Text zaslaný odborníky na adresy potenciálních ministrů školství.
Vážený pane ministře, vážená paní ministryně,
brzy stanete v čele ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Rádi bychom Vám popřáli úspěch a přidali několik podnětů. České školství vzkvétá – ale mohlo by více, lépe a radostněji. Co tomu brání?
Váš mandát je čtyřletý, ale ministr(yně) školství setrvá ve své funkci v průměru dva roky (ať to počítáme od r. 1918 či už od r. 1848), v novodobé historii (po r. 1989) už jen rok a půl. Práce je mnoho a čas krátký, co dělat? Vyvinout úsilí k dosažení shody, která vydrží více volebních období.
Svými výdaji na vzdělávání demonstruje každá země svou starost o budoucnost. Z třiceti členů OECD mají jen čtyři nižší podíl HDP investovaný do vzdělávacího systému než ČR. Více do školství investuje ale i mnoho zemí méně rozvinutých, třeba Ukrajina nebo Keňa. Nejde jen o celkový objem finančních prostředků, revizi potřebuje i struktura a toky.
Výzkumy dokazují, že učitelé a učitelky jsou pro kvalitu vzdělávací soustavy rozhodujícím faktorem. Ve Finsku, premiantu různých vzdělávacích žebříčků, z přihlášených ke studiu na pedagogických fakultách vybírají jen 10 % nejlepších. I u nás budou učit ti nejlepší, když zvýšíme atraktivitu učitelského povolání.
Podíl lidí s vysokoškolským vzděláním je u nás poloviční oproti západním zemím. Kdybychom chtěli dosáhnout průměru EU, muselo by si vysokoškolské vzdělání doplnit 669 tisíc obyvatel ČR. Dynamický vývoj světa žádá ochotu měnit zažité stereotypy, vůli reformovat.
V ČR se i dospělí vzdělávají v poloviční míře než na Západě. Motivace k celoživotnímu učení chybí.
Finanční spoluúčast studujících na vysokých školách je dnes ve světě běžná ve většině zemí rozvinutých, ale i méně rozvinutých, třeba v Albánii nebo v Kazachstánu. Zaklínat se sociálními ohledy je nevkusné a tváří tvář stejně starým studujícím vyšších odborných škol, kteří školné běžně platí, pokrytecké. Odvádí pozornost od úkolu přizpůsobit naší vzdělávací soustavu požadavkům 21. století.
Diskuse o státních maturitách je stejně planá a zacyklená jako diskuse o školném. Jako by forma zakončení středoškolského vzdělávání (ve většině evropských zemí externí) byla jediným problémem českého školství.
Vzdělání je klíčem ke štěstí jednotlivce i blahobytu národů a není ho nikdy dost. Přebíráte na svá bedra zodpovědnost za vzdělanost našeho národa, a tak Vám k tomu přejeme hodně moudrosti – schopnosti odlišit podstatné od nepodstatného.
Ve dnech 8. – 11. června 2010 vyjádřili s textem souhlas vzdělávací experti:
Mgr. Eva Abramuszkinová Pavlíková, MA
Mgr. Zdeněk Bělecký
Ing. Bc. Vít Beran
RNDr. Ing. Lenka Cimbálníková
Prof. RNDr. Martin Černohorský, CSc.
RNDr. Dominik Dvořák
PhDr. Ondřej Hausenblas
Prof. RNDr. Milan Hejný, CSc.
Doc. RNDr. Jan Hendl, CSc.
Mgr. Jana Hrubá
Doc. RNDr. František Ježek, CSc.
Doc. Jaroslav Kalous, Ph.D.
Ing. Michal Karpíšek
PhDr. Ladislava Knihová
Ing. Jan Kovařovic, CSc.
Ing. Lenka Lukášková, Ph.D.
Doc. Ing. Daniel Munich, Ph.D.
Doc. RNDr. Pavel Nováček, CSc.
PhDr. Jana Nováčková CSc.
Doc. PhDr. Eva Opravilová, CSc.
Doc. RNDr. Pavel Petrovič, CSc.
PaedDr. Jiří Pilař
Prof. PhDr. Milada Rabušicová, Ph.D.
Prof. PhDr. Karel Rýdl, CSc.
Prof. PhDr. Vladimír Smékal, CSc.
Mgr. Jaroslava Barbara Sporková
PaedDr. Jan Šťáva, CSc.
RNDr. Ondřej Šteffl, CSc.
PhDr. Václav Trojan, Ph.D.
Doc. PhDr. Josef Valenta, CSc.
Doc. PhDr. Arnošt Veselý, Ph.D.
Mgr. Aleš Vlk, Ph.D.
Doc. Ing. Helena Vomáčková, CSc.
Prof. RNDr. Jiří Zlatuška, CSc.