Hledáme neviditelné talenty, a to i ty ze znevýhodněného prostředí, říká Patrick Gaule

„Práce s tutorem, zájmové kroužky, soustředění, letní tábory – všechny tyto způsoby rozvíjení dětí a dospívajících s mimořádným nadáním jsou skvělé, ale často se za ně musí platit. Chceme přispět k tomu, aby byly dostupné i nadaným žákům ze znevýhodněného prostředí,“ říká Patrick Gaule. Je spoluzakladatelem dvou neziskových organizací, které se svým týmem za tímto účelem vybudoval. V jedné z nich realizují program Backing Invisible Geniuses (BIG, česky zhruba „pomáháme neviditelným talentům”), který poskytuje stipendia vybraným medailistům mezinárodních vědeckých olympiád. Díky tomu mohou studovat na prestižních univerzitách ve Velké Británii.

Zajímalo by mě, zda je ve vašem zájmu o mimořádně nadané děti něco osobního – byl jste sám takové dítě?

Ani ne. Možná jsem byl trochu neobvyklé dítě, hodně jsem četl, hodně jsem se zajímal o historii, ale mimořádným nadáním bych to nenazval. Ani jsem ve škole neměl nijak zvlášť dobré výsledky. Tedy nebyly špatné, ale ani vynikající.

Děti s mimořádným nadáním nejsou přece vždy premianty.

To je pravda.

Některé i velmi inteligentní děti by na olympiádě nezazářily a jiné se dokonce takovým soutěžím vyhýbají velkým obloukem. Váš program BIG ale podporuje právě medailisty mezinárodních olympiád. Pokud je nazýváte neviditelnými talenty, co ti ostatní, kteří se soutěží neúčastní, ti jsou přece ještě méně viditelní?

Ano, tento způsob identifikace nadání není dokonalý a my jsme si toho vědomi. Není to bezchybný klíč, jak odhalit nadané děti. Některé skutečně nerady soutěží. Nebo by si na olympiádě vedly velmi dobře, ale nedostaly k tomu příležitost. Nadání a tvořivost mají také mnoho podob a projevů…

Rozhodli jsme se začít s podporou medailistů z mezinárodních olympiád, protože i na takto úzce vymezeném poli zbývá ještě spousta práce. Jsou mezi nimi teenageři, kteří by bez finanční podpory nemohli studovat ve Velké Británii, byť je tamní prestižní univerzity bez problémů přijmou. Postupem času pak můžeme přidat další cesty, jak mladé talenty rozpoznávat. Zatím jsme velmi malý program. Začali jsme loni na podzim a v prvním roce dokážeme podpořit jen 20-30 studentů.

Mladým lidem s excelentními výsledky poskytují stipendia různé nadace. V České republice vím o dvou takových organizacích. Je váš program v něčem výjimečný ve srovnání s ostatními?

Školné na Oxfordu, Cambridge, Imperial College London a dalších vynikajících univerzitách může stát i více než čtyřicet tisíc liber ročně, a to nejsou jediné nutné výdaje. Na všechny tyto univerzity vítězové mezinárodních soutěží budou zřejmě přijati bez velkých potíží. Ale někteří si studium prostě nebudou moci dovolit. Stipendia v některých případech pokrývají pouze část celkových nákladů, zbytek musí nést rodina. To automaticky vylučuje ty, které nemají finanční rezervu. Náš program pokrývá téměř všechny výdaje včetně životních nákladů.

Můžete uvést příklad příjemce vašeho stipendia? Profil někoho, koho jste vybrali.

Na našem seznamu je například student z Bosny, který je držitelem medaile z mezinárodní olympiády. Už jako teenager pracuje ve start-upu zabývajícím se umělou inteligencí a byl přijat na Oxford. V programu BIG nerozhodujeme o tom, na kterou univerzitu student půjde, to jde mimo nás, my pouze poskytujeme finanční podporu těm, kdo byli přijati a požádali o ni. Tento zmiňovaný student a jeho rodina by v žádném případě nemohli náklady na studium pokrýt. Alternativou je pro něj studium v Sarajevu, což je v pořádku, ale samozřejmě mu to nedává stejné možnosti růstu.

Co byste odpověděl někomu, kdo by se domníval, že vaše iniciativa přispívá k odlivu mozků? Určitě je to pomoc vybraným studentům, ale také to výrazně pomáhá Spojenému království, kde je teď nesmírný důraz na technologické inovace jako konkurenční výhodu země.

Myslím si, že to může být dobré jak pro rodnou zemi studenta, tak i zemi, kde bude studovat. Pokud se jen někteří z příjemců stipendií rozhodnou vrátit do svých zemí, už to bude mít velmi dobrý dopad. A i když někdo po ukončení studia zůstane ve Velké Británii, může své zemi původu přinést spoustu výhod. CERGE-EI, kde jsem pět let pracoval (a která mě nyní pozvala, abych v Praze vystoupil s přednáškou, o které mluvíme), založil ekonom a profesor Kolumbijské univerzity ve Spojených státech Jan Švejnar, který odešel z Československa jako student.

