Mo(u)dří už vědí

V českém vzdělávacím rybníku zuří bitva. Koráby Inkluzistů pálí ze všech děl a bárky Segregátů jim stejnou silou odpovídají. Vzduchem létají ostré předměty i ostrá slova. Vyhraj, nebo zhyň!.. Přiznávám, že sleduji bitvu o inkluzi zpovzdálí, protože se primárně oblasti mého profesního zájmu, jíž je střední odborné vzdělávání, nedotýká. Ale jen zdánlivě – to, co se děje na základních školách, brzy ovlivní školy střední a pak i vysoké.

 Snaha snížit vyčlenění žáků, ovlivněných sociálním, mentálním či tělesným handicapem, je správná a chvályhodná. Však už se o to přes 20 let školy v rámci integrace snaží. Je až s podivem, pokud porovnáváme náklady na začleňování žáků u nás a v zahraničí, jak efektivní naše školy jsou. Počet těchto žáků v základních školách rok od roku narůstá. Ale snaha „nadirigovat“ do základních škol všechny žáky praktických škol? A to bez jakéhokoli plánovaného navýšení rozpočtů?

 Navíc tu souběžné a v tichosti probíhá snaha zrušit přílohu Rámcového vzdělávacího programu ZŠ, upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením. Myslí si snad autoři záměru, že takové dítě zvládne v běžné základní škole větné rozbory, řešení rovnic, či dva cizí jazyky? Do půllitrové nádoby ani ten litr nenalijete. Bude snad moci zažít dítě s takovými predispozicemi při svém vzdělávání pocit úspěchu?

 Dalším nenápadným krokem je snaha postavit hodnocení žáků na formativních principech, tj. velmi zjednodušeně řečeno nahradit známkování slovním hodnocením. Opět – veskrze pozitivní nástroj je tu prosazován v situaci, kdy základní školy ve velkém nenaplňují to, co po nich společnost požaduje, tj. aby jejich absolventi získali základy pro další stupně vzdělávání. Vždyť slovním hodnocením jde tak krásně relativizovat, že žák něco neumí…

 Pokud vzpomínám na kampaň Česko mluví o vzdělávání, jedním z výsledků diskuzí bylo, že je pro budoucnost výhodné, aby děti byly vzdělávány pokud možno co nejdéle společně se svými vrstevníky. Jak to, že asociace ve vzdělávání nyní tak vehementně protlačují myšlenku plné inkluze a na druhé straně jim nevadí vyčleňování jiné skupiny dětí do výběrových tříd, či na víceletá gymnázia? V jejich poctivé úmysly uvěřím, až si přečtu také o škodlivosti takového typu selekce. Koneckonců, pokud OECD a jiné zahraniční instituce mluví o přílišné selektivitě našeho systému, mluví o úrovni „secondary“. Možná to bude pro mnohé překvapivé, ale myslí tím 2. stupeň základního školství, nikoli střední školy (ty jsou „upper secondary“).

 Každý, kdo si dokáže tato fakta dosadit do jednoduché rovnice, by už měl mít jasno. Jako v tom hlavolamu, kdy stačí jen pospojovat popořadě všechna čísla na obrázku a už vidíte, co bylo dosud očím skryto. Výsledkem takových opatření bude to, že kvalita základních škol, bude výrazně upadat. Stanou se z nich „zbytkové“, či „vyloučené“ školy, tak jak jsme viděli např. v televizní reality-show „Třída 8.A“. A naroste tlak rodičů, kteří budou chtít své děti přesunout do jiných, „exkluzivních“ škol, i kdyby za to měli platit.

 Dívám-li se na školský systém jako na vzájemně propojený celek, kde změna jedné jeho části automaticky ovlivní i ty zbývající, není těžké odhadnout, kam současný tlak na plošnou inkluzi povede. Nevíte, kde v této nejisté době investovat s jistotou návratnosti (a s tučným státním příspěvkem) svoje volné finanční prostředky?

Moudří už vědí…