V době zavádění HiHe klinik byla v ČR na návštěvě mise expertů WHO. Když se doslechli, co se chystají Češi zavádět, velmi důrazně nás před tímto krokem varovali – s tím, že nám to zvýší nerovnosti ve zdravotní péči. Poukazovali na to, že celý vyspělý svět jde přesně opačným směrem.
Rady zahraničních expertů nezabraly a stalo se. Kliniky vznikly a byl o ně ohromný zájem, kdekdo se na ně snažil dostat. Dodnes jsou „hájhí“ velmi populární, s obrovským převisem poptávky. Jsou hrazeny ze všeobecného zdravotního pojištění, přispívají tak na ně úplně všichni plátci. Popularita klinik způsobila brzy jejich další rozšiřování dalece nad rámec původně plánovaného rozsahu do 5 % ze všech pacientů.
Postupně se však začaly objevovat i související problémy. Ukázalo se, že způsobují nerovný přístup ke zdravotní péči, byť stát veřejně deklaruje princip zdravotního pojištění jako rovný, spravedlivý a solidární. Protože se špičkoví lékaři i přístroje koncentrují prioritně na těchto klinikách, klesá úroveň regionálních zdravotnických středisek, kam docházejí ostatní občané.
Mnoho lidí se snaží dostat na kliniku HiHe za každou cenu, a když se mu to nepodaří, je zcela zdrcený a nemálo z takových se dokonce celkově zhroutilo. Zajímavé je, že ještě hůře nesou tento neúspěch rodiče pacientů, tolik si vysněnou kliniku pro své dítě přáli.
Jiní se na takovou kliniku dostanou, ale namísto dosažení štěstí se souží obavami, aby se tam dokázali udržet, což je dlouhodobě stresuje. Někteří opatrně přiznali, že by možná byli spokojenější, kdyby zůstali obyčejnými pacienty normálního zdravotního střediska v místě bydliště spolu se svými sousedy. Jejich život by celkově měl možná vyšší kvalitu.
Všimli si toho výzkumníci a na tyto kliniky a na související výběrové aspekty se zaměřili. Výsledkem několika studií bylo zjištění, že pacienty HiHe se stávají nikoliv primárně nejnadanější lidé, ale občané s nejvyšším sociálním kapitálem, kteří namísto talentu disponují spíše důležitými kontakty a informacemi. Longitudinální studie i data ÚZIS dokonce odhalila, že na HiHe klinikách vlastně ani není až tak lepší zdravotní péče a kvalitnější lékaři, ale lepší zdravotní stav těchto pacientů je dán spíše jejich lepším rodinným zázemím, kdy mají z domova lepší výživu a aktivnější životní styl.
Mezi expertní veřejností na základě zkušeností z praxe i akademických studií zavládla shoda, že pro stát, a tedy celkově pro všechny občany, by bylo nejlepší, kdyby byly kliniky HiHe zrušeny a všichni by zase chodili za zdravotní péčí do standardních zdravotnických zařízení.
Byl na to dokonce vypracován legislativní návrh, který předložil ve sněmovně poslanec Josef Naivka, jenže narazil v parlamentu na jednotný odpor. Ukázalo se, že v podstatě všichni poslanci jsou pacienty HiHe klinik, mají je zadarmo, se zdravotní péčí jsou v zásadě spokojeni a přejí si, aby i do budoucna byli klienty těchto zařízení oni i jejich další rodinní příslušníci.
A tak je tomu dodnes. Mimo záznam někteří politici, dokonce i ministr zdravotnictví, připustí, že si jsou vědomi, že je to principiálně nespravedlivý systém, ale když už byl jednou džin z lahve vypuštěn, je politicky nereálné lidem, kteří nejvíce participují na rozhodovacích procesech ve státě, tyto výhody odejmout.
A tak jsou s námi HiHe dodnes a cizinci z ostatních zemí, když ČR navštíví a zajímají se o náš zdravotnický systém, jen nevěřícně kroutí hlavou…
Tak to vidíte, ani nevím, proč mne mysl svedla ke zdravotnictví, když původně jsem chtěl psát o školství a víceletých gymnáziích. Možná proto, že skrze zdravotnictví vnímáme rovnost a lidskou solidaritu tak nějak citlivěji…
