Plzeňská práva. Zvítězili hodní, nebo zlí?

Po včerejším oznámení, že policie odkládá podezření ve věci udělování rychlotitulů na plzeňských právech s odůvodněním, že se nikomu nepodařilo prokázat trestný čin, si nelze nepoložit otázku: Jde o další veřejnou causu, kde právo ostrouhalo, „zlí“ vyhráli a „hodní“ jsou pro smích? Vypadá to tak, ale ve skutečnosti je výsledek dění okolo plzeňských práv mnohem optimističtější.

Je dobré si připomenout výroky z letošního března. Tehdy ministr školství Josef Dobeš v rozporu s rozhodnutím Akreditační komise ČR prodloužil o čtyři roky existenci magisterského studia na plzeňské právnické fakultě. Vlákal totiž akreditační komisi do právní pasti. Nejdříve ji vyzval ke změně délky akreditace, a když mu vyhověla, oznámil jí, že svá rozhodnutí jen tak měnit nemůže, proto omezení akreditace ministr považuje za neplatné a rozhodne podle svého. Přesně tomu se říká sprostá právnická klička.

Děkan plzeňských práv Jan Pauly se tehdy nechal slyšet, že teprve teď se budou studenti na jeho právnickou fakultu jen hrnout, když ukázala, jak se o sebe umí právně postarat. Říká-li něco takového člověk, který má být garantem rovného přístupu k právu, je to na pováženou.

Hlavní sdělení celé té „právní“ operace totiž znělo: zákon neznamená nic, stačí ho šikovně obejít. Navíc Dobešův způsob zacházení s akreditační komisí připomínal feudální pořádky. Vzkaz byl jasný: Jestli něco chcete, přilezte ke křížku, možná vám vyhovím a kus své moci a vlivu vám udělím v léno výměnou za poslušnost. Nebylo to náhodné chování. Přesně tento přístup přece stál u vzniku celé plzeňské kauzy. Jen v roli vazala tehdy byla sama fakulta a feudálním pánem politici.

Kdeže Dobešovi konec

Jaká je situace o pouhé čtyři měsíce později? Co dělá Josef Dobeš, nikoho nezajímá. Jen chvíli po triumfu nad akreditační komisí utekl z ministerstva před svou zodpovědností za způsob čerpání evropských fondů. Jan Pauly je pořád děkanem, ale nový ministr školství Petr Fiala změnil rozhodnutí svého předchůdce, ztotožnil se s názorem akreditační komise a zakázal plzeňským právům přijímat studenty do magisterského studia. Dostudovat mohou jen už dříve přijatí studenti, pokud fakulta zlepší kvalitu sboru.

Studenti se sice hrnou, ale opačným směrem. Hledají, kde jinde by o ně měli zájem. Nakonec se potvrdilo, že Dobešovo tvrzení, že mu jde hlavně o studenty, nedává smysl. Jen prodloužilo období nejistoty. Kdyby Dobeš nezasáhl, měli včas jasno a mohli si novou školu hledat dřív.

Nadace Charty 77 ocenila letos v květnu předsedkyni akreditační komise Vladimíru Dvořákovou Cenou Františka Kriegla. Dostala ji za občanskou statečnost a neústupnost právě ve sporu s ministrem Dobešem. A konečně pár dnů stará novinka – Nejvyšší státní zastupitelství 4. července v písemném vyjádření konstatovalo, že rozhodnutí ministra Dobeše ve věci plzeňských práv je nezákonné (čtěte ZDE). To všechno není z hlediska uplatnitelnosti práva v téhle zemi špatný výsledek.

Potřebujeme silnou komisi

Ve srovnání s tím je fakt, že pan exděkan Kindl s kolegy unikne trestu, věc méně důležitá. Podstatné je, že právnická fakulta byla právním systémem donucena, aby respektovala zákon a pravidla. A je to i zásadní vzkaz politikům, kterým šla plzeňská práva po léta na ruku a rozdávala „rychlé“ tituly podle politického zadání. I ti dnes vědí, že jejich představy o dělení moci a vazalství se nedají realizovat tak snadno.

Nicméně je dobré připomenout, že akreditační komise je pořád orgán, jehož nezávislost lze zpochybňovat, který nemá dostatečný rozpočet a působení v něm je spíš než co jiného nevděčné společenské angažmá.

Pokud se nemá kauza plzeňských práv opakovat někde jinde, potřebujeme politicky nezávislou a respektovanou akreditační komisi se silným postavením. A musíme vyřešit i právní postup, jak rychle a efektivně odnímat falešné a urychlené tituly. Ten zatím nemáme. Obojí čeká na nového ministra.

Psáno pro Mf Dnes