Pandemie nás naštěstí zastihla v informační době. ČSÚ přináší data o aktuálním využívání internetu

Publikujeme text Aleny Hykyšové z odboru statistik vzdělávání, zdravotnictví, kultury a sociálního zabezpečení Českého statistického úřadu. Vládní opatření, která ze dne na den zavřela dveře školního vzdělávání, přišla velmi náhle, píše Alena Hykyšová. Nikdo se na novou situaci nemohl dopředu připravit. Pandemie školáky, studenty, učitele, rodiče, ale v konečném důsledku celou společnost „naštěstí“ zastihla v informační době, která umožňuje udržovat vzájemné kontakty alespoň na dálku. Údaje o vývoji a současném využívání internetu v České republice v roce 2019 nabízí brožura Informační společnost v číslech, kterou vydal Český statistický úřad.

Před vypuknutím koronavirové nákazy bylo samozřejmé se na internetu pohybovat, nikdo však netušil, že se stane zásadním prostředkem, který bude suplovat výuku nebo umožní v některých odvětvích práci zcela z domova. V době, kdy české zdravotnictví soustřeďuje své síly na boj proti šíření infekce, internet zprostředkovává komunikaci mezi lékaři a pacienty, kolegy i obchodními partnery a v neposlední řadě se prostřednictvím videokonferencí stává kontaktním místem setkávání s rodinou či přáteli.

Zadávání úkolů v situaci domácí výuky ve velké míře probíhá právě přes internet, stejně jako možnost online konzultací při řešení práce. V roce 2019 mělo počítač 94 % českých domácností s dětmi do 15 let. Jen stěží by současná praxe fungovala dříve, a to nemusíme chodit ani do minulého století. V roce 2007 vlastnilo počítač jen 63 % domácností s dětmi. Co se týče přístupu na internet, ten mělo v loňském roce 97 % domácností, ve kterých žijí děti. Před 12 lety mohla na internet jen polovina těchto domácností. Na jakých zařízeních mohou žáci úkoly vypracovávat? Nejčastěji se v českých domácnostech, ve kterých žijí děti, nachází notebooky (82 %), tablety používá více než polovina domácností s dětmi (52 %), zatímco stolní počítače už jsou na ústupu a má je 41 % domácností.

Pokud na internetu musí vypracovávat své úkoly více dětí v rodině a zároveň ho rodiče potřebují pro svou práci z domova, může být problém v počtu počítačů či notebooků v domácnosti. Ke slovu pak v nouzi více přicházejí chytré telefony, na kterých lze některé zadané úkoly také splnit. V roce 2019 mělo smartphone už 70 % osob nad 16 let. Ve studentském věku 16 až 24 let dokonce 99 % osob a ve skupině 35 až 54letých, což je věk mnoha rodičů, to bylo 87 %. V mnoha domácnostech je ale i přes rozvoj online platforem a digitálních možností výuky v současné době velmi vytěžovaným přístrojem tiskárna a scanner.

Na druhém konci drátu sedí učitelé. Elektronizace ve školství, ať už se jedná o administrativní záležitosti jako třídnice či žákovské, o komunikaci s žáky a rodiči nebo o používání multimédií v rámci výuky, se dnes může zúročit v dovednostech a kompetencích učitelů při práci s výpočetní technikou z domova. Internet nenahradí práci učitelů ani žáků, jen své úsilí do výuky musí obě strany investovat jiným, leckdy novým způsobem. Jak říká Jana Kotrbatá, učitelka FZŠ Táborská: „Internet není samospásný a učivo sám o sobě nepředá. Je tudíž potřeba stále kvalitně pracovat a současný stav využít například k seberozvoji v oblasti digitálních technologií i pro případy, že by tato situace nebyla ojedinělá.“

V České republice v loňském roce používalo internet 81 % osob starších 16 let. Prostřednictvím e-mailu, což je nástroj, který dnes učitelé obzvláště používají, komunikují více než tři čtvrtiny (76 %) z populace nad 16 let. Zadávat úkoly a být ve spojení je možné i přes aplikace na zasílání zpráv a zprostředkování videochatů nebo díky skupinovým konverzacím na sociálních sítích. Tyto způsoby v roce 2019 využívala již více jak polovina (54 %) z nás.

Již od roku 2015 téměř všichni studenti 16letí a starší (99 % v roce 2019) používají internet, a to na každodenní bázi, především na svém chytrém telefonu. Nejčastěji jim slouží v oblasti zábavy ke sledování dění na sociálních sítích (98 %) či k poslechu hudby (92 %). Velmi často na něm sledují i zpravodajské informace (89 %) nebo pomocí něj sdílejí své fotky či videa (88 %). Nyní nezbývá než k těmto aktivitám přidat ve větší míře i samostudium a plnění školních povinností.

Je zřejmé, že pandemie společnost ochromila, nicméně i v nouzovém stavu je situace díky informačním technologiím řešitelná. Navíc může být impulsem k pokroku, a to nejen v koncepci a přístupu ke vzdělávání. Pokud by onemocnění přišlo před dvaceti lety nebo ještě dříve, jeho následky by v souvislosti s nedostatečným vybavením domácností informační technikou byly bezesporu větší.