Pojďme rušit školy

Před prázdninami jsem tady čtenáře lákal na výlet do Sudet. Pak jsem se tam sám vydal. Od té doby myslím na to,  že je nutno začít se co nejdřív vážně bavit o rušení škol. Je totiž třeba rušit školy tak, aby se některé mohly zachránit. Co je jasné:

1. České školství (a nejspíš skoro každý sektor) se v příštích letech bude muset naučit podávat o něco lepší výkony s o něco nižšími zdroji. Rozpočet školství bude nominálně a možná i reálně klesat, navzdory tomu, že je smutně nízký už teď.

2. Momentálně máme ve srovnání se světem velice malé školy, zejména pokud jde o počet žáků druhého stupně. Částečně za to může struktura sídel v Česku, příliš mnoho samostatných obcí, v některých oblastech řídké osídlení. Třídy jsou leckde málo naplněny.  Díky tomu je taky vzdělávání této skupiny žáků relativně drahé třeba ve srovnání s náklady na žáka na prvním stupni, a při tom z těchto peněz k učitelům dorazí jen poměrně málo (třída musí být vytopena pro 10 žáků stejně jako pro 30).  Do škol sice přichází populační vlna, ale ta nebude trvat dlouho. Určitě se znovu vynoří nápad „optimalizovat“, rušit, učetřit. A bude to správně.

3. Kvalita vzdělání se nedosahuje nižším počtem žáků ve třídě, aspoň u starších žáků. To je poměrně dobře doloženo daty. Je to složitější u menších dětí, ale taky jsem teď mluvil s žáčkem čtvrťáčkem ze soukromé kvalitní školy z Tokia, ve třídě  jich je 38, a Japonsko stále patří k špičce ve vzdělávání.

4. Vliv počtu žáků ve škole na kvalitu výsledků a života ve škole není jednoznačný. Velké školy pro teenagery s několika tisíci dětmi nejsou dobré, ale na druhou stranu školy, kde jsou žáků na druhém stupni jen desítky nebo první stovky, mají také problémy se zajištěním kvality vzdělávání, aprobovanosti sboru, vybavení odborných učeben apod. Je třeba říci jasně: slučování malých škol (pozor, stále mluvím o školách vyšších než první stupeň!) není jen otázka peněz, jak se říká v médiích. Slučování škol může být cesta k vyšší kvalitě, např. vyšší aprobovanosti, zajímavější nabídce výběrových předmětů a volnočasových aktivit. A teď zpátky do Sudet. Viděl jsem tam městečka, kde kdysi pulzoval život, ale dneska to jediné, co tam mají, je škola. Je odtud všude daleko, a když jim zavřeme tu školu, nezbude tam nic. Ale přesto se školy budou muset slučovat a zavírat . Pojďme se věcně bavit o tom, které můžeme zavřít, a které chceme zachovat. Mějme připravenou koncepci. Jak to vypadá, když se důležité kroky odkládají a pak se dělají narychlo, jsme už mnohokrát viděli, naposledy po minulých volbách. Je nutno si rozmyslet: škola je možná v mnoha malých obcích jejím přirozeným centrem. Je ale při tom schopna zaručit kvalitní vzdělávání i dospívajícím dětem? Vyplatí se spíš investovat do udržení sítě škol, nebo do zlepšení dopravní dostupnosti? Jaké zkušenosti jsou tam, kde obce spolupracují v oblasti vzdělávání? Existují i příklady, že školu provozuje sdružení obcí. Je dobré zachovat malou školu v sociálně znevýhodněných lokalitách, kde může malý počet žáků ve třídě a škole výrazně prospět? Určitě dokážeme vyjmenovat další případy, kdy je dobré malé školy podpořit. Ale stále v součtu platí, že se budou školy rušit. Buď to uděláme s rozmyslem, anebo to udělá přes noc nějaký politik, až se objeví další díra v rozpočtu. Doplatí na to právě ty školy, které by se měly zachovat.