspěvků nerozptýlil mé obavy, se kterými jsem na konferenci jel. V první řadě, kde se seženou prostředky na inkluzi. Minimálně ve dvou příspěvcích zaznělo, že inkluze bude finančně náročná. Je obecně známou věcí, že české školství je dlouhodobě podfinancované. Nyní budou ve zvýšené míře potřeba finance na asistenty, pomůcky, školení pro pedagogy, školní psychology a kdoví, co ještě. Druhým zásadním důvodem k obavám je nárůst byrokracie, které již je beztoho ve školství nadbytek. Princip práce s inkludovaným žákem je následující. Učitel bude mít k dispozici soubor opatření, která by měla žákovi pomoci. Pokud tato opatření selžou, žák bude zaslán na vyšetření do pedagogicko-psychologické poradny. Odtud se vrátí s doporučeními na další pomocná opatření, a pokud selžou i tato, celé kolečko se bude opakovat. Při čekacích dobách na vyšetření v poradnách velmi dynamický proces. Za školní rok se snad k něčemu dobereme. Pokud budeme chtít proces rychlejší, potřebujeme více lidí v poradnách. A zase jsme u peněz.

Na ministerském postu se již vystřídalo za dobu samostatné existence České republiky 16 ministrů. Každý přicházel s nápady, kterak naše školství pozvednout na evropskou úroveň. Mnozí podléhali tlaku různých lobbistických skupin. Proto za ministryně P. Buzkové bylo prosazováno vzdělání všeobecné a víceletá gymnázia byla v kurzu. Za jejích následovníků postupně získala vliv skupina, která prosazovala technické vzdělávání, a v současnosti, jak podotkl jeden z řečníků poslanec Petr Kořenek, je ministerstvo ovlivňováno zástupci nevládních organizací. Já bych si za sebe přál mít klid na práci a místo vyplňování stohu lejster se raději věnoval tomu, od čeho tu my učitelé jsme, tedy hlavně učení. Momentálně se zdá, podle slov jedné z diskutérek, že výuka již není na prvním místě, důraz má být kladen na rozvoj sociálního klimatu a dobrou atmosféru ve škole. Neříkám, že dobrá atmosféra není nutná, ale jsme učitelé, a proto máme učit. Socializace, slušné chování by mělo být dětem v první řadě vštěpováno rodinou, před nástupem do školy. Možná se jedná pouze o můj dojem, ale zdá se mi, že v tomto bodu stále více rodin selhává. My se snažíme, aby z našich žáků vyrůstali slušní lidé, kteří se začlení do společnosti.  Podobně by neměl být kladen důraz na výkon. Zvláštní, že tento požadavek je v rozporu s příklady uváděné v knize Nastavení mysli od psycholožky Carol Dweck.. V této knize je několik kapitol věnováno i práci učitelů a jedním z důležitých aspektů práce učitele je jeho náročnost na žáky. Doporučoval bych tuto knihu přečíst každému rodiči a pedagogovi jako cenný zdroj k zamyšlení.

Závěrem bych chtěl s lehkou nadsázkou podotknout, že na příští konferenci bych spíše než náměstky z ministerstva školství ocenil někoho z ministerstva financí, neboť zavedení inkluze stojí a padá na finančních zdrojích. Pokud finanční prostředky nebudou, inkluze se začne podobat snaze vyhrát závody formule jedna v trabantu. V lepším případě do cíle nedojedeme, v tom horším se nabouráme. Na každý pád, za současných podmínek nevěřím, že je inkluze v tom rozsahu, jaký je nám různými spolky prezentován, proveditelná.