Oldřich Botlík: Udělejme přijímačky, které se obejdou bez Cermatu

„Zrušme zaškrtávací úlohy a používejme příklady ze skutečného života,“ vyzývá v komentáři pro zpravodajský web Seznam Zprávy matematik Oldřich Botlík. Reaguje jednak na aktuální diskusi kolem náročnosti letošních testů během přijímacích zkoušek na střední školy, kdy CERMAT evidentně nevzal v potaz téměř roční uzavření škol, a zároveň upozorňuje na dlouhodobé nejasnosti a problémy související se samotnou koncepcí testů připravovaných CERMATem.

Deváťáci mají právě za sebou přijímací testy do maturitních oborů středních škol. Podle příspěvků na sítích roztrpčila zbytečně vysoká náročnost testů i žáky, kteří se poctivě připravovali. Cermat, organizace pověřená testováním, zjevně uskutečňuje svou vlastní vzdělávací politiku.

Loni v únoru dva jeho vedoucí pracovníci dokonce prozradili pravidlo, kterým se řídí: „Sedmdesát procent maturantů v populačním ročníku je moc.“ Bezdůvodně vysokou obtížností testů Cermat znechucuje a odrazuje letošní osmáky, kteří si v následujícím školním roce vyzkoušejí staré testy při přípravě na přijímačky. Sebevědomí mnohých z nich zadupe do země a „přihraje“ tak žáky učňovským oborům. Se schválenou vzdělávací politikou státu nemá ovšem škodlivý postup Cermatu nic společného.

Výmluvným náznakem, že se Cermat vymkl kontrole, jsou letošní testy z češtiny. Kvůli dopadům distanční výuky prodloužilo ministerstvo školství časový limit pro češtinu ze 60 minut na 70. Cermat ovšem oproti loňsku zvýšil o 6 procent počet slov i znaků, které žák musí přečíst. Rozsáhlejší byly hlavně textové ukázky, které žáci pročítají pořád dokola, neboť se k nim často vztahuje i několik úloh. Přidaný čas tedy letos vyčerpali především přidaným čtením. Za sedmdesát minut byli žáci ještě unavenější z neustálého přeskakování mezi různými výchozími situacemi a ještě otrávenější z nesmyslných úkolů, na nichž se mnozí zasekli. Schválně si stopněte, kolik minut svého života promarníte vymýšlením „podstatného jména, které je v 1. pádě čísla jednotného jednoslabičné, je příbuzné se slovem ZAPISOVAT a skloňuje se podle vzoru HRAD“. A taky si na stránkách Cermatu vyzkoušejte, jak dlouho budete hledat v cizím textu o délce poloviny normostrany čtyři rafinovaně ukryté pravopisné chyby. Takové korektorské dovednosti zcela jistě nejsou pro přijetí třeba na stavební průmyslovku vůbec relevantní.

Jak to tedy se zdánlivými pandemickými úlevami pro žáky vlastně je? Vodí nás za nos ministerstvo i Cermat po vzájemné dohodě, anebo vedení Cermatu ušilo tuhle boudu i na své ministerské nadřízené? Obhajitelné odůvodnění totiž neexistuje. Přijetí ke studiu není podmíněno dosažením určitého bodového zisku – jediným cílem je seřadit uchazeče, což dokáže i jednodušší test. Testy Cermatu ovšem devastují nejen zmíněnou motivaci žáků k dalšímu studiu. V delší perspektivě mají významné negativní dopady na výuku na školách.

Ověřený teoretický poznatek říká, že plošné testy významné pro žáky či školy (tzv. high-stakes tests) ovlivňují výuku ve školách silněji než třeba osnovy. Je to tedy Cermat – nikoli ministerstvo školství –, kdo ve skutečnosti rozhoduje, nač budou učitelé klást ve výuce důraz. Žáci totiž chtějí uspět a jejich rodiče si ve školách vynutí přípravu na takové testy, které Cermat nabídne na svých stránkách k nácviku. Ministerstvo si může měnit osnovy, jak chce: cíle vzdělávání u nás určuje Cermat.

