Pan ministr Dobeš

Autor: Tomáš Feřtek

Tak máme nového ministra školství. Josef Dobeš z Věcí veřejných je ze tři možných kandidátů (Jan Vitula – TOP 09, Jiří Pospíšil – ODS) pravděpodobně tím nejméně vhodným řešením. Je sice povoláním psycholog, ale zatím příliš velkou míru empatie neprojevil. Ze všech dostupných informací vyplývá, že jeho přístup ke školství je technokratický a dočkáme se od něj spíše ještě většího tlaku na třídění a testování dětí už od prvního stupně základní školy.

Je třeba začít od základních škol: prvním krokem je správné zařazení do základní školy. Následuje nastavení standardních vědomostí žáka a měření škol, kolik dětí dosáhlo těchto znalostí, následně pak hledání způsobu, jak pomoci těm, které těchto znalostí nedosáhly, a ocenění přidané hodnoty školy, která integruje handicapované děti.

Tak odpověděl pan Dobeš Respektu na otázku, jak řešit fakt, že Česko je v Evropě zemí s téměř největší mírovu nerovnosti, pokud jde o šanci pro děti nevzdělaných rodičů vystudovat vysokou školu. Ta odpověď ho vystihuje velmi přesně. Najdeme v ní obě polohy budoucího ministra. Zjevnou vášeň pro třídění a testování i důraz na péči o děti s nejrůznějšími potížemi. Za tou je nejspíš osobní zkušenost. Kromě tří vlastních dětí vychovává i jedno adoptované, s nímž přesně tyhle potíže prožívá.

Když jsem před dvěma měsíci viděl a slyšel pana Dobeše poprvé, rozhodně by mě nenapadlo, že mluvím s příštím ministrem (podrobněji ZDE a ZDE). Na předvolební debatě byl ze čtyř politiků právě on tím, kdo se v problémech vzdělávání orientoval nejméně a v odborném auditoriu vzbudil značné rozladění neinformovaností a odhodláním testovat znalosti dětí hned po páté a deváté třídě ( o státní maturitě nemluvě), aniž by měl jasnou představu, co s těmi výsledky „změřených standardních vědomostí“, vlastně hodlá udělat.

Sestaví žebříček škol a zveřejní ho? Bude postihovat ředitele škol s horšími výsledky? Navíc testy jsou schopné opravdu srovnatelně měřit jen vědomosti. Jenže první stupeň základní školy rozvíjí především jiné složky dětské osobnosti, ne jen inteligenci. A ty se měří a sestavují do žebříčků mnohem hůř. Tak k čemu to naměřené vlastně bude? Výsledky podobného testování bývají velmi nebezpečná zbraň a dávat je do ruky někomu, kdo si jejich nebezpečnosti není ani vědom, to je zcela reálné riziko.

Pan ministr Dobeš určitě nebude prvním „laikem“ na postu ministra školství. Přinejmenším Petra Buzková a Dana Kuchtová na něj vstupovaly s podobnou mírou neznalosti. Ale Buzková byla alespoň obratná politička schopná vybojovat pro svůj resort víc peněz a Kuchtová si byla svých slabých stránek vědoma a snažila se co nejrychleji zorientovat. Což se jí, přinejmenším z hlediska učitelské veřejnosti, povedlo. Usuzovat, v čem by mohl být dobrý ministr Dobeš, je zatím předčasné.

Pokud se na něj budeme dívat pozitivně, najdeme přinejmenším dva klady. Důraz na potřebné změny v základním školství – to většina politiků spíš přehlíží, zajímají je mnohem víc vysokoškoláci. A už zmíněná citlivost pro snahu škol integrovat děti s různými handicapy. Ten zbytek je ve hvězdách. Už před pár týdny jsem s kolegy vytipoval šest hlavních problémů, které je třeba v příštích čtyřech letech třeba v našem školství vyřešit (ZDE). Jak jsem slíbil, pošleme je panu ministrovi a tady najdete informaci o tom, co nám odpověděl.

foto: Monika Hlaváčová, MF Dnes