Návrh potřebných kroků ke zkvalitnění vzdělávání v ČR

Publikujeme návrh priorit a konkrétních řešení vzdělávací politiky, který EDUin vypracoval na základě žádosti premiéra ČR Andreje Babiše po společné schůzce. Definovanými prioritami je zejména bezpodmínečná nutnost zvýšit investice do vzdělávání, uskutečňovat vzdělávací politiku na základě evidence based zjištění, podpořit učitelství jako klíčové společenské povolání a roli ředitelů zejména jako pedagogických lídrů a manažerů. Návrh, jenž předpokládá vznik Národní rady pro vzdělávání jako apriori expertního tělesa, byl předán předsedovi vlády.

Návazné podklady vyžádané na pracovním setkání premiéra Andreje Babiše s EDUin dne 10. 8. 2018

1. Jasná vize

Vzdělávání by mělo být jednou z nesporných priorit vlády i celé společnosti.

Chybí shoda na základní podobě kam a jak by měl český vzdělávací systém směřovat a co by měl absolventům dát. Místo toho je systém zatěžován častými, kolikrát protichůdnými dílčími změnami. Každá změna ve školství se na výstupu projeví nejdříve za 10 – 15 let, proto je třeba promyšlené, dlouhodobé a neměnné strategie. Potřebujeme celospolečenský i politický konsensus a zároveň takovou podobu vzdělání, jenž se osvědčí i v delší budoucnosti. Velmi nebezpečným jevem jsou narůstající regionální rozdíly ve vzdělávání.

Navrhujeme:

• ustavit Národní radu pro vzdělávání – nezávislé expertní uskupení, poskytující směřování a zpětnou vazbu na změny ve vzdělávacím systému a kontrolu naplňování vzdělávacích strategií, v menšinovém podílu zde mít zastoupeny i politiky napříč politickým spektrem kvůli dosažení konsensu, brát v potaz expertní shodu nad směřováním vzdělávací politiky
• sestavit kvalitní dlouhodobou Strategii rozvoje vzdělávání do roku 2030 prodiskutovanou s odbornou veřejností
• velké regionální rozdíly mezi školami řešit meziresortně, zejména s ohledem na příčiny socioekonomického charakteru

2. Data a informace

Je zarážející, že rozhodování a především investice do vzdělávání se dějí téměř bez dat a zpětného vyhodnocování efektivity. Proces rozhodování o změnách není spojen s analýzou dopadu. Informovanost učitelů a veřejnosti o konkrétních krocích a záměrech MŠMT při realizaci vzdělávací politiky je nedostatečná, opožděná, někdy i nejasná. Při zavádění systémových změn se opakují znovu staré problémy.

Navrhujeme:

• zavést princip evidence based policies jako standardní model rozhodování
• připravované legislativní změny vždy podrobit analýze dopadů na všechny klíčové aktéry (RIA)
• všechna data, která mohou být zveřejněna, jsou zveřejňována jako otevřená data
• vznik samostatné statisticko-analytické instituce podřízené MŠMT
• komunikovat s veřejností, vysvětlovat nezbytné reformy školství v kontextu celospolečenských změn

3. Finance

Chceme-li být konkurenceschopnou znalostní ekonomikou a společností, neobejdeme se bez adekvátních investic do školství. Vyspělé státy investují do vzdělávacích systémů 5 a více procent HDP.

Žádné zásadnější změny českého vzdělávání nedocílíme, dokud nebudeme investovat adekvátní prostředky, vše ostatní jsou dílčí kosmetické změny. Stávající systém je dlouhodobě vyčerpaný a jede bez invence setrvačností.

Navrhujeme:

• celkové navýšení finančních investic do vzdělávání – potřebný nárůst celkového rozpočtu MŠMT o 2 % HDP (cca 100 mld. Kč do 2021)
• fixovat navýšení platů učitelům nikoliv na nominální částku, ale na 150 % průměrného platu (aby se učiteli stávali ti nejlepší, musí jít o nadstandardně odměňovanou profesi s dostatečnou prestiží)

4. Ředitelé

Ředitel školy je nejdůležitějším článkem, od něho se odvíjí výběr pedagogů i směřování a kvalita vzdělávací instituce.

Navrhujeme:

• zlepšení odměňování začít od nich – ředitel je manažerem středně velké firmy, měl by tedy dostávat adekvátní odměnu (zhruba trojnásobek průměrného platu)
• výběr ředitelů musí být založen především na odborných kritériích, nikoliv politicky v rukou zřizovatelů škol – změnit konkurzní vyhlášku, aby hlavní slovo při konkurzu měli odborníci na řízení ve školství
• za dobrou odměnu je třeba vyžadovat kvalitu – definovat Standard kvality ředitele školy, propojit i s výsledky školy v hodnocení od České školní inspekce
• soustředit ředitele na pedagogické a manažerské řízení školy, ulevit jim od administrativy a byrokracie – v rámci reformy financování posílit prostředky na outsourcování některých administrativních činností, případně na vznik funkcí tajemníka na větších školách (tajemníci by se starali o organizační chod a o budovu, ředitel by byl především pedagogickým lídrem)
• vytváření “profesních rezerv” – skupiny kvalifikovaných lidí dlouhodobě se připravujících na funkci ředitele školy

5. Učitelé

O profesi učitele s ohledem na nízký kredit a neodpovídající odměnu není zájem. V kombinaci s nevhodnou novelou zákona o pedagogických pracovnících školství opustilo mnoho zkušených lidí. Již nyní je akutní nedostatek kvalifikovaných pedagogů a do budoucna se bude s ohledem na stáří sboroven situace dosti rapidně zhoršovat odchodem dosluhující generace do důchodu. Zájem mladých o studium pedagogiky je malý a často jde až o třetí volbu vysoké školy v pořadí. Díky tomu v kombinaci s náročností povolání více jak polovina absolventů pedagogických fakult do školství vůbec nenastupuje.

