Svět se vyvíjí, děti, které nyní chodí do škol, budou mít podle odhadů sebeřízené zaměstnání a budou potřebovat pochopit samy sebe. Pracovat na sobě celý svůj život. K tomu budou potřebovat umět se prezentovat, komunikovat, plánovat, chápat své emoce a další, především tzv. měkké dovednosti.
Škola ztratila funkci primárního vzdělávání. Děti, ale i dospělí se vzdělávají i mimo školu – na Skautu, chodí na kroužky, jezdí s rodiči na interaktivní výstavy, učí se na letních školách, táborech, odpoledne v jazykových školách, v kavárnách, učí se mezi sebou. Mají k dispozici videa, dokumenty, audio nahrávky. Chodit do školy pouze pro informace již nestačí. Kde ale tyto informace najít, jak s nimi kriticky zacházet, jak argumentovat by mělo být jedním z cílů učení.
Proces učení začíná už při výkladu tohoto slova. Je potřeba zpochybnit některé mýty, které jsme si předali – „učení – mučení, učíme se pouze ve škole u lavice. Učíme se pouze pod tlakem. Zbavit se porovnávání, kdo je nejchytřejší, nejlepší. Spíše se zaměřit na silné a slabé stránky, které máme všichni. “