Povodně ukázaly, že máme problémy v krizovém řízení

Je to už víc než měsíc od povodní, které se dotkly i škol. Na většině z nich už výuka opět běží. Ředitele, které EDUin oslovil, ale trápí, že neexistuje mechanismus, jak v podobných situacích postupovat.

EDUin se zajímal o situaci základních škol zasažených zářijovými povodněmi. Z rozhovorů s několika řediteli a zřizovateli škol na Jesenicku vyplynulo, že přinejmenším v některých školách a obcích či městech se opakovaly scénáře podobné roku 1997. „Ačkoliv jsme zkušenosti s povodněmi z konce 90. let měli, ukazuje se, že český systém není na takto masivní krizové situace připraven. To platí jak pro školy, tak pro obce. Prvních několik dní jsme se řídili spíše selským rozumem a intuicí. Zoufale chyběly informace a rady. Ve chvíli, kdy vypadnou všechny sítě (elektřina, voda, odpad, doprava), ocitnete se v informačním vakuu, ve kterém nutně improvizujete. Právě pro ty případy potřebujeme mít odborné a jednotné krizové řízení na dosah ruky! A to nemáme.” popisuje Petr Studnička, ředitel Základní školy Zátor.

I když svou pomoc nabízel některým školám střední článek nebo MAPy, oslovení ředitelé základních škol spoléhali přirozeně nejvíce na svého zřizovatele. Ten byl vzhledem ke kolapsu mobilní a elektrické sítě v zásadě jediný, který byl schopný škole poskytnout v prvních dnech základní podporu. Samotní zřizovatelé škol ale na krizové řízení nebyli často dostatečně připraveni. „Z mého pohledu by pomohlo, kdyby byl ke krizovému štábu na městě v zásadě okamžitě přidělen apolitický odborník pocházející se složek záchranného systému. Ten by věděl, jak v takových situacích postupovat, měl by praktické kompetence a dokázal by situaci efektivně řídit,” poznamenává Karel Handlíř, ředitel ZŠ Krnov Janáčkovo náměstí.

Lucie Slejšková, analytička EDUinu: „Stát svou odpovědnost rozdrobil na mnoho obcí, potažmo ředitelů škol a komunikace a řízení systému se tím velmi zesložiťuje. To se samozřejmě nejvíce ukáže v krizových situacích. Pokud ještě navíc chybí jasné mechanismy, kdo má co dělat, necháváme v tom ředitele do značné míry samotné. Povodně se budou jistě opakovat a mohou být i další krizové situace. Stát by měl proto vypracovat funkční mechanismus, který půjde příště použít místo improvizace.“