Je proto nezbytné otevřít učitelskou profesi, jinak hrozí, že ve školách bude do deseti let učit navzdory zákonu na výjimku mnoho nekvalifikovaných lidí sotva s maturitou.

Navrhujeme:

• změnit zákon o pedagogických pracovnících tak, aby se do škol mohli vrátit vysokoškoláci i s jiným než pedagogickým vzděláním, kteří pouze dílčí praktickou zkouškou osvědčí, že učit dovedou (možno spojit s garancí a dobrozdáním konkrétního ředitele školy)
• vytvoření komplexního systému podpůrných pedagogických profesí a jeho adekvátního financování (např. asistent pedagoga, psycholog, etoped, speciální pedagog, lektor češtiny jako cizího jazyka atd.)
• reformu způsobu přípravy budoucích pedagogů – zvýšení podílů praxe, propojení studia s adaptační fází ve škole skrze systém podpůrných pedagogických profesí (viz program Učitel naživo)
• reformu systému dalšího vzdělávání pedagogů do modelu kontinuální přípravy podobně, jako je tomu u lékařů
• školám s nedostatečnou kvalitou a neuspokojivými výsledky namísto sankcí nabízet odbornou pomoc – např. prostřednictvím zavedení regionálních školních superintendantů (konzultantů a mentorů kvality vzdělávání), popřípadě o tuto složku rozšířit kompetence a kapacity České školní inspekce

6. Kvalita pedagogického procesu a výsledky vzdělávání

Doba a společnost se zásadně proměnily, školy na to musí reagovat. Učitelé nemohou donekonečna učit 20 let staré věci 30 let starými metodami.

Navrhujeme:

• podporu vzdělávání na druhém stupni ZŠ. Snížení míry exkluze, zavádění podpůrných profesí, proměna stylu vyučování s důrazem na samostatnost a kooperaci. Zrovnoprávnění manuálních a intelektuálních činností ve škole (možnost zažít úspěch i v jiných než intelektuálních činnostech)
• snížit formální selekci a dvoukolejnost systému (společná škola co nejdéle; snížit procento dětí do 15 let mimo hlavní proud a přiblížit se tak vyspělým zemím), stanovení dlouhodobé strategie v oblasti víceletých gymnázií
• zrušení jednotných přijímacích zkoušek – o podobě přijímacího řízení by měl rozhodovat ředitel školy
• podporu komunitní role školy – posilování propojování formálního a neformálního vzdělávání a veřejných aktivit pro všechny věkové skupiny (když už provozujeme školu, nabízejme ji po celý den až do večera co nejširší paletě lidí)
• proměnu a modernizaci středního školství – důraz na všeobecnou složku vzdělávání ve všech typech středních škol – každý žák by měl mít šanci na všeobecný rozhled nutný pro úspěšný život v dnešní společnosti (jazyky, IT gramotnost, finanční gramotnost, aktivní občanství, mediální gramotnost…)
• zaměřit se zejména na stav a vývoj učilišť – jejich nenaplněné, neekonomické kapacity zredukovat a soustředit do spádových center odborné přípravy, které bude efektivně možné provozovat se špičkovým vybavením a kvalitním personálem
• vedle toho v odborné části zavést duální model – zaměstnavatelé si nesmí jenom klást požadavky, ale měli by se i finančně podílet (podobně, jako je tomu v Německu)
• zavádění formativního hodnocení oproti sumativnímu, snižovat kontrolní funkci hodnocení ve prospěch podpůrné
• podporu neformálního vzdělávání a hledání cest k propojení s formálním vzděláváním

Reforma podoby maturitní zkoušky:

• nejprve je nutné nalézt shodu v úloze maturity odvisle od vzdělávací strategie, zakotvit její místo vůči ostatním podobám získání kvalifikace (např. mistrovské zkoušky)
• zrušení povinné maturity z matematiky, dokud se značně nepromění výuka předmětu, zaměření úloh a výsledky žáků
• společná část v podobě centrálních testů jako nepodkročitelné minimum pro všechny na všech typech škol – ověřovat zde dovednosti, které budou potřebovat všichni maturanti bez ohledu na budoucí uplatnění – cizí jazyky v obdobné podobě jako dosud navázané na SERR (Společný evropský referenční rámec jazyků), v českém jazyce především schopnost porozumět různým druhům textů (odborný, umělecký…) a věcně i pravopisně se správně vyjádřit
• více samostatnosti a odpovědnosti školám – profilovou část maturity svěřit školám, včetně slohu a ústního zkoušení z češtiny i cizích jazyků
• školy mohou postupně v rámci profilové části zavádět progresivní prvky simulující reálné uplatnění – například závěrečný projekt, obhajobu ročníkové práce, maturitu s připojením k internetu podle dánského modelu apod.
• nejlepším žákům umožnit skládat i na českých školách v širší míře mezinárodní maturitu IB (International Baccalaureate)

Zpracoval: EDUin, o. p. s.                                                                                                               16. srpna 2018