Petra Dočkalová: Mýty v učení

Je tu začátek roku 2019, což je vhodný čas k tomu, uvědomit si a pojmenovat mýty, které máme v učení.

Zde je uvedeno pouze 10 mýtů, se kterými se setkávám nejčastěji. Je zde i zdroj, literatura, kde si každý může dohledat argumenty.

1. Rychlost – Ten kdo odpoví první, je nejchytřejší.

Ne vždy je první odpověď ta správná. – často jsou to pouze tipy. (J. Holt – Jak se děti učí)

2. Opakování je matka moudrosti.

Opakování ano, ale pokaždé jinak. Pouze testování bez cíle, stále jen písemné prověřování stejným stylem, nebo jen ústní prověřování vede spíše k demotivaci, než k osobnímu růstu v rámci učení.  Pozor na stereotyp. (J. A. Komenský – didaktické zásady)

3. Čím déle se učím, tím jsem chytřejší a vím toho víc. Víc hodin znamená víc chytrosti.

V rámci promyšleného učení je velmi žádoucí střídat mentální činnost s fyzickou, promýšlet přestávky. Délka času stráveného u učení není v přímé úměrnosti s tím, že toho víme více. (T. Buzan- Používejte hlavu – Efektivní učení – plánování)

4. Proces učení je pouze u lavice, s učitelem, ve třídě. Tam se nejvíc naučím.

Toto záleží na vnímání pojmu učení – někdo chápe učení jako celoživotní, každodenní, nikdy nekončící, proces. Někdo pouze s učitelem v lavici ( J. Medina – Jak funguje mozek)

5. Známe nejlepší učební podmínky pro všechny.

Pouze se domníváme, jaké jsou. Známe pouze obecné principy, zásady, aby bylo učení efektivní, promyšlené, aby bylo v souladu s fungováním mozku. Každý se učíme jedinečným způsobem, je potřeba vnímat, sledovat, jak se učíme, jak si zapisujeme informace, jak mluvíme, na co se ptáme, jak vnímáme souvislosti, čemu věnujeme pozornost (J. Holt – Proč děti neprospívají)

6. Vždy je jen jedna – správná cesta, která vede k výpočtu, ke správnému řešení. Všichni počítáme stejně.

Příklad 8+7 se dá počítat minimálně třemi způsoby.(rozklad, dopočítávání, odvozením).  Můžeme se poté společně učit a obohatit v tom, které způsoby jsou výhodné, které ne a proč.

7. Je potřeba se vše učit nazpaměť.

Paměť je nedílnou součástí procesu učení, patří tam, ale je potřeba využívat a podporovat v procesu učení také myšlení v souvislosti, dokazování, odhadování, analýzu, syntézu, argumentaci, obhajobu. (Bloomova taxonomie výukových cílů)

8. IQ – hodnota je konstanta (pravděpodobně dítě rodičů s vysokým IQ bude mít také vysoké IQ a je to určující faktor pro úspěšné učení) Inteligence je vrozená.

V rámci učení více než IQ je potřeba vnímat učební potenciál, styl. Učení má předcházet vývoji. Hodnota IQ se může vhodnými podněty zvyšovat (Downův syndrom, nebo snižovat – averze k učení, statické myšlení – L. Vygotskij – Myšlení a řeč)

9. Všichni se učíme stejně.

Každý máme jedinečný mozek, někdo se učí pamětně, druhý v souvislosti. Je potřeba zprostředkovávat možnosti, cesty.

10. Porovnáváním mezi sebou zvyšuji zájem o učení. Je potřeba porovnávat. Je to motivace být lepší.

V procesu učení je porovnávání velmi nežádoucí, dokonce velmi demotivační.  Každý má jiný výchozí bod, je potřeba vědět, kde se nacházíme a pracovat s cíli, kam směřujeme. Pokud porovnávání, tak pouze každý sám se sebou. Co už umím, co jsem ještě před měsícem neuměl-a.

„Každý je génius. Ale pokud budete posuzovat rybu podle její schopnosti vylézt na strom, bude celý svůj život žít s vědomím, že je neschopná.“ Albert Einstein