Plzeňská práva? Špatné rozhodnutí!

Pokračovat v nekonečném seriálu spílání Josefu Dobešovi už postrádá vtip a eleganci. Ano, je pravda, že právnický trik a faul, kterým ministr školství podrazil Akreditační komisi a pátečním oznámením „zachránil“ plzeňskou právnickou fakultu, působí neuvěřitelně u člověka, který už dva roky vykřikuje, že on konečně zastaví propad českého vzdělávání. Ale na druhou stranu, chaotické rozhodování a názorové chameleónství u Dobeše a Věcí veřejných už těžko někoho překvapí. Vynechejme „cvičně“ z kauzy Dobeše, snad bude jasnější, proč je rozhodnutí prodloužit akreditaci plzeňským právům zásadně špatné.

To nejpodstatnější se netýká plzeňských práv. I naštvaná a pobouřená akademická obec se vcelku shodne na tom, že hlídat kvalitu vysokoškolského vzdělávání je důležité. To předpokládá především silnou a respektovanou Akreditační komisi, která je financována tak, aby svou práci mohla dělat kvalitně a aby byla politicky nezávislým orgánem.

Proč, je snad jasné. Pouze taková komise může zajistit, že se nestane jen maňáskem v rukou politiků. Ti stojí o levné a snadné tituly, protože jejich rozdáváním svým „poddaným“ zvyšují svou moc. Budou hájit právě takové školy, které je nabízejí. Akreditační komise jim v tom překáží.  Proto je důležité vyřešit právní postup, jak rychle a efektivně falešné tituly odnímat.

Jaká je realita? Rychlé odebrání podvodného titulu je u nás v tuto chvíli nerealizovatelné a práce v Akreditační komisi je neplacená, dobrovolná a velmi nevděčná. Taková komise nemůže být silná ani náhodou.

Proto je šokující, že právě náměstek pro vysoké školy Ivan Wilhelm v pátek po rozhodnutí ministra prodloužit akreditaci plzeňské právnické fakulty do roku 2016 vysvětloval, že komise ve skutečnosti vlastně žádné pravomoci nemá, je to takový poradní orgán ministerstva a ono si může rozhodnout, jak uzná za vhodné.

Neuvěřitelné od člověka, který by měl usilovat o důstojný rozpočet a nezpochybnitelně nezávislé postavení Akreditační komise. A právě on v rádiu řekne, že komise přece akreditaci prodloužit chtěla a když redaktor namítl, že komise navrhovala prodloužení do října tohoto roku, ale ministr rozhodl o prodloužení o čtyři roky, označí to za technický detail?!

Ten důstojný pán nám sděluje, že rozhodnutí Akreditační komise považuje za trhací kalendář a ona samotná je pro něj šprcguma, se kterou on může udělat cokoli. Od téhle chvíle je Akreditační komise jen směšný soubor zoufalců.  Přeně o to ministerstvo usiluje.

Stejně špatné rozhodnutí je to z hlediska samotné kauzy plzeňských práv. Shrnuto: ta škola prokazatelně šla na ruku politikům, mafiánům a státním úředníkům a rozdávala tituly podle politického zadání. Když se na to přišlo, k žádné velké sebereflexi a proměně to nevedlo, většině  rychlostudentů tituly zůstaly a škola se začala tvářit jako mediální obětní beránek, což způsobilo další odchod soudnějších pedagogů.  Nové vedení fakulty, aby přes chatrnou pověst naplnilo stav, přijímá studenty s podprůměrnými výsledky, kteří by si na jiných právnických fakultách ani neškrtli. A velmi pravděpodobně bude takové přijímat další čtyři roky, takže na podzim 2016 budeme, pokud jde o kvalitu výuky, prakticky ve stejné situaci jako dnes.

Ano, definitivní konec fakulty a 1800 studentů „na dlažbě“, to je drsné. Ale je to jediná možnost, pokud chceme studenty samotné, politiky i akademickou obec přinutit, aby podobné excesy netrpěli a netvářili se, že je nevidí a nepomrkávali na sebe – „však ono to nějak dopadne, víme jak na to“.  Takhle jsme jen všechny šíbry utvrdili v tom, že jim to vždycky projde.

Hlavní sdělení z kauzy plzeňských práv zní: všichni kromě politiků jsou plebs, který o ničem nerozhoduje. Žádná veřejná správa, nezávislost kontrolních institucí ani respekt k právu neexistuje. Pokud něco chcete, přilezte ke křížku a my, jako dříve feudálové, najdeme nějakou právní kličku a kus naší moci a vlivu vám udělíme v léno výměnou za poslušnost.