Čeští žáci by ve výuce uvítali více diskuzí, vzdělávacích her a větší zapojení digitálních technologií namísto převládajícího frontálního výkladu. Vyplývá to z výzkumné zprávy Jak se učíme my, kterou pro Nekrachni zpracoval STEM. Studii představila nezisková vzdělávací organizace ve čtvrtek.
Patricie Martinů 14. 2. 2025
foto: Kateřina Lánská
Z výzkumu mezi generací Z (dětí narozených zhruba od poloviny 90. let do roku 2010, pozn. red.) vyplývá, že žáci vnímají školu především jako místo pro socializaci se spolužáky. Vztahy s učiteli hodnotí většinou pozitivně, avšak samotná výuka je často demotivuje – chybí jim v ní praktický přínos pro život mimo školu a mají problém udržet pozornost. Za rozporuplným vnímáním přínosu výuky stojí především její nízká interaktivita. „Právě tyto prvky žáky aktivně zapojují a činí pro ně hodiny zajímavějšími. Informace, které učitel předává, si dnes totiž mohou snadno najít i jinde,“ uvádí Maria Šimůnková, šéfka Nekrachni, která zároveň působí jako členka kabinetu ministra školství.
Umělá inteligence se v poslední době stává důležitým nástrojem jak ve výuce, tak při domácí přípravě. Zkušenosti s ním má totiž 45 % dotazovaných žáků, přičemž u starších věkových skupin je dané procento výrazně vyšší. Nejčastěji používají ChatGPT, s odstupem následuje Photomath, který pomáhá řešit matematické úlohy. Kromě toho mladá generace používá AI nástroje zejména v hodinách češtiny nebo cizího jazyka.
AI ve školách: pomůcka, nebo hrozba?
Ukazuje se, že žáci vnímají výhody, které využití AI přináší, ale také si uvědomují limity daných nástrojů. Shodují se však jednoznačně na tom, že je důležité umět je používat. Zhruba třetina oslovených respondentů v tomto ale již narazila na odpor či zákazy ze strany učitelů. Je pozoruhodné, že zatímco učitelé starších dětí AI nástroje ve výuce využívají více, zároveň častěji přistupují k jejich restrikcím – snahy o omezení užívání zde dosahují až poloviny případů. Naopak na základních školách převládá spíše neznalost daných digitálních technologií, tudíž i méně zákazů.
Nová výzkumná zpráva od STEM, kterou si nechala zpracovat nezisková vzdělávací organizace Nekrachni, přináší podrobnosti o návycích v učení, preferencích a vzdělávacích potřebách generace Z (dětí narozených zhruba od poloviny 90. let do roku 2010, pozn. red.). Žáci ve věku 11 až 19 let v dotazníkovém šetření odpovídali na otázky týkající se jejich přístupu k výuce, využívání umělé inteligence při domácí přípravě i ve vyučování a také na roli sociálních sítí. „Vycházeli jsme z předpokladu, že digitální technologie ovlivnily způsob, jakým se my – první generace, která vyrůstala s technologiemi – učíme a jak informace zpracováváme. Výsledky výzkumu pomohou nejen nám, ale i dalším vzdělávacím organizacím a školám zamyslet se nad tím, jak se technologie promítají do učení a jak by se mohlo vzdělávání lépe přizpůsobit současným potřebám,“ říká Šimůnková.
Názor žáků na využití AI ve výuce osvětluje také nedávná studie Děti a AI realizovaná společnostmi Vodafone a Ipsos. Výsledky ukazují podobný trend – většina z nich má pochybnosti, že jejich učitelé umělé inteligenci dostatečně rozumí a umí s ní pracovat, ač to považují za důležité.
Téma zákazu používání umělé inteligence je jen dalším stupínkem v již existující debatě o omezení používání mobilních telefonů a digitálních technologií ve školách. „Ignorovat je ve školním prostředí není realistické, zároveň však nelze přehlížet některé prokázané negativní dopady. Mnohé školy potvrzují, že například omezení používání mobilů vede ke zlepšení koncentrace žáků,“ komentuje Miroslav Hřebecký, programový ředitel EDUinu.
Nejen že může mít jejich časté používání vliv na soustředění, ale také na míru stresu žáků. Z výzkumu ale vyplývá, že si samotní studenti tento možný vliv často neuvědomují. „Optimálním řešením by bylo, kdyby učitelé dokázali s digitálními technologiemi efektivně pracovat ve výuce – podobně jako se v minulosti naučili využívat kalkulačky – a zároveň aby škola nastavila jasná pravidla, která by zabránila jejich nevhodnému využívání,“ pokračuje Hřebecký. Tématu zákazů se věnujeme podrobněji i v newsletteru bEDUin z tohoto týdne.
S Hřebeckým nepřímo souhlasí i Šimůnková, která dodává: „Zkušenosti jiných organizací ukazují, že přístup učitelů k technologiím do velké míry závisí i na vedení školy. Během pandemie a zavádění online výuky se jasně ukázalo, že tam, kde vedení dokázalo nastavit jasná pravidla a sjednotit učitele v přístupu k technologiím, byla online výuka efektivnější.“ Stejné principy lze podle ní uplatnit i při práci s umělou inteligencí – pokud škola nastaví smysluplná pravidla, učitelé ji snáze přijmou a naučí se s ní efektivněji pracovat. Místo toho, aby v ní viděli jen hrozbu, například v podobě zvýšeného podvádění.
