Petra Dočkalová: Jak mohu pracovat s informacemi v souvislosti s cílem učení

Učit se učit, myslet, uvědomit si, jak uspořádávám informace a jak s nimi mohu pracovat v souvislosti s cílem učení.

Svět se vyvíjí, mění se i role učitele. Děti a studenti by již neměli chodit do školy pouze s cílem získat informace (ty si mohou najít, vyhledat). Co je ale důležité, aby učitel, průvodce, zprostředkovatel vedl žáky, studenty tak, aby věděli, jak je možné informace vyhledat, jaké zdroje jsou, jak s informacemi pracovat, jak si je uspořádat, jak je ověřovat, rozporovat, kriticky hodnotit.

„Je potřeba začít pracovat od jedince směrem ven. Místo, abychom žáka, studenta pouze zahrnuli knihami, vzorci a zkouškami, měli bychom se postupně zaměřovat i na to, zamýšlet se, jak se efektivně učit. Je potřeba pochopit, jak fungují naše oči při čtení, jak si pamatujeme, na základě čeho si vybavujeme. Jak myslíme, jak si můžeme efektivně organizovat poznámky, jak řešit problémy. Obecně, jak tedy nejlépe využít své schopnosti bez ohledu na předmět, oblast studia. Důležitý je cíl.“ (T. Buzan, 2015)

Každodenně mám tu možnost sledovat a být součástí toho, jak se každý učíme jinak.

Z mého pohledu nejde přesně říct, jaké jsou nejlepší učební podmínky. Jde ale vhodným, promyšleným učením dojít k tomu, že si každý z nás uvědomíme, jak se učíme, co nám nejvíce vyhovuje, vzhledem k našemu myšlení. Tato jedinečnost nás poté ve společném sdílení velmi obohacuje.

Někdo si podtrhává klíčová slova, někdo při učení používá paměť – nazpaměť se naučí násobilku, další se učí násobilku v souvislostech. (konkrétně zná nějaké násobky a další si odvozuje).  Někdo klade otázky a potřebuje pochopit věci, problémy do hloubky, někdo se uspokojí pouze s první odpovědí. Je naprosto skvělé, že se všechny tyto možnosti doplňují.

Věnovali jsme se tedy v rámci obsahu tématu: pojmy + konkrétní vysvětlení (shrnutí) v rámci matematiky (češtiny), což jsme propojili s formou učení, s ohledem na fungování mozku.

Pochopit, jak pracuji s informacemi, jak si je uspořádávám.

Dva velmi důležité kroky v procesu učení, na které se často zapomíná je příprava, poté aplikace.

Jak jsme se tedy společně učili?

1. krok

Ještě před tím, než přišla na řadu spolupráce, bylo stěžejní nastavit atmosféru, která podporuje učení, myšlení – spoluučící se skupina. Ujasnili jsme si pravidla (včetně toho, že se nebudeme hlásit, protože půjdeme vždy po kruhu). Důležité je taky připomenout, že zde, v tomto konkrétním případě rychlost je spíše kontraproduktivní.  Pokud bychom zapomněli na tuto část a atmosféra by byla rivalitní, bez důvěry, nemůžeme moc hovořit o učení, spíše o zaměření pozornosti na to, být první nebo na přežití, čekání na konec hodiny.

2. krok

Zamysleli jsme se nejprve nad slovem USPOŘÁDÁNÍ.

„Uspořádávám si věci – uklízím třeba lego“, taky slyším: “ uspořádej si to tak, abys to stihl“. “ Ve slově uspořádání slyším slovo řád – jako pravidlo.“ „Uspořádání hvězd na nebi, ale tam asi nejsou podle pravidel.“ „Slyšel jsem od babičky – chovej se spořádaně a vůbec nevím, co to znamená.“

3. krok

Po té jsme si každý napsali slovo matematika, měli chvilku na zamyšlení, poté každý postupně říkal slovo, co ho napadlo v souvislosti s pojmem matematika a zapisoval si ho s cílem, aby to pro něj bylo srozumitelné, pochopitelné. Děti mohly využít různý typ písma, barvy, bylo to pouze na jejich rozhodnutí, ale s tím, že budou přemýšlet o tom, proč to tak použily, jaký to má význam (aby se z toho nestala pouze formalita). (učili se myslet v souvislostech)

