PISA 2012: Třicet vět a pět obrázků k zapamatování.

Ne, že by se o výsledcích letošního šetření PISA málo psalo, ale míváme občas tendenci plést si jeho výsledky s ligovou tabulkou. Zastavili jsme propad, zlepšili jsme se v matematice a čtenářské gramotnosti, přeskočili jsme Francii. To všechno je pravda, přesto nabízím pár stručných pohledů do hodnotící zprávy, které je dobré také vzít v úvahu.

Ano, úplně nejvíc jsme se zlepšili ve čtenářské gramotnosti (za tři roky o 15 bodů), ale posun je i v matematice (v roce 2003 – 516 b, 2009 – 493b, 2012 – 499b). Poněkud paradoxní je, že ve skutečnosti se zlepšili hlavně žáci základních škol, u zvláštních škol a gymnázií pokračoval propad. Také se zlepšili více kluci než holky. Nevíme přesně proč. Přidávám obrázek, který ukazuje, kdy a jak rychle jsme se zhoršovali či zlepšovali v porovnání s ostatními středoevropskými zeměmi.

Méně radostné je zjištění, že u nás rostou rozdíly mezi nejlepšími a nejslabšími a o úspěchu ve škole rozhoduje mnohem víc rodina než škola. Pokud vám to připadá normální, je dobré dodat, že ty úspěšnější vzdělávací systémy na to jdou přesně opačně. První obrázek ukazuje, jak jsme na tom s rozdíly mezi nejlepšími a nejhoršími.

A ten druhý znázorňuje vliv rodiny a socioekonomického zázemí na výsledky žáků. Čím nižší pozice v tabulce, tím nižší vliv školy a vyšší vliv mimoškolních faktorů.

Ale co je opravdu průšvih, je vztah našich dětí ke škole. Šetření zjišťovalo, nakolik se v ní cítí bezpečně a mají pocit, že jim pomáhá. Tam jsme suverénně nejhorší. Ani dřív to nebyla žádná sláva, ale tentokrát jsme opravdu na dně.  První obrázek ukazuje absolutní pořadí a změnu od roku 2003.

Druhý ukazuje totéž v trochu složitějších souvislostech. Tedy, kdo se zlepšil či zhoršil a jak to souvisí se vztahem dětí ke škole.

A úplně hlavní zjištění. Pozor na jednoduché interpretace! Když se podíváte do národní zprávy o šetření PISA 2012 – velmi to doporučuji, najdete ji ZDE – narazíte na mnoho překvapení a podivuhodností, které není snadné vysvětlit. Třeba že Polsko výrazně zlepšilo výsledky, ale také se tu zásadně zhoršil vztah dětí ke škole.  Proč?  Na Slovensku se zhoršilo obojí. Proč? Proč se zhoršují čestí gymnazisté a zlepšují děti na základkách, když odliv páťáků na víceletá gymnázia dál pokračuje? Proč se výrazně zhoršilo obdivované Finsko a to především ve vztahu dětí ke škole? Jak to, že třeba Korea, Estonsko či Polsko dosahují dobrých či vynikajících výsledků, a přitom investují do vzdělávání zhruba stejné peníze jako Česká republika? Letos je rozhodně víc otázek než odpovědí.