Ondřej Šteffl: Je to marný, je to marný, je to marný

Víte, co to je epizeuxis? Nevíte. Nevadí, ono vám to také k ničemu, k ničemu, ale vůbec k ničemu nejspíš nikdy nebude. To méně zajímavé je, že to je básnická figura, jakou jsem použil v nadpisu i předchozím souvětí. To mnohem zajímavější je, že odhadem pro šest set letošních maturantů neznalost tohoto termínu rozhodla o tom, že nesložili maturitní zkoušku a část z nich skončí na úřadech práce.

Za pár dnů zveřejní CERMAT výsledky letošních maturit a v novinách budeme zase číst nesmyslné úvahy o tom, zda se maturanti letos zlepšili či zhoršili. Proč nesmyslné? No představte si, že by průměrný čas účastníků Jizerské padesátky byl letos o čtvrt hodiny lepší než loňský (což se například stalo v letech 2011 a 2012) a někdo napsal, že letos se závodníci o hodně zlepšili. Ano, někteří závodníci mohou být připraveni líp, jiní hůř, ale to se v průměru tisíců závodníků vyruší, stejně jako se individuální rozdíly vyruší u desítek tisíc maturantů. Každý chápe, že pokud se průměr času závodníků změní o čtvrt hodiny, je to především v jiných podmínkách závodu. Sněží nebo svítí slunce, fouká vítr, mrzne nebo je obleva, stopa je rychlá či pomalá. A úplně stejné je to s testy u maturit. Pokud se rok od roku výsledky liší, dominantní příčina je v rozdílné obtížnosti testů. Případné změny v úrovni maturantů se mohou projevit v delším období, ale z roku na rok jsou nepatrné.

Kdo si cucá z prstu obtížnost testů?

Mnoho lidí včetně mnoha politiků si ovšem myslí, že oficiální katalog požadavků k maturitě zaručuje, že test bude každý rok stejně obtížný. To je ovšem naprostý omyl. Řadu let jsem se tvorbou testů profesionálně zbýval, a mohu vás ujistit, že podle daného katalogu bez problémů umím vytvořit test, v němž propadne víc než polovina maturantů, stejně jako test, v kterém uspějí skoro všichni. A ani je od sebe na první pohled nerozlišíte.

Dlouho jsem měl dojem, že CERMATu prostě neumí udržet stejnou obtížnost testů. Jak to je, jsem pochopil až předloni. Když se meziročně výrazně zhoršily výsledky v matematice, ředitel CERMATU Jiří Zíka se nechal slyšet, že to čekal, protože do testu dali víc otevřených úloh, tedy takových, kde maturanti odpověď nevybírají z nabídky, ale musí ji vytvořit. Pan Zíka je státní úředník a plní, co po něm nadřízení žádají. A jak je z vyjádření vidět, aby testy byly každý rok stejně obtížné, to po něm Ministerstvo nechce. A tak každý rok o obtížnosti testů rozhoduje v CERMATu vedoucí metodik příslušného předmětu. Tím ovšem rozhoduje i o tom, zda propadne pět nebo třeba deset tisíc maturantů. Je mi záhadou, jak je možné, že takové svévolné rozhodování o lidských osudech v demokratické společnosti svěřujeme do rukou subalterních úředníků bez jakékoliv zodpovědnosti.

Matematika 18x těžší než čeština

Už to neguje základní požadavek na státě garantovou zkoušku – měřit všem stejně. Ještě větší problém jsou ale rozdíly mezi předměty. Proč v matematice každý rok propadá přes 20 % dětí, zatímco v češtině to zatím bylo vždy méně než 7 %. Loni 6,5 % ovšem třeba v roce 2012 jen 1,1 %. Proč je test z matematiky třikrát až osmnáctkrát obtížnější než z češtiny. Nikomu to asi nepřipadá divné. Vždyť matematika byla vždycky strašák, že.

Jenže podle mezinárodního šetření PISA, které má jasnou metodiku a zcela profesionálně zabezpečuje meziroční i mezipředmětovou srovnatelnost, se čeští žáci v matematice pořád se drží na průměru, zatímco ve čtenářské gramotnosti, tedy v českém jazyce, byli a zůstávají podprůměrní. Naše požadavky v matematice jsou očividně v mezinárodním kontextu zcela nepřiměřené a v českém kontextu bizarní. Každý vidí, že znalost epizeuxí je zhola zbytečná pro policistu, kosmetičku, zdravotní sestru či opraváře plynových kotlů. Ano ti všichni a mnozí další musí mít maturitu – to je ten český kontext. Málokdo se ale zamýšlí nad tím, k čemu že má každý maturant, umět užít logaritmování při řešení exponenciální rovnice, užít vlastnosti kolmých a kolineárních vektorů či znát variace, permutace a kombinace. A opět včetně policistů a kosmetiček.

Po šesti letech nevíme k čemu to bylo

S velkou slávou jsme zavedli jednotnou pro všechny stejnou státní maturitu, která měla zaručit, že každý maturant dosahuje požadované úrovně. Postupně se ukazuje, že vlastně vůbec nevíme, proč a jak jsme tu úroveň nastavili. A ještě navíc se nestaráme, že je každý rok jiná. A tak stejně, jako před zavedením stání maturity, maturitní vysvědčení nedokazuje praktiky nic.

A protože je úroveň každý rok jiná, tak ani nevíme, zda se maturanti zlepšují nebo zhoršují. Ale pokud vím, tak žádné zlepšení nehlásí ani vysoké školy, ani zaměstnavatelé ani nikdo jiný. A tak hlavní reálný výsledek státních maturit spočívá v tom, že žáci středních škol se mají čeho bát, a že jich každoročně několik tisíc pošleme na úřady práce. Asi bychom měli uvažovat o tom, že to celé zrušíme.

Už o tom píšu 6 let, co státní maturity trvají. Ale je to marný, je to marný, je to marný.

—

Text byl převzat z autorova blogu na Aktualne.cz (ZDE).