Dokládají to negativní dopady zaškrtávacích úloh, jež Cermat hojně využívá v přijímacích a maturitních testech, a to i v matematice. Pravým cílem výuky matematiky totiž není zvládnutí postupů (třeba spočítání aritmetického průměru), ale porozumění významům pojmů, s nimiž matematika exaktně pracuje (například že aritmetický průměr souboru čísel může vyvolávat zavádějící představu o tom, jak soubor vypadá). Dobří matikáři vědí, že žáci prokazují porozumění vedením argumentace a zdůvodňováním jednotlivých kroků. To je ovšem v naprostém protikladu k zaškrtnutí jediné možnosti z A, B, C, D a E, v časové tísni navíc leckdy náhodnému.

Zaškrtávací úlohy u zkoušek na konci povinného vzdělávání proto třeba ve Velké Británii už dávno zakázali. My jsme dali přednost lacinému strojovému zpracování, které nás ovšem v konečném vyúčtování přijde setsakramentsky draho: neučíme žáky myslet, ale zaškrtávat. Kdy se zákazu zaškrtávacích úloh u zkoušek dočkáme také v Česku?

Jedním ze závažných nedostatků výuky matematiky je umělost situací předkládaných žákům. Projevuje se i v testech Cermatu. Situace se tváří jako „ze života“, ale mají s ním pramálo společného. Cermat využívá umělé situace bez zábran a blokuje tím ve školách tolik žádoucí posun k lepšímu. Typickou ukázkou je úloha, která se ptala na počet rodin žijících v Severní ulici. Žáci ho měli zjistit náročnou prací s falešnou „statistikou“ počtu psů chovaných rodinami v Jižní a Severní ulici. Úloha byla oprávněně kritizována především kvůli své vysoké obtížnosti za pouhé 2 body, její umělost a nesmyslnost ovšem bijí do očí. Každý rozumný žák si řekne: „Proč si takovou pitomost nezjistí v Cermatu sami? Copak nás staťák zrovna nesečetl?“ Není potom divu, že mírou neoblíbenosti matematiky ve světě vynikáme…

V minulosti se Cermat veškerou kritikou úspěšně promlčel, také díky své zřejmé informační převaze: většinu důležitých poznatků z testování si totiž nechával pro sebe. A i když byl nakonec donucen zveřejňovat podrobná anonymizovaná data o tom, jak odpovídal každý jednotlivý žák, poskytoval je s takovým zpožděním, že už to prakticky nikoho nezajímalo. Po letošních přijímačkách se poprvé uplatní ustanovení § 183d školského zákona, podle něhož musí Cermat mimo jiné zveřejnit tato data ve lhůtě do 14 dnů od zpřístupnění hodnocení žáků středním školám.

Snad už na ně analytici na akademických i jiných pracovištích čekají. Z podrobných dat totiž zjistí o kvalitě testování vše podstatné. Svými závěry tak mohou dát rozhodující podnět k zásadní proměně našich přijímacích a maturitních zkoušek. Směr vývoje lze předvídat: namísto jednorázové zkoušky budou žáci předkládat „portfolio“ svých prací. Tak je tomu při přijímání do uměleckých oborů a dnes už také u maturit a závěrečných zkoušek na řadě odborných škol.

Zbývá najít jiné uplatnění pro Cermat, neboť k eliminaci jeho vlivu nestačí pouhé zrušení. Podle Parkinsonových zákonů by bylo zapotřebí nechat strhnout i budovu, v níž sídlí. To nejspíš neprojde, a tak namísto žertovné parkinsonovské destrukce hledejme raději konstruktivní řešení. Cermat by mohl zjišťovat výsledky vzdělávání prostřednictvím reprezentativních výběrových šetření. Ta ničím neohrožují žáky ani školy a stojí pakatel. Praktikují je třeba na Novém Zélandu, kde jednotné zkoušky díky nim nikdy nezavedli. Je to sice na konci světa, ale ve školství si tam počínají podobně úspěšně jako při obraně proti viru SARS-CoV-2.