Ochránce, nový seriál české televize, otevře palčivá témata českého školství

Co přinesly týdny  1. 7. – 30. 8. 2021 

Krátce:

• Školy otevřou s testy a rouškami, s dalším plošným lockdownem se už nepočítá. Manuál školy dostaly v polovině srpna, na twitteru to oznámil i ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Děti čekají tři kola testování, má fungovat jako celoplošný screening. Netestované děti budou mít přísnější režim – roušky budou nosit i ve třídách, nebudou moci cvičit a zpívat a v jídelně budou sedět 1,5 metru od ostatních (Radiožurnál). Manuál část veřejnosti kritizuje, část psychologů se obává stigmatizace netestovaných dětí (CNN Prima News). Ministr věří, že díky opatřením zůstanou školy otevřené (ČT24). Ex-ministryně Kateřina Valachová poukázala, že nošení roušek na rozdíl od dětí u dospělých nevyžadujeme (CNN Prima News). Ke kritice se vyjádřilo ministerstvo školství (edu.cz). Ředitelé škol řeší, co s dětmi, které přijdou do školy bez roušky nebo se nenechají otestovat, někde je pošlou domů, jinde je do školy pustí (SeznamZpravy.cz). Ministr Plaga si myslí, že takových případů nebude mnoho, irozhlasu řekl, že pro tyto děti škola nebude zajišťovat distanční výuku. Vyčlenění z kolektivu se podle něj bát nemusí: „Výuku budou mít ve stejné učebně, jen budou mít nasazené roušky. Stresových situací děti zažívají hodně, ale tohle mezi ty zásadní nepatří.“ (CNN Prima NEWS) Nejvyšší správní soud rozhodl, že kvůli rouškám nebo testování není možné žalovat školu (ČT24). Robert Plaga přislíbil, že zajistí vakcíny pro děti od 6 let, až budou dostupné, rodiče vyzval, aby je nechali očkovat (SeznamZpravy.cz).
• Jaké jsou plány politických stran ve školství? EDUin vydává předvolební rozhovory se stranickými experty na školství. Jaké jsou největší slabiny českého školství? Jak budou řešit nerovnosti ve vzdělávání a jakými změnami by měla projít česká škola? Na to odpovídali Kateřina Valachová (ČSSD), Marta Semelová (KSČM), Pavel Jelínek (SPD), Martin Baxa (SPOLU). Další rozhovory budou následovat (TZ EDUin).
• Dějepis+ bude na školách testovat badatelskou výuku, přihlásily se do něj tři stovky učitelů. Cílem dvouletého projektu je podle Jaroslava Najberta z Ústavu pro studium totalitních režimů a zároveň gymnaziálního učitele, „aby žáci nebyli jen příjemci faktografie, projekt by měl zavádět principy badatelské výuky, kdy učitelé definují problémy a otázky a dají žákům prostor, aby je řešili za pomoci různých zdrojů informací“ (Rozhlas Plus). Těsně před začátkem roku v Ústavu pro studium totalitních režimů uspořádali letní školu pro učitele, ti se mohli seznámit například s digitální aplikací pro práci s historickými prameny HistoryLab (SeznamZpravy.cz).
• Minimálně 36 tisíc žáků základních škol a 18 tisíc středoškoláků má mezery ve znalostech a dovednostech, odhaduje to Česká školní inspekce na základě reprezentativního dotazování ředitelů a učitelů poté, co se děti vrátily do škol. Kolem 11 tisíc žáků se neučilo vůbec (novinky.cz). „55 tisíc žáků je s největšími vzdělávacími rozdíly, pak máme dalších 110 tisíc žáků, kteří patří do skupiny zapojených, ale s různou mírou efektivity,“ řekl ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal v podcastu Radia Z. Na doplnění znalostí je třeba počítat nejméně s jedním dalším školním rokem (tn.nova.cz).
• Ve velkých městech a v pohraničí chybí asistenti pedagoga, jejich platy nejsou konkurenceschopné. „Ti šťastnější asistenti jsou řazeni třeba do osmé platové třídy, kde plat začíná na přibližně 25 tisících korun hrubého za celý pracovní úvazek; přičemž průměrná mzda třeba v Praze byla začátkem tohoto roku něco okolo 44 tisíc,“ cituje ČT24 Lenku Hečkovou z ČOSIV. Ti, kdo ve školství zůstanou, hledají podle Petry Mazancové z Učitelské platformy způsob, „jak v oboru pokročit a dělat práci, která bude lépe placená“.
• Domškoláků zřejmě přibyde, větší zájem hlásí poradny i školy, kam se tyto děti zapisují. „Z těch, co se teď na mě obracejí, je maximálně 10–20 procent těch, kteří o domácí vzdělávání skutečně stojí. Pro ostatní je to v tuto chvíli jediná úniková cesta,“ říká zakladatelka webu Učit nebo neučit Stáňa Kratochvílová, dominantním důvodem je podle ní únik před hygienickými opatřeními (Eduzin.cz).
• Ministr Havlíček chce zavést mistrovské zkoušky, a to po vzoru cechů z doby 1. republiky. Dobrovolnou zkoušku, kterou budou moci skládat řemeslníci s praxí nad pět let za poplatek 25 tisíc, schválila vláda (lidovky.cz). Cechy jsou k ní podle ihned.cz spíše skeptické. „Samo o sobě mi to přijde málo, je to spíše jen takové divadlo. Chybí tomu návaznost,“ cituje článek místopředsedu Cechu instalatérů Petra Fišera. V komentáři na webu respekt.cz upozorňuje Tomáš Feřtek, že mistrovská zkouška, o které se mluví už více než pět let, měla vyučeným umožnit pokračovat ve studiu na odborné vysoké škole, což by bylo zajímavé, protože český vzdělávací systém se vyznačuje velkými bariérami mezi větvemi studia. „Výsledek je přinejmenším rozpačitý,“ píše Tomáš Feřtek.

