Petr Šimek: Začne se ministerstvo školství měnit ve prospěch pluralitní občanské společnosti?

Paní ministryně školství říká něco jiného, než co dělají její úředníci

Pisatel tohoto článku předesílá, že vítá slova, která paní ministryně Valachová pronesla v rozhovoru pro MfDnes dne 3.4.2017, a považuje tato slova za svým způsobem přelomová, protože jsou poměrně  zřetelně a konkrétně formulovaná. Paní ministryně je jistě myslí vážně, a proto se pisatel pokusí v tomto článku uvést tato její slova do konkrétních souvislostí s aktuálním děním kolem soukromých škol, aby bylo zřetelné, čím konkrétně lze tato slova naplnit.

V uvedeném rozhovoru říká paní ministryně Valachová: „… k síti středních škol přistupují kraje různě. Určovat, (…) jak má vypadat soustava středních škol, (…) na to ministerstvo školství nemá nástroje a já o to ani nechci usilovat.“

Podle ministryně jsou to tedy kraje, které mají zodpovídat za síť středních škol. Proč v případě oboru Kombinované lyceum, který má na základě rozhodnutí Rady Jihočeského kraje vzniknout v Českých Budějovicích, však ministerstvo vypracovalo takové podklady k rozhodnutí, které nedoporučují vznik této střední odborné školy s technickým a přírodovědným zaměřením? Vždyť tento obor v Jihočeském kraji neexistuje, zatímco v několika jiných krajích ano.

Paní Valachová dále říká: „Chceme více a více maturantů. (…) V budoucnosti by se měl (…) zvyšovat podíl těch, kteří mají vzdělání ještě vyšší než středoškolské ukončené maturitou.“ Proč tedy ve výše uvedeném případě úředníci MŠMT argumentují, že právě toto je nevýhodou daného lyceálního oboru?  – citát ze stanoviska příslušného odboru MŠMT: „Tento obor vzdělání připravuje žáky především ke studiu na vyšších odborných nebo na vysokých školách. (…) Záměr proto není v souladu s DZ ČR[1]… “

Ví paní ministryně, co se ve skutečnosti děje na té straně, která je v přímém kontaktu se žadateli o zápis škol do rejstříku? Zdá se, že má alespoň tušení, že něco skřípe: „Už dva roky tvrdím, co se týče zajištění dostupnosti škol a kvality vzdělání, že školský rejstřík má velké rezervy a že na nich chci začít pracovat. Není to tak, že chci dát stopku soukromým školám (…). Detailně se k tomu nechci vyjadřovat, protože v tuto chvíli řada z nich podává rozklad proti rozhodnutí (…). “

Kdyby úředníci MŠMT rozhodovali ve smyslu rozvoje „kvality vzdělávání“ a kdyby letos najednou nezačali argumentovat čistě kvantitativním hlediskem nenaplněné kapacity státních škol, ušetřili by paní Valachové rozhodování o podaných rozkladech, které spadá přímo a jedině do její kompetence. Bylo by ovšem lepší, aby se to úředníci dozvěděli podstatně dříve než 3.4.2017, kdy letošní rozhodovací procesy už dávno překročily všechny zákonné termíny, ale započít se skutečně smysluplnými změnami na MŠMT není nikdy pozdě. Paní ministryně k tomu sice říká: „ (…) prodloužení lhůt nebylo fatální“ a slovo „fatální“ jistě můžeme vykládat různě, ale uveďme tu jen ty nejzřetelnější důsledky „prodloužení lhůt“ ze strany MŠMT:

