Oldřich Botlík: Ještě jednou k centrálnímu hodnocení maturitních písemných prací

Publikujeme analytický komentář matematika Oldřicha Botlíka, který se dlouhodobě věnuje problematice státních maturit. Text se zabývá hodnocením slohových prací, respektive stabilitou centrálního a školního hodnocení slohů. Oldřich Botlík je autorem iniciativy Maturitní data – odtajněno, která vyvíjí dlouhodobý tlak na transparentnost dat ze státních maturit.

V březnu jsem zjišťoval, jak kolísá procento neúspěšných písemných prací z češtiny v závislosti na tom, kde byly hodnoceny. Rok 2013 jsem tehdy omylem započítal centrálním hodnotitelům. Protože správné údaje – čtyři ročníky hodnocení ve školách (2013–2016) a dva ročníky centrálního hodnocení (2017–2018) – potom tvořily nesrovnatelné kategorie, slíbil jsem v diskusi, že se ke srovnání vrátím, až přibude ještě jeden ročník centrálního hodnocení (2019). To nyní činím.

1. Oceňuji, že Cermat začal doprovázet data ve svých nových analytických zprávách legendou, která snad napříště zabrání podobným chybám.
2. Když bylo školní a centrální hodnocení srovnáváno v internetových diskusích, šlo nejčastěji o přísnost, spravedlivost a o stabilitu nároků. Z tabulky je zřejmé, že centrální hodnocení je přísnější – přinejmenším pokud jde o počet neúspěšných maturantů.
3. Spravedlivost hodnocení nelze z těchto dat posoudit vůbec. Některé úvahy tohoto typu by bylo možno vést, kdyby Cermat rutinně zveřejňoval anonymizovaná prvotní data spojující u jednotlivých žáků dílčí výsledky v testu s podrobnými výsledky v písemné práci. Pak by například bylo možné porovnat výsledky každého žáka v testových úlohách zaměřených na pravopis, tvarosloví a slovotvorbu s jeho výsledkem v kritériu 2A.
4. Stabilita nároků v čase je důležitá kvůli tomu, aby maturant věděl, že jeho výkon bude posouzen přibližně stejně, jako byl posouzen stejný výkon v jiných letech. Předpoklad, že například podíly neúspěšných žáků by měly být v letech 2018 a 2019 zhruba stejné, vychází z toho, že počty žáků, kteří psali písemnou práci, jsou v obou letech zhruba stejné a relevantní znalosti a dovednosti žáků se nemohly z roku na rok změnit nijak dramaticky. Letošní neúspěšnost centrálního hodnocení však vyskočila z předchozího „centrálního“ maxima 3,58 % na hodnotu 5,16 %. Rozdíl mezi maximální a minimální neúspěšností činí u tří ročníků centrálního hodnocení 2,07 procentního bodu, zatímco u čtyř ročníků hodnocení školního pouze 0,86 procentního bodu. Potvrdila se tedy moje původní teze, že školní hodnocení je z hlediska podílu neúspěšných žáků stabilnější.
5. Teoreticky mohla být letošní jarní zadání náročnější než loňská. Zjistit dopad případného rozdílu ovšem není z celkových agregovaných výsledků možné. Poslanecká novela školského zákona hodlá vrátit školám nejen hodnocení písemných prací, ale rovněž přípravu jejich zadání.
6. Pokud k přesunu hodnocení do škol dojde, bude zajímavé zjistit, kolik češtinářů nadále využívá hodnoticí kritéria a bodovací tabulku Cermatu. Tedy dobrovolně, i když nemusejí.