Opravdu byste chtěli školní osnovy?

Díl 1. – Kde se vezme trvalé porozumění?

Naše paní ministryně – podle podání z novin – chce udělat něco účinného pro zlepšení výsledků studia.

To, co se o jejích záměrech zatím dozvídáme, je zřejmě hodně opřené o její poznání výsledků maturit v matematice. Nepochybuji, že i paní ministryně i komentátoři pamatují, že veřejná debata už dlouho probírá to, jak rozumět slovu „znalosti“ a zda tento pojem znamená v různých oborech totéž, anebo zda se pro školní účely může mezi předměty lišit, jak „znalost“ chápeme. Možná nejsou všecky znalosti  téhož typu, jaký znají třebas matematici.Jde vždy o tentýž typ zvládání, kterému se navykle a ne dost výstižně říká znalosti? Jak významné je v odlišných oborech například „zapamatovat si hodně údajů, hodně termínů, hodně stabilních postupů“? Jak významné je v různých oborech „znát záludnosti ve styku mezi lidmi a pečovat o svůj nadhled nad informací i zvažovat její důvěryhodnost“? Jak významné je „znát a umět nacházet souvislosti mezi naším vysvětlováním pozorovaného jevu (teorií) a tím, co se jeví“? Chci tím připomenout,

1. že slovo „znalost“ už aspoň 100 let neznamená jenom zapamatovaný údaj či poučku, ale také zapamatování postupu, průběhu nějaké činnosti;

2. že mezi lidmi, kteří se vzděláváním nějak pracují, se už vyjasnilo, že něco jiného je „znalost“, a něco jiného je „poznatek“: Znalost si jako informaci můžeme zapamatovat – ale nerozumět jí („mám znalost trávicích orgánů krávy“). Poznatek však znamená víc – že informace se nejen přidala, ale opravdu vřadila, zapustila do mého systému ostatních zpracovaných informací. To znamená, že vstoupila do souvislostí v tom, co znám. (Říkáváme tomu, když už jsme starší, třeba „chápu, proč kráva potřebuje právě tyto žaludky a jaké rozdíly to přináší pro její a moje stravování a pro její a moje postavení v potravních řetězcích“. Když jsme děti, asi tomu říkáme „rozumím tomu, že kráva musí mít čtyři žaludky, aby strávila trávu, a my, když trávu jedním svým žaludkem moc trávit nemůžeme, tak musíme jíst tu krávu…“) Myslím, že nízká úroveň vzdělání v mnoha školách vzniká tím, že se dětem v řadě škol dávají spíše znalosti, a že je obratem zapomínají, a že jen méně škol dokáže i dnešním dětem pomoci vybudovat opravdové poznatky a „trvalé porozumění“.

Rád bych si přečetl, jak takové a podobné zásadní rozdíly ve školských pojmech vnímá paní ministryně, abych měl jistotu, že snaha o zlepšení výsledků žáků nebude znamenat požadavek, aby „všechny školy probíraly stejnou látku“. Jako to bývalo kdysi. Ale – cožpak to nebylo dobré, že všichni uměli celkem totéž? Jenomže oni „totéž“ neuměli ani tehdy – jenom to bylo tak, že tohle totožné učivo někteří uměli, a mnozí jiní ho neuměli. A ti, kdo to chtěli nějak hodnotit a žáky třídit, se toliko snáze domlouvali, protože nemuseli umět porovnávat kvalitu znalostí v různorodých projevech.

Ani kdysi nebylo  rozložení vzdělanosti rovnoměrné – že by byla pro každého. Pro některé děti, i pro některé dospělé, totiž není samozřejmé, že se jim informace pohotově skládají do souvislostí. Musejí se tomu dlouho a pečlivě učit. A pokud ti, kdo dětem pomáhají, to tempo přehánějí, pak za sebou zanechávají žáky bez vědomostí a s nedůvěrou ve vzdělávání. Moc rychlé tempo se nasadí, když je příliš mnoho témat “učiva“ a příliš krátké a řídké vyučovací hodiny (musím toho probrat ještě spoustu), nebo když to učiteli zapaluje tuze rychle a on nechápe, nač žáci potřebují víc času (na zlobení, na lenost, že?) , nebo když používá metody, které nenesou ovoce (vykládám to už potřetí, dal jsem tři písemky, mají před sebou přijímačky/maturitu, a nic).

Každého asi hned napadne, že se ti nynější žáci prostě učit nechtějí, a v časech osnov bylo snadnější je k tomu donutit. Chtěl bych více číst o tom, jak se dnes při úvahách o návratu k osnovám zohlední rozdíl v tom, jak vypadal život dětí a naše společnost v době „zelených osnov“ a jak vypadá a probíhá dnes (ať už je to zásluhou nebo vinou čehokoli a kohokoli). Nejde nám přece o vynášení starých zlatých časů, ale o to, aby dnešní žáci hodně uměli pro svou budoucnost a pro naše důchody.

Může dnes pomoci učitelům, když jim ministerstvo poskytne nějaké jednotnější, přesnější, úplnější, hotovější osnovy? Pomůže jim to v tom hlavním – aby získali zájem každého žáka o učení, případně aby uměli takového zájmu využít pro rozvoj znalostí u každého žáka? To je velký a hodně komplikovaný úkol. Jsem si jist, že se musí zároveň mluvit i o tom, co ještě – kromě osnov – by školství potřebovalo, aby toho děti víc uměly… (A nestačí říct „víc peněz“ – velké výzkumy ukazují, že i to je až druhotné. Skoro každý si vzpomeneme, jak jsme se nejvíc naučili od učitele, který byl nadšený pro obor a pro učení, jenže v české vzdělávací politice se o tom nic neví. A neví se, že na to jsou dostupné doklady z výzkumů se stamilionem žáků.)

Nad starými osnovami ZŠ (to byly ty v poslední fázi „zelené“ a jmenovaly se Vzdělávací program…) si učitel musel vymyslit nebo dohledat, jakými činnostmi přivést žáky k zájmu o látku, ke spolupráci a k porozumění látce. Tedy pokud chtěl vzdělávat, a ne jen přeříkávat a zkoušet údaje, poučky a termíny. A musel být dobrým odborníkem ve své aprobaci, aby chápal, jaké porozumění se vlastně skrývá za jednotlivými „tématy“ osnov. Aby k němu dokázal žáky přivést. To je vysoká odbornost, a kdo ji měl, tomu hodně pomáhala i při přechodu na jiný typ stanovování programu výuky – na RVP/ŠVP. Podle RVP bylo znovu hlavně na učiteli, aby dotvářel cestu k žákovu trvalému porozumění – jenže by ji konstruoval spíše od cílů, kvůli kterým se má látka probírat, než od „věcí“, z nichž se téma skládá. RVP víc patří do světa svobody a zodpovědnosti, staré osnovy víc do světa kázně a poslušnosti. Kde žijete vy?

Pamatujete se? V 5. ročníku bylo např. v Přírodovědě v oblasti Třídění organismů mj. toto učivo: „Výtrusné a semenné rostliny (stavba těla, rozmnožování; byliny, dřeviny)…“ a „Co by měl žák umět: Užívat třídění organismů na skupiny podle diakritických znaků. Rozlišovat rostliny na výtrusné a semenné (byliny a dřeviny), živočichy na bezobratlé a obratlovce a svá určení zdůvodnit.“

Tudy že by se daly „kvalitativně více sjednotit znalosti, kterých se dětem dostává“, jak plánuje paní ministryně? Tipuji, že má na mysli něco hodně jiného, protože má kolem sebe poradce, kteří jí v tom budou umět pomáhat..