• Dítě nepůjde do 1.třídy, kterou pro ně zvolili jeho rodiče, protože chtěli podstatně kvalitnější, méně strnulé, v podstatě prostě svobodnější vzdělávání než je to, které nabízí spádová státní škola;
• Rodiče dítěte se jako spoluzakladatelé obvykle velmi angažovali (také finančně) pro vznik té školy, kterou pro nejen své dítě dlouhodobě a cílevědomě budovali – měli smluvně zajištěny prostory, učitele, rozpočty závislé na počtu přihlášených dětí…; a teď třeba – když prostě jedna z těch mnoha věcí „padne“ kvůli „prodloužení lhůt“ – musejí budovat úplně novou variantu, jako např. domácí vzdělávání, což často znamená podstatný zásah do celého chodu rodiny;
• Učitelé se důkladně připravovali na své náročné pedagogické úkoly v těchto začínajících školách, které často fungují na principu malotřídek (tedy vzdělávání dětí z různých ročníků v jedné třídě) a kde vše vyžaduje velké osobní nasazení.

Takový zásah do osudů mnoha lidí může mít v nepříliš vzdálené budoucnosti – troufám si předvídat – „fatální“ důsledky zejména pro ustrnulé c.k. struktury ministerstva školství. Paní ministryně říká: „… došlo ke zdržení zápisů žadatelů do rejstříku v řádu týdnů. Za to samozřejmě nejsem ráda…“ Co se to na ministerstvu dělo, že celé rozhodovací procesy byly zastaveny na dobu „v řádu týdnů“? Vždyť jeden z žadatelů našel ve svých materiálech kladné vyjádření příslušného odboru MŠMT s datem 7.listopadu 2016 – a pak se vše zastavilo (spíše na dobu v řádu měsíců) a daný žadatel pak našel zcela opačné vyjádření jiného odboru MŠMT. Nebylo by lepší říci, co se skutečně dělo, než tuto skutečnost skrývat za slova „nejsem ráda“?

Držme tedy paní Valachové palce, aby se jí podařilo udržet chod úřadu jí svěřeného tak, aby mohla ‚být ráda‘ – a my, občané, také budeme rádi, když impulsy změn, přicházející takříkajíc „zdola“, budou „nahoře“ přijímány jako demokratické, a tedy plnoprávné podněty pro rozvoj kvality vzdělávání.

Jedna z koncepčních idejí paní ministryně, vyjádřená v daném rozhovoru, si opravdu zaslouží pochvalu: „Povinná školní docházka je ze zákona bezplatná, měli bychom dotáhnout do konce stoprocentní financování z rozpočtu u základních škol zařazených do sítě, bez ohledu na to, kdo je zřizuje.“

To je skutečně sociálně demokratická idea: pluralitně rozrůzněné základní školství – a to podstatně více, než je tomu v současnosti – bude dostupné všem vrstvám společnosti bez rozdílu, jestli na to mají dost peněz či nemají. To je opravdu podstatný krok k sociální soudržnosti společnosti svobodně se rozvíjející. Je to model v principu realizovaný například ve Švédsku; a odtud si můžeme vzít i druhý princip, který k tomuto funkčnímu modelu neodmyslitelně patří: že totiž jiní zřizovatelé mají také své vlastní svébytné vzdělávací programy.

To je opravdu velmi ambiciózní cíl, který ovšem naplňuje to, co jsme si jako společnost předsevzali před bezmála třiceti lety: pestrou vzdělávací nabídku, pluralitní školství, přístupné všem lidem bez sociálního rozdílu.

Jestli se paní ministryně vydá touto nesnadnou cestou, bude mít opravdu širokou oporu ve společnosti, která vždy dbala a stále více dbá – jak se ukazuje na aktuálním úsilí o zakládání mnoha malých inovativních soukromých škol – na vzdělání jako na kulturní statek člověka.

[1] Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR 2015-2020

Ing. Petr Šimek (1961), vyučoval na waldorfských školách. Dlouhodobě spolupracuje na seminářích pro vzdělávání waldorfských učitelů v ČR. Nyní působí jako redaktor časopisu pro waldorfskou pedagogiku Člověk a výchova. Lektor Akademie sociálního umění TABOR.