Osobně si také myslím, že pokud existuje pobídka ke studiu v zahraničí ve formě stipendií, je to „pull faktor“, motivace pro mladé, šikovné lidi, aby se vydali na vzdělávací cestu, která může být pro ně, ale i pro společnost velmi přínosná, a to i když nakonec do zahraničí neodejdou. Před rokem nebo dvěma byla v jednom uznávaném ekonomickém časopisu publikována studie týkající se jiného oboru, ale podle mě přesto k věci. Když se pro zdravotní sestry z Filipín stalo snazší pracovat ve Spojených státech (které odstranily některé migrační bariéry), na každou sestru, která odešla do USA, připadlo osm dalších vyškolených sester. Opatření pravděpodobně motivovalo více mladých lidí k tomu, aby šli studovat na zdravotní školy, a ne všichni z nich odešli pracovat do zahraničí.  

Na svých webových stránkách označujete zakladatele Open AI jako velmi rané technologické talenty a příklady k následování. Nadaní lidé se dokáží opravdu hluboce ponořit do toho, co je zajímá, a dosáhnout v tom dokonalosti – ale také mají sklon vyhýbat se tomu, co je nezajímá. Lidé z Open AI jsou vizionáři, kteří projevují silnou vůli vnést do světa kolosální změnu. Jsou také velmi mladí. Možná se mýlím, ale mám podezření, že nečetli Dostojevského Démony. Jejich myšlení mi připadá velmi technické a jejich sebevědomí poháněné spoustou peněz vydělaných díky jejich podnikání. Není nebezpečné, když se moc koncentruje v rukou lidí bez všeobecného vzdělání a dostatečné životní zkušenosti?

Souhlasím s vaší obavou, myslím, že je velmi oprávněná. Ale naše malá neziskovka nemůže vyřešit všechny problémy světa (směje se). Lidé, kteří stojí za technologickými start-upy, jsou skutečně často úspěšní a mocní už jako velmi mladí a nemusí dobře využívat svou moc nebo si umět představit všechny důsledky, které jejich rozhodnutí přinesou. Ano, širší, všeobecné vzdělání může být řešením problému. Já sám jsem takovým vzděláním prošel, učil jsem se na gymnáziu řečtinu a latinu, četl jsem spoustu knih. Možná odtud pramení můj zájem o otázky nerovnosti.

Doktorát jsem dělal na EPFL (École Polytechnique Fédérale de Lausanne). I když je to technická univerzita, učební plán je širší a studenti navštěvují i humanitní předměty. A myslím si, že být vystaven myšlenkám tohoto druhu je velmi dobré.

Tým CERGE-EI vás vyzval, abyste k českému publiku promluvil o tom, jak povzbudit a podpořit matematicky nadané děti ve škole i mimo ni. Byl jste vy během školní docházky podporován ve svém nadání?

Prošel jsem standardním vzděláváním ve Švýcarsku. Škola mi připadala dost nudná, nebyla pro mě dostatečnou výzvou. Nudná ne v tom smyslu, že by mě intelektuální věci nebavily, naopak. Ale myslím si, že mě škola bývala mohla posunout dál.

Jak jste získal expertízu v oblasti podpory nadání?

V Global Talent Network pomáháme nadaným středoškolákům se rozvíjet pomocí online platformy, ale také poskytujeme malé granty organizacím v různých zemích, které s takovými žáky pracují. V rámci této podpory mluvím s lidmi z těchto organizací, dozvídám se od nich, jak co dělají a co jim funguje. Také jako univerzitní profesor a akademik čtu k tématu články a hovořím o něm s kolegy. Přednášku jsem postavil na těchto zdrojích.

Jako jeden ze způsobů podpory nadaní uvádíte školy pro nadané. Tomuto pohledu rozumím, specifické vzdělávací potřeby mimořádně nadaných žáků může taková speciální škola dobře naplnit. Mě ale velmi obohatilo to, že jsem chodila do úplně běžné, obyčejné školy. I když jsem ve třídě neměla nikoho, s kým bych se mohla podělit o své myšlenky o knihách, i tak jsem měla s ostatními dětmi různé vztahy a interakce, mimo školu jsme si spolu hráli, a teď jsem ráda, že jsem mohla poznat tak různé lidi ve věku, kdy se inteligence ještě tolik nepočítá. Máte k tomu nějaký komentář?

