Polemika s článkem Příručka pro začínající učitele – známky od Tajného učitele

Pročetl jsem si dnes článek od Tajného učitele o známkách, a jelikož známky a hodnocení jsou mé oblíbené téma, kterému přikládám velkou důležitost, rozhodl jsem se tento text oglosovat z mého pohledu. Prosím čtenáře, aby to brali jako jakousi otevřenou polemiku, a budu rád za reakce a doplnění nejen od Tajného učitele. 😃

Článek obsahuje mnoho zajímavých nápadů a postřehů. Sám jsem si vzpomněl na mé první roky za katedrou základní školy, které jsem absolvoval na pražských Vinohradech. Mnoho z uvedeného jsem také dělal. Oznamování testů, transparentnost, bonusové otázky v testech apod. Jenže jak čas běžel, a já měl šanci být konfrontován s jiným prostředím, školami a přístupy, můj pohled se změnil.

Ústní zkoušení osobně považuji za zajímavou možnost, jak se přirozeně ujistit, co žáci o probíraném tématu tuší. Nevidím problém v přímém dotazování a ztrátě času, ale spíše v podmínkách a prostředí, kde se zkoušení uskutečňuje. Jak se k tomu postavit?

Předně bych upustil od termínu zkoušení a považoval bych takovou techniku za rozhovor. Dále je nutné vytvořit odpovídající prostor, kde bude šance krátce se studentem mluvit na dané téma. To je náročnější a jistě to vyžaduje čas, který bych ovšem potřeboval na přípravu hodiny stejně. Ostatní žáci totiž budou pracovat samostatně nebo ve skupinkách na nějakém svém projektu, či úkolu a já tak mám prostor s jednotlivci, či malými skupinkami krátce pohovořit. Jiná zajímavá forma je kolokvium. Honosný název pro skupinové zkoušení, které jsem zažil jednou na vysoké škole. Takový způsob tázání a odpovídání bych pojal spíše jako aktivitu či hru pro ty, co by se chtěli zapojit.

V druhé části se Tajný učitel věnuje testování a vyhodnocování testů. Mnoho z napsaného si skutečně pamatuji jako „své skvělé objevy“ v prvních letech praxe. Asi to nebylo špatné, ale dnes bych již nic takového netvořil a nedělal, protože já považuji za ztrátu času spíše testování. Asi je nasnadě otázka proč, když přeci budu mít známky pro všechny najednou a mohu si odškrtnout u všech pomyslnou kolonku. Jako hlavní důvod vidím právě známky samotné. Systém, který kolega popisuje se snaží být spravedlivý a zachytit realitu co nejvěrněji, ale ve skutečnosti nic takového nedělá a bude stejně vnímán špatně. Jak tedy na to z mého pohledu?

Za prvé, je třeba vytvořit test, který bude klást chytré otázky na aplikace znalostí. Osobně mi to přijde jako těžká disciplína, ale myslím, že je to klíčové, pokud chci někoho testovat. Tedy neptat se, jak se co nazývá, kde se to vyskytuje, či kolik toho je. Tyto informace je naopak dobré dát do zadání testu. Dále bych se snažil neklást otázky, ale zadávat úkoly k přemýšlení. Když kladu otázku, tak otevřenou. Ptám se jak, proč a jaký má dotyčný názor nebo výsledek měření. Co našel na internetu, v knize a nebo ve svých poznámkách. Jednoduše, tvořím co nejreálnější situaci, se kterou se student může normálně potkat při dalším studiu nebo práci.

Za druhé, hodnocení. Tady bych úplně upustil od známek. Pak totiž odpadají i takové ty učitelsky geekovské tendence vyvíjet komplikované převodní systémy. Sám si, nyní již s úsměvem, vzpomínám na mé tabulky v Excelu, které automaticky přepočítávaly výsledky testů na známky a dávaly jim váhu. Dokonce pak počítaly i výsledné známky, takže jsem měl méně práce! Jak zbytečná práce, vidím dnes. Co tedy s tím?

Řešení je vlastně banální. Zaškrtal bych v testu špatné či neúplné odpovědi a napsal jednu dvě věty komentáře, který by shrnoval obsah testu. Jak pozitivní, tak negativní nálezy bych měl také zaznamenané ve svých poznámkách. Tady se samozřejmě nabízí využití tolik skloňovaných technologií, kde bych byl schopen vše sdílet se studenty v nějakém systému.

Nakonec bych žákům test rozdal a nechal jim čas na prostudování, reflexi mnou napsaného a nabídl bych jim možnost opravit chyby v nějakém termínu. Bylo byl již na nich, kdy by opravu vypracovali a samozřejmě by bylo možné se na věci společně podívat v konzultačním čase. Pokud by někdo nechtěl opravu udělat, je to jeho volba. Komentář pak zůstane bez změny a doplnění.

Když nad podobnou praxi přemýšlím, stále se snažím ujišťovat, jestli mi něco neuniká. Jestli dané řešení není nějak moc snadné, protože skutečně nevyžaduje žádné složité techniky a metody. Pokud si myslíte, že mi něco uniklo, něco je špatně pojato, napište prosím.