(O)branná nemohoucnost

Při pohledu na prezidenta republiky, který se účastní cvičné střelby na vojenské základně v severních Čechách, namáhavě usedajícího na kancelářskou židli k připravenému samopalu, umístěnému v „bojové“ pozici na kancelářském stole, člověka napadne hned několik paralel. Třeba o obranyschopnosti země, schopnosti sebereflexe prezidenta, ale také o dopadu na výchovu a vzdělávání nastupující generace.

Zkusme se však omezit na paralelu vzdělávací a výchovnou. Prezident republiky je dle ústavy zároveň vrchním velitelem ozbrojených sil. To znamená, že v případě válečného konfliktu, ale i každého nasazení české armády se předpokládá jeho velení, byť třeba jen formálně. Prezident by, s trochou nadsázky, měl vést českou armádu do boje.
Byly doby, kdy vůdci skutečně armády do boje vedli. Jan Lucemburský, byť slepý, vyrazil v čele svého vojska k bitvě u Kresčaku a zahynul tam. Představa prezidenta Zemana, který vede vojsko k jakékoliv akci, vyvolává cukání koutků. Ve válce není zase tak jednoduché sehnat kancelářský stůl a křeslo, aby mohl vojevůdce zavelet do útoku nebo opětovat palbu. Notabene když se nechává v čínské televizi vidět s plyšovou hračkou na klíně. Málokterý velitel armády současného světa vzbuzuje tak silný despekt.

O rybách se říká, že se jejich nelibý odér šíří od hlavy. V případě stavu české branné připravenosti bychom to pravděpodobně mohli potvrdit. Základem schopnosti vzdorovat čemukoliv je jednoduše fyzická kondice. Jak ukazují výsledky nedávného výzkumu Palackého univerzity, české děti přibírají na váze, což pochopitelně fyzické kondici nesvědčí. Stále více sedavý způsob života a časté nevědomé „uvěznění“ v digitálním prostoru vedou k tomu, že nastupující generace nahrazují pohyb prázdnými kaloriemi.

Jakkoliv jde především o problém rodiny, méně už o problém školy a ještě méně o problém politické reprezentace, má-li být velitel ozbrojených sil ČR vzorem, pak je něco zásadně špatně. Jak můžeme předpokládat, že děti budou brát vážně otázku fyzické rezistence, když ji reprezentuje člověk okázale holdující škodlivým jídlům, alkoholu, kouření a naprosté absenci pohybu? Jak mocně obraz Miloše Zemana kontrastuje s obrazem T. G. Masaryka, jenž ještě ve věku současného prezidenta jezdil na koni? A jak to vysvětlovat dětem, aniž člověk sklouzne k ironii? Na to se dá skutečně těžko odpovědět.

—

Text vyšel v deníku Mladá fronta Dnes dne 28.11.