Pro nadané děti školní léta často nepřinášejí příjemné zážitky. Jsou chytré, ale nejsou pro ostatní dost „cool“. Nemají často ve třídě dobré postavení, mají také jiné zájmy. Někdy jsou nejmladší ve třídě, protože přeskočily ročník. Ze všech těchto a dalších důvodů se nadané děti ve škole mohou cítit osamělé a izolované. Když pak jedou na matematický tábor a setkají se tam s dětmi s podobnými zájmy, úplně rozkvetou, jsou šťastné, je to velmi dobré pro jejich duševní pohodu. Něco podobného jsem zažil, když jsem jako dítě začal navštěvovat šachový kroužek. Myslím, že je dobré, aby nadané děti měly možnosti potkat se s někým, s kým si rozumí a s kým sdílí své zájmy, ale možná není dobré, když jsou trvale pohromadě jen s podobnými dětmi. Měly by dostat příležitost komunikovat s různými typy lidí.

Spolupracujete s CERGE-EI na jejich projektu TALENT, má s ním nějakou souvislost vaše návštěva Prahy?

Od zahájení jejich programu před rokem spolu pravidelně hovoříme a vyměňujeme si nápady na výzkumy, které by bylo možné v této oblasti provádět. Já se možná trochu více zajímám o mezinárodní rozměr podpory nadání a o starší děti, ty, které míří na vysoké školy, zatímco CERGE-EI se více zaměřuje na dřívější fáze rozvoje nadání. Ale i tak se to docela překrývá, takže sdílíme různé nápady.

Na vašich webových stránkách je také zmíněn výzkum, který ukazuje, že vítězové olympiád obvykle výrazně překonávají své spolužáky v doktorských studijních programech. Dokážete jako univerzitní profesor u studentů snadno rozlišit, kdo je mimořádný talent a kdo je spíše průměrný? Může se stát, že někoho přehlédnete a teprve později se ukáže, že ten člověk měl velký potenciál?

Myslím, že by bylo zajímavé se na tohle ptát učitelů na dřívějších stupních vzdělávání. Já v současné době učím hlavně v magisterských programech a rozpoznat něčí plný potenciál není úplně snadné. Ale když jsem žil v Praze a učil na CERGE-EI, pracoval jsem s doktorandy a mohl jsem je pozorovat poměrně dlouho, od chvíle, kdy se přihlásili, až po fázi, kdy byl jejich výzkum hotový, včetně disertační práce. Byli mezi nimi velmi talentovaní lidé, kteří předložili úžasné výzkumné návrhy, ale výsledek nebyl kdovíjaký. A naopak, někteří lidé, kteří na začátku nijak neohromili, si pak vedli velmi dobře. Samozřejmě bychom si neměli osvojovat myšlení typu „z těch, kdo nejsou geniální v deseti, už nic geniálního nikdy nevypadne“, to rozhodně ne.  Moje sdělení je spíš toto: pokud je někdo v 17 letech obrovsky nadaný, snažme se ho osvobodit od všech omezení, která mu brání se plně rozvinout.

Jiná studie umístěná na vašich webových stránkách říká, že lidé, kteří odešli studovat na dobré zahraniční univerzity, produkují více vědeckých prací než ti, kteří zůstali ve své vlasti. Jsou z nich produktivnější vědci. Někdy se zdůrazňuje přínos nadaných lidí pro společnost, a dokonce se ekonomicky vyčísluje. Přemýšlím, zda nemůže být trochu ošemetné kvantifikovat společenskou hodnotu jakéhokoliv člověka. Sami nadaní lidé, alespoň někteří z nich, nechtějí být považováni za cennou komoditu, za zdroj, nechtějí být zatěžováni očekáváním druhých. Jaký je váš pohled na tuto věc?

Ano, nikdy bych nenavrhoval kvantifikovat hodnotu lidí. Co by mě ale mohlo zajímat, je vyčíslení dopadu investic. Určitě se nás budou ptát a sami budeme chtít vědět, jaký dopad měl náš program BIG. Potřebujeme vědět, zda je to dobrá investice, nebo ne. Zda to, co děláme, je dobrý nápad, nebo zda bychom místo toho neměli dělat něco jiného. K tomu asi nějaká čísla budeme potřebovat.

My se vlastně snažíme spíš o snížení ekonomické podmíněnosti rozvoje nadání. Všechny ty způsoby podpory matematicky nadaných dětí, které jsem vyjmenoval ve své pražské přednášce – tutoring, letní tábory, kroužky – skoro vždy rodinu něco stojí. My usilujeme o to, aby to bylo dostupné všem, i nemajetným. Například jedna z organizací, se kterou spolupracujeme, sídlí v Mongolsku. Mají velmi dobrý vzdělávací kurz, ale nemají dost prostředků, a tak žádají rodiny, aby finančně přispěly. To samozřejmě vyřazuje některé děti, jejichž rodiny zaplatit nemohou. Nyní, díky našemu grantu, může organizace své kurzy nabídnout všem bez rozdílu.

CERGE-EI je české výzkumné pracoviště, společně provozované Univerzitou Karlovou a Akademií věd České republiky. V roce 2023 ve spolupráci s Nadací RSJ zahájilo projekt TALENT.

Text vyšel ve zkrácené podobě v příloze Akademie Lidových novin.