Co přinesl týden 11. 3. – 17. 3. 2019
Krátce:
Výrok týdne: „Hned poznáte, jestli je ve škole například týmový duch. Je rozdíl, jestli pan ředitel přijde a řekne ´pan učitel se uvolní za chvíli, zatím vás provedu po škole´ nebo když vás učitel vede k sobě do třídy zadními chodbami, aby nás někdo neviděl. Rozdíl poznáte i na dětech, podle toho, jak jsou veselé, jak je látka baví. Když se jeden pedagog snaží, ale škola funguje spíš rutinně, nejde stejným směrem jako on, je to vidět.“ Mladá vědkyně v oblasti biofyziky a porotkyně Global Teacher Prize CR Anna Fučíková popisuje, jak se může dobrý učitel potýkat se špatnou školou (Rodiče vítáni).
V souvislostech:
Sněmovna navzdory opoziční kritice schválila vznik Národní sportovní agentury (HN), která převezme od ministerstva školství sportovní agendu včetně dotací. Dolní komora o tom ve středu rozhodla v rámci novely o podpoře sportu. Hlavním úkolem agentury bude vytvoření nového systému státní podpory sportu. Podle průzkumu České unie sportu nemá většina z téměř 7500 klubů a jednot peníze na činnost, na nábor dětí a na kvalifikované trenéry. Kvůli složitosti dotačních programů mají kluby navíc potíže s žádostmi o peníze. Lidovky.cz uvádí, že letos je v kapitole ministerstva školství na sport vyčleněno 5,5 miliardy korun, slibováno bylo sedm miliard.
Za návrhem do značné míry stojí známý hokejista a nyní poslanec za ANO Milan Hnilička. Ten před dvěma lety navázal kontakt s premiérem Babišem a díky vlastní zkušenosti s nechvalným financováním sportu vyrazil do boje za nový úřad. Právě kontroverze kolem netransparentnosti a nakonec i nezákonné manipulaci s dotacemi vedly k odstoupení ministryně školství Kateřiny Valachové. V polovině roku 2017 totiž policie zasahovala ve Fotbalové asociaci ČR i na ministerstvu školství a později se z nahrávek ukázalo, že předseda fotbalové asociace Miroslav Pelta s náměstkyní ministryně školství Kratochvílovou sami rozhodovali, kdo příspěvky z veřejných financí dostane (shrnutí si můžete přečíst například na České pozici).
Zákulisnímu jednání by měl být podle Hniličky s novým úřadem konec. „Zřízení agentury je první krok k transparentnímu financování sportu,“ slibuje. Klíčový je podle něj fakt, že úřad bude disponovat elektronickým rejstříkem, díky němuž bude na první pohled jasné, komu a v jaké míře dotace jdou. Díky evidenci počtu sportovců a trenérů má také poprvé dojít ke zpřehlednění statistik a přidělování peněz.
Kritici návrhu z řad opozice ale upozorňují, že jen vznik úřadu dosud kalné vody sportovních dotací nevyčistí. Markéta Pekarová Adamová z TOP09 nesouhlasí například s tím, aby agentura vznikla pod vládou, která bude mít hlavní slovo v personálním obsazování. „Lepší by bylo zřídit samostatné ministerstvo, které by bylo pod větší kontrolou parlamentu i veřejnosti,“ říká Pekarová Adamová. Zástupci STAN také kroutí hlavou nad provedením elektronického rejstříku. Ten má z velké části zůstat neveřejný, takže nebude možné například zjišťovat výši dotací, které sportovní oddíly dostanou. „Agentura má smysl, pokud bychom jasně věděli, kam peníze jdou. Pokud se z ní stane jen divize ministerstva školství a o penězích budou zase neprůhledně rozhodovat bafuňáři, nemá nový zákon smysl,“ uvedl předseda STAN Petr Gazdík (Facebook).
A právě o „bafuňářích“ a úzkém napojení úřadu na Hniličku se vedou největší polemiky. Pirátský poslanec Lukáš Bartoň protestoval, že novela je fakticky „lex Hnilička“, neboť je napsaná tak, aby mohl být trojnásobný mistr světa jeho předsedou. Bartoň proto navrhoval, aby novela přímo neupravovala řízení agentury, ale vycházela z principů, jaké stanovuje služební zákon. Sněmovna mu ale nevyhověla. V čele agentury tak bude moci být osoba starší 30 let, která má nejméně pětileté zkušenosti v řídící funkci v oblasti sportu. Na rozdíl od požadavků na jiné představitele centrálních úřadů by předseda agentury mohl být člen Parlamentu.
Otazník visí také nad pomocí místním sportovištím. Okresní a obecní sportovní kluby se nezřídka potýkají s finančními problémy a vzhledem k personálnímu nezabezpečení nejsou s to podávat dotační žádosti na úrovni, jaké dosahují velké svazy nebo organizace. Přitom sport je důležitým socializačním nástrojem, utužuje nejen zdraví, ale i komunitu a nabízí prostor k seberealizaci. Ten je ale omezený, pokud cvičiště nemá na vybavení nebo trenéra. Své o tom ví i mladý český vzpěrač František Polák (ČT), který vešel ve známost díky reportáži 168 hodin před půl rokem. Vypracoval se díky pomoci svého trenéra, ale začátky pro něj byly krušné. Jak upozorňuje Bob Kartous, sport je v rozvinutých, civilizovaných zemích jedním z nejpřirozenějších sociálních výtahů (A2larm) pro děti zatížené bariérami prostředí, z nějž vzešly. A Polák takový skleněný strop musel prorazit ještě silněji, protože je Romem, a nebýt osobního odhodlání jeho trenéra jdoucího daleko za hranice státní podpory, možná bychom jeho jméno dnes neznali.
Je tedy otázkou, zda nová agentura pochopí, že nejvýznamnější jsou malé organizace, které pomáhají vyhledávat a rozvíjet nejen talenty, ale potenciál všech, kteří chtějí sportovat. Staré struktury, které Hniličkovi nemůžou být zcela neznámé, mají dlouhé prsty a budou se snažit odklonit prostředky mimo veřejný zájem. Přitom kdyby systém podporoval děti z nejohroženějších částí společnosti, vydělal by na tom dvojnásob. Zda je ale reálné, aby taková podpora přišla, to se zatím můžeme pouze dohadovat.
Inspirace z (a do) praxe:
Výběr z EDUkalendáře: