Peníze do školství budou chybět i v dalších letech, ukazuje oficiální střednědobý výhled ministerstva

Porodnost není v Česku vysoká a dětí ve školách ubyde. Byť jich bude méně, ministerstvo apeluje, aby se školky nerušily.

V loňském roce se nenarodilo přes 100 tisíc dětí, jako tomu bylo v předchozích letech, a tím pádem čeká za pár let mateřské školy úbytek dětí. Hrozí proto, že je zřizovatelé z řad obcí mohou chtít rušit. Ministerstvo školství ale podle deníku Právo vyzývá radnice, ať se budov nezbavují. Mohly by je totiž zaskočit další populační vlny. „V následujících třinácti letech klesne počet dětí v mateřských školách z 360 na 250 tisíc v případě, že zůstane zachována současná věková struktura dětí,“ řekl Právu Ondřej Nývlt z oddělení národních analýz ministerstva školství. Koneckonců Česko neumí pracovat s demografickou křivkou. V posledních dvou letech se například potýká s vysokou poptávkou po místech na středních školách, na kterou se nepřipravilo. Školek je zase dlouhodobě málo v okolí velkých měst.

Tahanice o peníze do školství se pravděpodobně povedou i v dalších letech. Ve výhledu je naplánované dát resortu o zhruba 15 miliard korun méně

Příští rok na podzim proběhnou nové volby do Poslanecké sněmovny. Nyní vládne pětikoalice ODS, KDU-ČSL, TOP 09, STAN a Pirátů, která deklarovala jako jednu ze svých priorit školství. Ostatně jako každá předchozí vláda prakticky od začátku samostatné České republiky. Školství stejně jako jiné resorty ale potřebuje peníze, oproti jiným je ale podfinancované dlouhodobě. 

Platy učitelů se teprve dorovnávají a ani tak nedosahují slíbeným 130 procent průměrného platu. A vzhledem k tomu, že se z peněz na jejich odměny mají platit jiní zaměstnanci škol, na které také nejsou peníze, zlepšení patrně nepřijde brzy. K tomu si připomeňme zdlouhavé tahanice o letošní rozpočet – sice je o čtyři miliardy vyšší než předchozí, ale není v něm započítaná inflace, škrtá se v prostředcích na nepedagogické pracovníky a nejsou peníze ani na obsazená místa. Ministerstvo financí brání každou korunu a je potřeba přiznat, že státní rozpočet není v dobré kondici. Investice do vzdělání je ovšem investice do budoucnosti, která se vrací. 

V chaosu hledání letošních peněz pro ministerstvo školství se proto poněkud přehlédlo, že podobné tahanice čekají Mikuláše Beka i v budoucnosti. Ministerstvo financí totiž musí povinně Poslanecké sněmovně předkládat návrhy rozpočtu na další roky a ukázalo tak oficiální „Střednědobý výhled státního rozpočtu na léta 2025 a 2026“. A vyhlídky nejsou dobré. 

Částka je ještě nižší než ta, o kterou se ministři dohadují dnes, dohromady o zhruba 15 miliard korun. Konkrétně jde o prvotních 269 miliard, které mělo ministerstvo v rozpočtu letos. K těm po vyjednávání přibyly ještě čtyři miliardy na celkových 273 miliard. Ve výhledu na rok 2025 je na vzdělávání jen 258 miliard. V porovnání výhledů desetimiliardový rozdíl, k současné situaci patnáctimiliardový. A ještě se do budoucna snižuje, protože ponížená je částka také v roce 2026. Ač jsou zpravidla podobné oficiální výhledy nerealistické, číst se z nich dá pozice školství v prioritách vlády a také to, že Česko postupně klesá z průměru zemí Evropské unie v podílu školských výdajů na HDP od roku 2021. Klesat bude patrně i nadále.

Podle ekonoma Daniela Münicha z think-tanku CERGE-EI znamenají chybějící peníze ve střednědobém výhledu především velkou a vleklou nejistotu, na co v budoucnu budou a nebudou prostředky. „A také to bude téměř jistě znamenat další hlasité tahanice o rozpočet a to, že debaty o potřebných systémových reformách budou muset ustoupit opět stranou. A tváří v tvář hrozbě dalšího poklesu reálných (ve stálých cenách) výdajů se většina aktérů ve školství změnám zapře, aby náhodou právě oni na změně neprodělali,” vysvětluje ekonom. 

Změny ve školství trvají dlouho, především ty k lepšímu. Fakt, že v něm peníze chybí, by proto podle Münicha měl zajímat širokou veřejnost od rodičů předškoláků až po vysokoškoláky. A vzhledem ke zmíněné pozdní akceschopnosti tuzemského školství i ty dnes ještě bezdětné generace, které teprve děti plánují. „Většina lidí se ale začne o školství zajímat, až když nemohou sehnat místo ve školce, jsou nespokojeni s výukou, nemohou pro dítě sehnat místo na střední škole určitého typu nebo jsou zklamáni obsahem a přístupem na vysoké škole. Ale to už je pozdě bycha honit. Školství je ale hodně složitý stroj a většinová populace jeho řízení a financování moc nerozumí. Takže o něm a jeho problémech často panují i vládnou mylné představy,” dodává Daniel Münich. 

Fakt, že podobné výhledy jsou vzhledem k vládním slibům nepochopitelné, připomíná v dřívějším komentáři pro Český rozhlas také Petr Šabata. „Má-li vláda v programovém prohlášení slib, že výdaje na vzdělávání v poměru k HDP budou alespoň na úrovni vyspělých zemí OECD, nemůže si napsat do výhledu škrt 15 miliard ani z legrace, natož v dokumentu, který předkládá poslancům,” vysvětluje v komentáři celkovou částku vypsanou ve střednědobém výhledu z dílny ministerstva financí.