Když se zamyslím nad praktickou stránkou věci, dokážu pochopit důvody, proč se tak poslanci rozhodli. Dobré řešení to ale není. Strukturovanější a férovější postup by přinesl lepší výsledky.
Přistoupit opět ke dvojímu zápisu (který se aplikoval v roce 2022) se poslanci odhodlali patrně proto, že koncentrace ukrajinských žáků by v některých školách mohla překročit únosnou mez. Těch škol ale není mnoho. Více než pět ukrajinských azylantů ve třídě mělo jen 1,3 procenta běžných tříd základních škol. Největší podíl tyto třídy tvoří v Praze, Karlovarském a Plzeňském kraji, v okresech Karlovy Vary, Plzeň-město a Cheb.
Problém tedy není plošný, ale i tak je třeba obavy škol, kterých se týká, brát vážně. Pokud má škola ve své spádové oblasti ubytovnu pro azylanty, je zřejmě opravdu nad její síly tolik ukrajinských prvňáků integrovat, i kdyby měla sebelepší podporu, kterou dnes nemá. Školy jsou spíš ponechány samy sobě, jejich zřizovatelé se můžou cítit v úzkých a domáhat se proto opatření, jako je dvojí zápis. Pikantní ale je, že v první vlně mají jít k zápisu nejen děti české, ale i děti s odlišným mateřským jazykem – kromě těch ukrajinských.
Děti je třeba do škol rozdělovat rovnoměrněji. Stát žádné mechanismy nevymyslel, takže to je na domluvě škol a zřizovatelů v daném území. Taková dohoda by byla nejlepším lokálně zacíleným řešením. Koordinace škol ale není u nás zavedenou praxí, a tak by s ní měl někdo pomoci.
Aby byly školy, které problém nepálí, ochotné přijmout žáky z jiných spádových oblastí, bude potřeba je motivovat příslibem pomoci. Resort ministra vnitra na to může požádat o dodatečné finance prostřednictvím mechanismů solidarity v rámci EU.
Že spolupráce škol na takovém úkolu je možná, ukazuje příklad Kutné Hory. Tam se školy podělily o romské žáky, kteří se předtím koncentrovali v jedné z nich. Stalo se tak i díky pomoci Nadačního fondu EDUzměna a za aktivní účasti zřizovatele. Zásadně to pomohlo škole, ale i romským žákům. Aby se to podařilo, bylo ale potřeba vysvětlit vše jejich rodičům.
Stejně tak by se musely objasnit výhody hledaného řešení i ukrajinským rodinám. Mnoho z nich nakonec v České republice zůstane a je v našem zájmu, aby se tu cítily respektovány.
Komentář vyšel 29. ledna v deníku Právo.
