Nově příchozí středoškoláci nejsou na první ročník dobře připraveni, ukazují data ČŠI. Neví, jak se učit nebo pracovat samostatně

Spuštění očekávaného systému DiPSy pro přihlášení na střední školy se muselo odložit o jeden den. Ve čtvrtek systém nefungoval.

Zásadní změna v českém školství, kterou je digitalizace přihlášek na střední školy, se připravovala rok. A jak přiznal šéf Cermatu Miroslav Krejčí, stále se ještě připravuje. Konkrétně zmíněný algoritmus, který bude žáky rozdělovat na školy na základě jejich výsledků v testu jednotné přijímací zkoušky a priority, na jakou školu by chtěli nejvíce. Kritika se na Cermat snáší z mnoha stran – opozice má změnu za šlendrián a amatérismus, po nespuštění systému internet zaplavily vtipy, že odložení spuštění systému ani nikoho nepřekvapuje. Krejčí v pořadu 360° na CNN Prima NEWS vysvětloval, že to mohli celé odložit, ale digitalizaci by to posunulo o další roky. Kritiku si vysloužil také za to, že na přípravě systému pracovalo pět IT techniků (Seznam zprávy) na dohodu o provedení práce. Systém DiPSy se naplno spustil až v pátek večer (iDNES), poté, co bylo vyřešeno, že nenahrával přiložené dokumenty (Hospodářské noviny). Návod, jak přihlášku správně vyplnit a projít elektronickým systémem, připravil pro rodiče končících deváťáků iRozhlas či Deník N. Portál Aktuálně zase ukazuje, které školy budou mít volnější kapacity. 

Stále je tady také možnost zůstat u papírové přihlášky. Ředitelé se nyní podle Seznam zpráv bojí, že jimi budou po odloženém startu a ztrátě důvěry v přihlašovací systém zaplavení. Už proto by podle spoluzakladatele informačního centra o vzdělávání EDUin Tomáše Feřteka měl stát termín pro přihlášky prodloužit. „Především z hlediska veřejného obrazu celého toho systému. Věcně problém není až takový, přihlašování je opravdu spíše v řádu desítek minut. A jestliže na to máme skoro tři neděle, není to tak závažný problém. Když ale ministerstvo termín posune, nebudou mít potom rodiče pocit, že jsou omezení nebo poškození,” řekl pro Odpolední plus v Českém rozhlase. 

Většina středoškoláků není dobře připravená na první ročník. Tápou v řešení problémů, v samostatnosti nebo jak se vlastně vůbec mají učit, ukazují data České školní inspekce.

Do prvního ročníku střední školy nastoupilo v roce 2022/2023 necelých 135 tisíc mladých lidí. Bývalí deváťáci zamířili na střední odborné školy, učiliště či gymnázia a na novou vzdělávací kapitolu nejsou dobře připraveni. Podle výroční zprávy České školní inspekce více než 60 procent středních škol hodnotí celkovou připravenost žáků na studium jako nízkou. A to i u gymnazistů. 

Například jen 15 procent žáků gymnázií umí podle inspektorů řešit problémy, na středních odborných školách je to dokonce jen necelých 10 procent žáků. Za zodpovědné nebo samostatné nepovažují gymnaziální učitelé cca 70 procent žáků, kteří k nim přijdou studovat do prvního ročníku, střední odborné školy mají dokonce 90 procent žáků za nezodpovědné a nesamostatné. Za špatnou mají gymnázia připravenost žáků v oblasti tvořivého a logického myšlení, které si osvojilo necelých 19 procent žáků, na středních odborných školách jsou výsledky ještě horší a v této oblasti je připravených jen šest procent mladých lidí. Vůbec nejhůře jsou na tom středoškoláci s osvojením strategií učení, to se podařilo cca devíti procentům gymnazistů, potažmo jen pěti procentům žáků středních odborných škol. Podle inspektorů za tím stojí chabá příprava na předchozích stupních. 

„Negativní vliv na průběh adaptace mají zejména nedostatečné znalosti žáků ze základní školy, respektive z předchozího vzdělávání, a to více u středního odborného než gymnaziálního vzdělávání. I v ostatních sledovaných faktorech jsou patrné rozdíly mezi gymnaziálním a středním odborným vzděláváním. Střední odborné školy na rozdíl od gymnázií zdůrazňují negativní dopady nepodnětného domácího prostředí a nedostatečnou motivaci žáků,” uvádí ve zprávě.

Vliv rodinného prostředí se projevuje nejen v připravenosti žáků na vzdělávání na střední škole, ale významně ovlivňuje také jejich vysokou míru absencí. S nimi souvisí i školní neúspěchy některých žáků. Míru absencí se přitom dlouhodobě nedaří snižovat.

„Jedná se o problém, který se týká především nematuritních oborů. V průměru na jednoho žáka připadá 141 zameškaných hodin. To je v přepočtu, jako kdyby vynechal téměř jeden měsíc výuky. Školám se nedaří realizovat vhodná opatření, kterými by žáky více motivovaly k účasti na výuce. To je problematické, protože vysoká míra absence je spojena se školním neúspěchem,” vysvětluje analytička EDUinu Nikola Šrámková. Důsledkem vysoké absence pak mohou někteří žáci selhávat u maturit. „Především u nástavbového studia, kde dlouhodobě přetrvává vysoká míra neúspěšnosti. V loňském roce téměř 40 procent maturantů nástaveb neuspělo u jarního termínu,” dodává.

Že jde o přetrvávající problém upozorňují i inspektoři ČŠI. K neúspěchu u závěrečné zkoušky podle inspektorů přispívá i to, že některé odborné školy neví, jak na tom reálně jejich studenti jsou. Nemají totiž vhodně nastavený systém průběžného hodnocení vzdělávacích výsledků, který tak vždy neodráží jejich skutečné znalosti a dovednosti. U nástavbových oborů také varují, že řada žáků po přihlášení k maturitní zkoušce svého studia zanechá.

Podle České školní inspekce se střední školy stejně jako ty základní potýkají s velkou administrativní zátěží. Vedení škol a ředitelé tak mají méně času na pedagogické řízení školy. Není pak ani zájem o samotnou pozici vést střední školu. Dalším problém je podle inspektorů velký podíl nekvalifikovaných učitelů či neaprobovaných učitelů, který tak snižuje kvalitu vzdělávání nebo nedostatek specialistů, jako jsou školní psychologové. Kvůli tomu pak školy nemohou dětem včas a relevantně pomoci v době, kdy potřebují. A počet takových žáků narůstá. Stejně jako u základních škol, mají i střední školy problémy se stárnoucími pedagogickými sbory, průměrný věk učitelů je 48 let.

Pozitivně inspektoři naopak hodnotí například spolupráce středních odborných škol se sociálními partnery, především u praktické výuky. Průběžně se zlepšuje také vybavenost informačními a komunikačními technologiemi ve školách, lépe jsou na tom také digitální kompetence dětí i učitelů. V neposlední řadě se daří také průběžně zlepšovat kvalitu výuky cizích jazyků, rozšiřovat jejich nabídku nebo zapojovat rodilé mluvčí.