Záměrně jsme tento krok dělali ve spolupráci, abychom si jednak uvědomili, jaké pojmy nás napadají, jaké zaznamenáváme informace. Také, abychom slyšeli ostatní (což může být výhodné, protože mne může napadnout asociace na základě toho, co řekl někdo přede mnou). Děti spontánně říkaly -„to mne vůbec nenapadlo“ – pozor nikdo nehodnotil odpovědi druhých. (učení, jako oboustranně obohacující se proces, učí se všichni a navzájem se obohacují)

4. krok

Zde jsme se věnovali jednotlivým pojmům více konkrétně. Abychom nezůstávali pouze na povrchu.

Kladli jsme si otázky tipu: „Co to znamená, jak to myslíš? Co to je? Jak bys vysvětlil (a) na příkladě, jak konkrétně bys toto vysvětlil (a)?……

Například: pořadí výpočtů – dítě, které tuto oblast napsalo, vysvětlilo, přímo na konkrétním příkladě druhým zprostředkovalo.

(opět cíleně, víme, až tehdy pokud umíme někomu vysvětlit, jsme schopni mluvit o nějaké problematice, víme, že si to uvědomujeme)

5. krok

Každý vysvětlil, jaký systém využil v uspořádávání informací.

Například: proč použil barvy- měly smysl? Proč sis to takto uspořádal (/a)? I určitá spontánnost dětí, zaznamenávají si to pro sebe a je to pro ně viditelný důkaz toho, jak mají srovnané myšlenky v hlavě.

Objevilo se tedy uspořádání lineární (do řádků), poté do sloupců, i tabulka. Myšlenkové mapy, s využitím písma, někde myšlenková mapa na půl písmo a půl obrázky. Děti využívaly různé typy písma, podtrhávaly, kroužkovaly.

Odpovědi dětí byly například: „Vyznačila jsem si stejnou barvou to, co je jakoby společně, co s čím souvisí.“ „Zelené podtržení je jakoby nadpis oblasti, růžové podtržení jsou konkrétní příklady.“ „Mám v řádku informace, mám to v hlavě, jako do řádku.“ „ Rád kreslím, proto jsme si to uspořádával tak, abych z toho měl obraz.“ „Zatím nemám úplně oblíbené psaní, proto si to více kreslím.“

(tím, že verbalizovali a mluvili o tom, jaký mají systém v zápisu, si uvědomovali, jak pracují s informacemi, jak myslí + učili se argumentovat)

Příště na tuto spolupráci navážeme, budeme informace porovnávat na základě – například využitelnosti, kdy je výhodnější využít sčítání, kdy násobení. (přemostění do života – Kupuji 3 kytky po 72 Kč, je výhodnější počítat 72 +72 +72 nebo 3 x 72? A proč?). Další možností bude, promýšlet výhodnou strategii například při řešení slovních úloh – jednotlivé kroky, postup a opět s uvědoměním. Možností je mnoho, je potřeba se opět připravit, promyslet, znát smysl, cíl.

Otázky, kterým se budeme věnovat, které vznikly na základě této spolupráce:

Jakým způsobem bychom si mohli efektivně zaznamenat, uspořádat informace, pokud bychom plánovali nějakou činnost?

Jak uspořádám informace přímo na prezentaci, co to jsou klíčová slova a jak je mohu využít prakticky?

Literatura k tématu:

1. Holt – Jak se děti učí
2. Holt – Proč děti neprospívají (strategie učení)
3. Siegel – Rozvíjejte naplno mozek svého dítěte
4. Buzan – Používejte hlavu
5. Feuerstein, přeložila Ph. Dr. V. Pokorná – Myslet nahlas, mluvit nahlas

Petra Dočkalová je lektorka a pedagožka, která se zabývá metodou Reuvena Feuersteina Zprostředkované učení. Pro EDUin k tomuto tématu napsala sérii článků, najdete je ZDE.