Rozhovor:

V každém z dílů potřebuje někdo zastání, ať už je to učitel, žák nebo rodič, říká Tomáš Feřtek o seriálu Ochránce

Deset dílů, deset dilemat. Seriál Ochránce, který Česká televize odvysílá letos na podzim, vypráví o problémech, se kterými se české školy opakovaně potýkají, poradit si s nimi ale neumí nebo je řeší jen s velkými obtížemi. „Nebo možná řešení ani neexistuje,“ říká autor námětu a spoluautor scénáře Tomáš Feřtek. Pro vyprávění příběhu si vypůjčili „podvozek“ detektivky a do středu dění postavili školského ombudsmana. Je na něm, aby pomohl – není ale vždy jasné, jak a komu.

Jak jste vybírali pro seriál témata?

Připraveno jsme měli zhruba dvacet příběhů, skončili jsme u deseti. Vybírali jsme takové, které se dotýkají větší skupiny lidí. Z toho důvodu jsme vyřadili například téma domácího vzdělávání. V každém z příběhů, které jsme nakonec do seriálu zařadili, někdo potřebuje zastání, ať je to učitel, žák, nebo rodič. Jsou to přitom opakující se problémy, které školy řeší obtížně nebo je řešit neumí. Nebo možná řešení ani neexistuje. 

Tomáš Feřtek, foto: Lenka Hatašová

Do jaké míry jsou to reálné příběhy?

Vycházeli jsme z historek, které jsem znal z vyprávění některého z kolegů nebo jsem je sám zažil, a také z mediálně známých příběhů. U všech jsme si pak ujasňovali, co přesně má být tématem, o jakých postavách vyprávíme. Příběh, ve kterém se topí dítě, může být o zhroucených rodičích nebo třeba o neschopném vedení školy. My jsme si ale vybrali, že budeme hrát o dvou učitelkách, které rozdělí to, co se stalo a s čím se musí vyrovnat. 

Bylo těžké najít způsob, jak takové příběhy vyprávět prostřednictvím televizního seriálu?

V každé epizodě zprostředkováváme perspektivu různých postav. Divák si osvojí jednu perspektivu, příběh ho o ní přesvědčí, a my pak přidáme další, až nakonec problém obejdeme z různých úhlů. Má to rysy detektivky, ale nejsou to žánrové kriminální příběhy. Šlo nám hlavně o pocit nejednoznačnosti a složitosti dilemat, o nichž vyprávíme.

Celý rozhovor si můžete přečíst na webu.

Výběr z Edukalendáře:  

• 15. 9., Praha, Opero, FutureEdu: Budoucnost vzdělávání v digitální době
• 19. 9., Kutná Hora, EDUfest: Festival hravého učení